LOOK: jasne, ego je proste jenom centralni komplex.
s vedomim souvisi takto: pres identitu. i kdyz ego je tvoreno celou zkusenosti (i nevedomou), z nejakeho zahadneho duvodu se identifikujeme vic s vedomou zkusenosti (zazitky, vzpominky, nazory, sebereflexe, ... whatever). protoze je pro nas dulezite 'ja', proto je asi dulezite 'vedomi' (furt resime co to je ap.). Ale 'vedomi' samotne je fakt jen dalsi psychicka funkce, nic moc zvlastniho.
Druha vec je, proc ten uvedomovaci proces = prace nevedomi neni demokraticky. Proc nevedomi hlida, aby integrita ega (nebo mozna i dalsich silnych komplexu??) nebyla narusena? teoreticky evolucne by melo byt vyhodnejsi kdykoliv byt schopen rekonfigurovat ego anebo interpretovat realitu co nejvic "objektivne". Ale nee, my furt trvame na tech svych jiz znamych tvarech, lzeme si klidne az do posledni chvile. K cemu je to dobre?
Mozna to vysvetluje ta memetika (analogicky), ze jako komplexy mezi sebou bojuji o preziti, tak jako bojuji organismy.
Pokud zakladni zivotni strategie komplexu je sebezachova a seberozsireni (jako u organismu), tak je pro ne napul vyhodne, aby byly uvedomeny, napul nevyhodne. Nekdy uvedomeni komplexu pomuze, ale nekdy ublizi.
(Asociace: Freuduv 'strazce snu' - prvni sen je uplne jasny ale jak se to zacne rozebirat a zvedomovat, tak se to zatemni a priste uz strazce snu dava bacha aby toho do vedomi tolik nepropustil. Jako by komplexy chtely tahat za nitky zpoza, ale nechteji byt uvedomeny. Asi jak kdy.)
No psycho. Rozumi mi nekdo?