hlavne ale, jak to tu tak ctu tak pracujeme napriklad s hnevem jako necim stalym, casti Ja, privlastnujeme si ho a jine reakce a emoce. Mam pocit ze v tomhle nasem dualnim vysvetlovani si sveta zakonite musime neustale narazet protoze veci vzdy bud zvetsujeme, prodluzujeme, nebo je nasilne zmensujeme, odsouvame, ignorujeme. Nemuzou pak byt takove jake jsou..nestale..tak snad to nebylo prilis OT, uz jsem zticha

nevyresila jsi ten puvodni hnev. podle toho co pises jsi jen rezignovala na ventilovani toho hnevu smerem na muze. ale ani jsi se nesmirila s tim jaky je, jen jsi hnev pravdepodobne intelektualizovala jako nevhodnou a neucinnou reakci ale zustal uvnitr. Pravdepodobne, z duvodu bezmoci nad nezmenenou situaci a nasilne ptlaceni projevu jsi ho jen presunula nekam kde ho nemas na ocich. samozrejme, protoze jsi ho neasimilovala jako prirozeny, podmineny a nestaly, se ted vybusne projevuje v situacich ktere jsou pro nej polem neoranym..az zjistis ze jeho projevy jsou i v tehle novych situacich a valkach "kdo z koho, chci aby bylo po Mem" neucinne a prinaseji spis problemy, mozna ho zas zatlacis a po case vybouchne treba nekde jinde...takhle mozna lidi casto zkonci u sebeniceni se...

rad nad zlato? bud vyhodnotis situaci s muzem jako neprijatelnou a odejdes, nebo to co povazujes za nespravne absorbujes jako "takovy proste je""neda a nemusi se s tim nic delat""zvladnu to v pohode i takhle, ma jine dulezitejsi prednosti" atd...a tim hnev nenajde podminky pro vznik...a;e tohle se neda intelektualizovat, musis tomu opravdu verit..

omlouvam se jestli je to hloupost:))

KASTA: no to prave myslim!! Jak mam kurnja se dobrat hlubsi podstaty toho komplexu... kdyz ted vubec necitim ten duvod -muz-, tak kdyz zurim hloubeji = na muze = tak zase vubec necitim ten hlubsi duvod, Stin, jak treba rikas. Zurim na muze. V tomto momentu je to uplne jasny, ze je to o nem.

nevim jak se se stale opakujicimi vecmi pohnout dal.

KASTA: to mi pripomnelo film Adaptation, kde postavy resi asi toto:

A. - Kdyz jsme byli teenageri, obletoval jsi XY, byl jsi do ni tak zblazneny... byl jsi tak stastny...
B. Ano.
A. - Jednou jsem vas pozoroval, byla na tebe mila, ale jakmile jsi odesel, posmivaly se ti... tolik jsem se stydel i za tebe. Nikdy jsem ti to nerekl.
B. Ja o tom vim. Slysel jsem je.
A. ??? A jaktoze jsi ji tak miloval?
B. Ja jsem si rekl, ze to je jeji problem. Ja jsem se rozhodl ji milovat. Nejsme to, kdo miluje nas, ale to, koho milujeme my.
A. --- probiha u nej nizsi stupen osviceni ---

(asi to nedokazu podat ale taky mne to dost oslovilo)

Tak jeste jeden - typek nastoupi do prace a prvni den ve vytahu jede s "podnikovym psychologem", kteryho zna z pohovoru... jedou nahoru a ve tretim patre pristoupi takovej velkej chlap, kterej vystoupi v patym ale jeste pred tim plivne tomu malymu psychologovi na plesku. Ten na to nijak nereaguje....

Druhej den uplne ta sama scena, psycholog zase vubec nic....

Treti den se to opakuje a typkovi to neda a kdyz velkej chlap vystoupi, pta se psychologa: "Prosimvas, to vam to nevadi, ze na vas porad plive? To mu ani nic nereknete?"

"Proc? To je jeho problem!"

YMLADRIS: ja myslim, ze nektery lidi jejich "karma" (nevedomi, struktura jejich duse, nebo jak to nazvat....) k tomu proste dostrka... on to asi nikdo nechce resit dokud nema s necim problem (nejlepe opakujici se), ale ty cesty nejsou urcite tak primocary, ja treba sem vzdycky chtel znat "pravdu o vesmiru" a delal jsem kvuli tomu spoustu veci, ktery me nakonec privedly k odpovedim na otazky ktery jsem vubec nepokladal....

Mozna ze u nekterych lidi je jejich psyche sama nevedome tlaci k tomu se vic uvedomovat..... radil bych se k nim....

P.S. A kdyby ses nad tim pocitem zamyslela jeste hloubeji, treba bys nasla ten duvod proc te to vlastne stve... na tech ostatnich, coz je, jak pises, nejspis preneseno z tvyho partnera a pak proc na partnerovi coz je zase (rekl bych) preneseno z tebe a tvyho Stinu.

SPIELMANN: ja vedel ze odbornika zaujme..:-)

decka, drobny trip report. ja treba mam aktualne problem, ze muj muz na cosi velmi duleziteho sere a muze se to vazne dost posrat. Vzdala jsem intervence (nadavani mu, prosby, ...) a "prestala to resit". A dneska cely den nadavam jinym lidem, vc. fakt nevhodnym (manzelka sefa!, ...). Predpokladam, ze to delam misto nadavani muzi. Ale aktualne ten bezny vzteko-zoufalo-strach na muze vubec necitim, ted. Akorat proste kdyz nekdo demonstroje obdobny postoj (sere na neco co mne/nas muze ohrozit), tak ho spontanne servu na dve doby (jsem obecne dost impulsivni).

Muj dotaz/comment je: jak si vubec lidi muzou uvedomovat hlubsi priciny sveho jednani... kdyz bych nebyla takova analyticka jaka jsem, IMO bych vubec si nespojila, ze se ted nezlobim az tak na ty lidi, ale na muze.. vubec ho v tom ted necitim, ale urcite je to ono.

Chjo

KASTA: Ten je dobrej!:o)))))))

a znate tohle:

Psychoanalytik ma domluvenou schuzku s klientem a nemuze jit - tak vola kamosovi at to za nej vezme: "Ale ja tomu prece vubec nerozumim, co tam budu delat?"

"To je jednoduchy, sednes si proti klientovi, skrizis ruce a budes poslouchat co povida a jestli se ozve slovo OTEC nebo MATKA, reknes ´povezte mi o tomto prosim pordrobneji´"

LOOK:
SPIELMANN:

to jak "pracovat" s komplexem je urcite dost individualni, zalezi na typu cloveka, druhu komplexu, jak moc "obtezuje" ap. Ja to samozrejme predtim zjednodusil, takze souhlasim i se vsim tim co pisete - pochopeni - intelektualni - komplexu je asi ten nutnej prvni krok - aspon rozumem vedet proti cemu stojim.....:-) chtel jsem jen zduraznit, ze intelektualizovani samo o sobe nikam nevede, je to jen dalsi obrana ega a utek a myslim, ze vsichni zname ty pribehy, jak psychoanalytici tezi z "vecnych pacientu", jejichz problemy se "lepsi" treba 20 let behem opakovanych (placenych) sezeni.....:-)

Pak ty postupy jak se s tim vyporadat taky dost rozlisny, nejsem v tomhle odbornik mam jen nejake vlastni zkusenosti...:-) Ale urcite myslim urcity prijeti, Jung radi i dialog (povidejte si se svou neurozou...:-),asi mozna opak vseho toho, co mysl dela automaticky (tj. potlaceni, utek, nevnimani, neuznani....)

A ten konecnej pocit "prohry"... urcite muzou byt i jiny veci, uzas ap, zase jsem to (podvedome:-) omezil na vyrovnavani se s neprijemnym komplexem, necim co nechci aby tak bylo, potlacuju to, takze to zaleze do nevedomi a tam to sbira silu..... kazdopadne mel by tam byt ten urcity pocit ze zapojeni se do procesu "celym svym ja" ne jen jakysi rozbor zpovzdali....

LOOK: jak pises o tom, ze se ta druha osoba k ty integraci hodi, tak me prijde, ze je skoro nutna, byt neprimo. tohle nastavovani zrcadla imho funguje jako zaklad socialniho uceni a integrovani komplexu je nedilna soucast (kdyz pedofil ma chut na desetilety holcicky, bud komplex integruje nebo se mu to nepodari a spacha trestny cin...) nebo to tak neni? prosim, uved priklad...

TOOM: jj, jenze je prokazany ze pozitivni mysleni a snaha vec zmenit prispeje k rychlejsi lecbe .)

SPIELMANN: Njn. taxi vyleje řepu, zjistí, že kumpáni maj stejnej problém ( ujistí se, že za to nemůže) atakdál, furt dokola...


PETJULE: Tak, tak. Jenže to je imo stejné, jako např. neschopnost vědomě potlačit vir chřipky :o)

TOOM: to vyhybani se, aby se konflikt neaktivoval je podle me taky chozeni kolem horke kase, obava ega pred prijetim neprijemne pravdy, odkladani reseni problemu, neschopnost nahledu.... apod.

KASTA: Člověče, to bych neřek. Tedy - jenom intelektuální rozbor k integraci samozřejmě nestačí, ale jak se mi zdá, tak bez něj se to taky neobejde.

A s tou porážkou... taky mám za to, že ne nutně. Ten pocit přesahu může být spojený třeba i s takovým tím úžasem: "ty vole a tohohle všeho jsem já součástí!":-)))

TOOM: Ale to vysedávání s v hospodě je vlastně furt ten jeden komplex, který ho stejně dřív nebo později začne tlačit:-)))

PETJULE: No já bych řekl, že prosté podevědomé vyhnutí se situaci, jež by aktivovala komplex může mít za následek jistý únik z reality. Např. v tvém příkladě níže by si muž neuvědomil, že některé nepříjemné pocity, nejsou jen produktem nějaké asymetrie v přijímání partnera, a vyhybal by se třeba včasnému příchodu domů. Třeba tím, že bude večer vysedávat v hospodě :) Imo dost častý případ, počátek konfliktů ve vztazích, nejen v naší zeměpisných šířkách...

LOOK: No jasně, ego postiženého takové schéma už ani nevnímá nijak vyjímečně ( např. ve smyslu " to se dalo čekat, že to takhle dopadne")... Resp., člověk se opakovaně uzavírá v kruhu, reaguje nepřiměřené a neví , že problém je na jeho straně. Lidově řečeno- nepřipustí si to. Né, že by nechtěl, dozvědět se co, proč & jak. On to často imo prostě neumí přijmout.
Je to ještě srozumitelné? :o)

TOOM: mno, lidi maji komplexy a nevedej o tom, protoze si neuvedomuji chvile, kdy je ovlada komplex? he, to uz se dostavame trochu jinam a sice k otazce bdeleho vedomi. kolik casu behem dne jste si vedomi toho, co prave delate? :) pokud nejste, neovlada vase chovani Ja, ale nejaky komplex. i kdyz je to vetsinou komplex egem dlouhodobe akceptovany. jak uz tu nekdo rek, komplex je skoro vsechno. problemy delaji vytesnene komplexy.

KASTA: super, alespon me to pomohlo k lepsimu porozumeni. a napada me, jestli integraci komplexu nemuze prospet (stejne jako u integrace Stinu), vyjiti komplexu vstric na pul cesty a nejaka symbioza s nim. Tzn. prakticky bych to videl jako (opakovane) vedome prenechani vlady komplexu bez boje s nim a nastvanosti na nej.. i kdyz, mozna ne uplne a ne vzdy :)

YMLADRIS: jen doplnim, ze v tom procesu je slozity bod, kdy zjistujes, co za projevy komplexu opravdu stoji, teda co je komplex zac. tady se hodi nejaka dalsi osoba, ktera ti nabizi moznosti, protoze tebe kolikrat ty spravne nenapadnou. a prave pri tomto se uz da komplex castecne integrovat.

TOOM: imho pokud nedela cloveku problem, tak neni treba ho resit :) at si komplex zije a funguje svym zivotem ;)