TOOM: Hmmm, hele, já mám takovou zkušenost. Mám kamaráda a kamarádku. Jednou jsem je potkal na jedné akci, seděli u stolu, dost daleko od sebe, o něčem mluvili a já jen procházel okolo. Jak jsme na ně kouk, v okamžiku jsem "věděl": chodí spolu. A chodili... (jaké překvapení, že:-) Jen podotýkám, seděli od sebe dost daleko, oba slušní introverti, bodytalk minimální, obsah hovoru byl velmi obecný. Já nevim, ale mě tohle jako intuice příjde. Na druhou stranu rozumově - definici to neodpovídá. Definici by odpovídalo, že budu mít pocit, že to špatně skončí a ono to špatně skončí... ale definice jsou jen definice a zkušenost je zkušenost (jak nám stepní vlk zdárně připoměl:-) (a uznávám, je to jen jedna moje zkušenost a dělat z ní globální závěry je trochu odvážné. Ale co nadělám, je moje a je mi tak nejblíž:-)
Hele, mám pocit, že tvůj problém je v tom, že ženský rády zaměňujou svý projekce za "intuici" (chlapi zas za "myšlení":-) - to mne taky irituje, je to takový ten vztek z bezmoci s tím něco dělat a nějak jim to vysvětlit. Ono jim to prostě vysvětlit rozumem nejde (teda jde, ale dost obtížně). Utěšuje mne, že já je taky musim neskutečně štvát zase těmi mými záměnami:-D))))
Takže, intuice ti nerozliší myš od křečka, ale může ti rozlišit originál od kopie nebo nevěrníka od impotenta. Jenže, to ta intuice musí být rozvinutá. Vzhledem k tomu, že většina těch "rádobyintuitivů" je ve skutečnosti citově-vnímavý typ, je to ideální projekční plocha pro všechny sáhodlouhé konstrukty kdo kde s kým jak a za kolik.