Rozumím, díky. Budu ještě pokračovat. Chtěl bych uvést, že já nemám žádné zážitky jako je např. „Synchronicita“. Možná si to jen neuvědomuji, ale přemýšlím o sobě, o tom co se mi děje apod. Jasně, že kdybych tam chtěl něco mermomocí napasovat, tak to půjde, ale nic mne k tomu nevede. Necítím to tak. Podobně s telepatií – tam ani kdybych něco napasovat chtěl.
A dále, v Jungovi je plno momentů, kdy i on překračuje onen ryze pozorující pohled vědce psychologa/psychiatra (např. v jeho „životopise“ s pomocí A. Jaffe).
No, abych to zkrátil, když Jung opustí ryze psychologický postoj, má za to, že jsme napojeni na něco „pod povrchem“, čím se můžeme nechat vést. Nechápe tím jen to, co máme v sobě jako v člověku, ale on pracuje s tím, že je tu něco „mimo nás“. Souhlasím také, že pokud jde o terapii či samotnou psychologii, je to vlastně jedno. Jen mám s tím pojetím onoho spojování s něčím „vedle nás“ problém v pochopení. Takže mne zajímá, jestli lidé, kteří se dnes učí od Junga dnes, to také tak chápou. A proto mne také zajímá, zda má někdo i např. zkušenosti, které by ten jeho postoj podepřely.
Suma sumárum – také si v jádru umím vysvětlit Junga jen s tím, co „mám v sobě já tady a teď“. Jenže on to tak, dle toho co o něm vím, nechápal a mne zajímá, zda někdo zde to vidí také jako on a zda má snad i nějaké praktické zkušenosti, kterými by to mohl podepřít.