YMLADRIS: Mimino to řekl(a) za mě. Tomu, čemu ty říkáš 'nucení', já říkám socializace. A přestože vím, že se svým způsobem jedná o "násilí" na psychiku každého "neposkvrněného", právě narozeného individua, na druhou stranu jsem si vědom také toho, že bez tohoto formování bychom nebyli tím, čím jsme. Nemluvě o tom, že tento proces nám umožňuje uchovávat a předávat to 'rozumné' a nemusíme to tedy objevovat zas a znovu.
Pak jsou tady pochopitelně možnosti individua, které tady dost dobře předestřel Mimino. A pokud ti to i přesto připadá nefér, tím spíše připomínáš mimino, která si hlavu staví v momentě, kdy se mu (ve vztahu k ostatním) začínají objevovat hranice jeho individua.
Tím nechci říct, že je to dobře nebo špatně. Naopak, u toho dítěte je to v podstatě nezbytnou nutností k tomu, aby vůči mase zkušeností, dogmat a zvyků mohlo začít uplatňovat svoje vlastní názory a zkušenosti (a vybojovat si tak šanci k tomu, aby v následujících letech mohlo uplatňovat to, o čem psal Mimino). Čert ví, třebas i ty jsi momentálně v podobné situaci, jen na vyšší pozici spirály.
Mimochodem, opravdu by mě zajímalo, co je konvenčního na příjímání potravy. :) A pokud ti tedy jde pouze o tu snídani, nutí tě k ní snad někdo ještě i v současnosti? No a když ti to takhle naopak vyhovuje, proč pak - pro Kristovy rány - řešíš, že je to konvenční? Není to tak trochu vymezování se pro vymezování se?