V doslovu ke své práci "Teoretické úvahy o podstatě duševna" (1) C. G. Jung hovoří o komplementaritě vztahu vědomé a nevědomé úrovně psychické existence člověka. Zdůrazňuje zde skutečnost, že psychické procesy v úrovni již nepřístupné vědomí získávají charakter objektivní reality, která se, ale současně chová jako subjektivní realita tj. v její možnosti uvědomění. Platí to zejména například o nevědomých potlačených traumatech, které bývají často rozhodující objektivní faktor při rozvoji neurotických a psychotických poruch, a které často predeterminují člověka k opakování situací a vztahů, které s potlačeným traumatem významově souvisí.
(...)
Lze tedy říci, že psychické procesy v té úrovni, kde se ztrácí schopnost představivosti a lze zjistit jen vlivy, které mají pořádající vliv na obsahy vědomí nabývají objektivní povahy. Například tam kde si člověk "nedokáže představit" jak realizovat pro něj životně důležité přání a kdy na vědomé úrovni opakovaně selhává, dostává se do vleku objektivně jím hýbajících událostí, ztrácí kontrolu a možnost aktivního působení vědomí ("kdo má hlad i kůru jí").
Pořádající vliv určuje typický směr a průběh nevědomé psychické aktivity, která má zpravidla značně uniformní kolektivní charakter a to jak z hlediska kulturního, rasového či etnického a to jak v současnosti, tak i v minulosti, jak lze soudit z dokumentů uplynulých dob. Možnými projevy takovýchto nevědomých pořádajících faktorů jsou například: instinktivní chování (patern of behaviour), typická uspořádání představ (mýty, sny), nebo i jen obyčejné denní snění, které vede k vytváření představ a přání. Zpracováním těchto mytologických, klinických a obecně kulturně historických materiálů lze vytvářet představy určitých typů takovýchto pořádajících vlivů, či faktorů a systematicky je označit jako archetypy. Archetypy mají tedy charakter, který již není možné označit jako pouze psychický, ale nabývá rozměru objektivní (na psychice nezávislé) skutečnosti.
snad to neni uplne mimo misu
cely clanek
zde