YMLADRIS: Ooo, jsi má Anima rozšiřující mé intelektuální obzory zaprděně sedící za pecí v kotlině české:o) Nicméně mi stejně ale přijde, že ty flamewars tu na Nyxu mají jakési specifika, jak to říct, je to spíš takový pocit... motá se to kolem sumy znalostí co ti dotyční mají, takové ty reakce: "Pche, ty nevíš?! Ty bídný nevědomče nesahající mi ani pod kotníky, nemající ten správný vkus! Se svými znalostmi čerpajícími z Cosmopolitanu jsi podčlověk a bídně zhyň!" Přičemž ale ten dotyčný, ač i třeba má jaksi pravdu, opomene dodat, co jsou ty správné znalosti a v čem spočívá ten správný vkus. Nevím, jestli znáte Chválu s Trapkovou (vydali super knížku Rodiná terapie psychosomatických poruch, bo tak nějak...), tak Chvála tomu říká "otcovský jazyk". Tedy tomu "Pche ty nevíš..." Ono je to de facto potřeba, protože člověka to pak nutí jaksi na sobě pracovat a učit se. Jenže, mám za to, že u dobrých "otců" za tím "Pche ty nevíš" následuje "tak se podívej, takhle se to dělá, musíš udělat tohle a tohle, tohle si přečti, na tohle se podívej, tady si dej bacha atd." Přičemž si ten "otec" samozřejmě posílil své ego, nicméně podle mne oprávněně a já mu to přeju, protože ta kvalitní informace kterou předal prostě není zadarmo (on sám asi dost tvrdě makal aby ji získal a pokud je cena za to, že ji poskytl dál pouze to, že mu to dělá dobře a trocha mého obdivu... to jsem ochoten vcelku v pohodě ochoten zaplatit:-) Jenže tady na Nyxu se většinou skončí na tom výroku "Pche ty nevíš" a nenásledujeí už ty tolik potřebné informace. A to je podle mne špatně, moc špatně, protože člověk je tvor silně se sociálně učící a pak stejné principy začne aplikovat i ten původně přispívající znalostmi příliš neoplývající člověk a bez toho know how začne po okolí trousit "pche, ty nevíš..." aniž by ale sám věděl. A tohle se pak jako mor šíří dál, jak psychická nákaza a já se pak nestačím divit, v jaké společnosti to sakra žiju.
TOOM: Jojo, o tomhle se Jung zmiňuje. A nejen Jung:-) Tohle uchýlení se pod křídla nějakého -ismu, -ství já vnímám jako potřebné vývojové stádium, které by ale mělo být po té co splní svou úlohu opuštěno (Jung hovoří o postupném přesouvání archetypu matky a otce, z biologické matky a otce pak na matku církev a papeže jako představitele Krista a posléze na vlastní duši a vlastního boha) . Bohužel ale většina lidí v něm zamrzne (a jsou jich pak plné diskuze v lidovkách, novinkách, idnes a já nevim kde ještě:-(
To s tím emočním hodnocením je trefné:-)
Objektivní realita s největší pravděpodobností existuje, ale já se domnívám, že ji nejsme schopni v úplnosti poznat a pojmout (a mám pocit, že Jung se vyjadřoval taky v tom smyslu) (a abych byl ale přesný existují i psychologové kteří tvrdí opak:-) To, cemu říkáme objektivní, pak je to, na čem se vlastně domluvíme, že objektivní je. A upřímě, klidně bych si tomhle dál povídal a víc to rozved, ale už teď jsem toho nasmolil až až a taky musím někdy pracovat:-)))
LOOK: Jojo, ten mechanizmus, kdy mainstream vyprodukuje jakousi subkulturu na něj reagující, která se rozrůstá až se de facto stane mainstreamem, ketrý vyprodukuje subkulturu... na druhou stranu to tak není úplně vždy, znám případy, kdy rozšíření "členské základny" s sebou přineslo i ten fakt, že se do skupiny dostali lidé, kteří ten "obor" posunuli značně dál....
AMAZONIA: Hele, to je těžký. Já ze sebe nemám pocit, že bych byl na takové výši, abych byl vůbec schopen za to pche ty nevíš dát ty dostatečně relevantní informace (anžto psychologický nedouk a planě filozofující pseudointelektuál:-) Takže jako správný taoista odcházím v zamyšlení do ústraní na horu Wu Tang (rozuměj toto auditko) abych rozjímal nad příčinami světa a konal nekonáním, óm!:-D (hu, tak mne napadlo, jak ti mniši v těch Himalájích furt huhňaj to svý Ohm Ohm, nedělaj tak takový "odpor" v elektrickém obvodu lidských duší?!?!?!??!?!?:-)))))))))