jeste doplnim ze si to cele predstavuju takhle (system) (to uz mluvi animus)
Dvoulety clovek zira kolem sebe a deje ktere se mu jevi muze chapat ("chapat se jich chapavym mozkem/chapavym ocasem") jako ze dvema ruznymi zpusoby. Budto systematicky stavet urcite soustavy, konstruovat, formulovat a sledovat pravidla, predpovidat budoucnost = pritomnost si podmanovat tak aby se tvarovala do nejake predem vymyslene budoucnosti. Muze treba stavet hrad z pisku nebo si hrat s necim co muze ridit atd.
Anebo muze jako by se vic angazovat v jakemsi celostnim pingpongu s tim, co se deje, "aniz by to nutne nekam vedlo", spontanne reagovat na stale se promenujici situaci. Prehravat s panenkama zivotni situace proste pro ten proces samotnej, panenka jde k doktorovi, panenka vari obed, panenka si hodiny povida s jinymi panenkami. [ Nejdou mi napsat dobre priklady, protoze animus toto ani nechape proste. ]
Casem clovek zpravidla zjisti, ze jeden ten typ aktivit je vice odmenujici pro nej a cim dal vic ho uprednostnuje. V drivejsi spolecnosti kde byly vice rozdelene role ho hafo tlacila i vychova. Nakolik je ta inklinace dana pohlavne, to je nekonecna feministicka ap. debata.
Problemy jsou, kdyz jeden typ zachazeni se situacemi je nejak extremne potlacen a vyskakuje nejak dramaticky - napr. muz vubec nevi co by to bylo jednat "spontanne, bezcilne, intuitivne, vasnive, ..." a kdyz to vidi u zeny, hrozne to chce a zamiluje se bezhlave. Jung lidem ordinoval protijed ve forme zamerte se na svou protikladnou stranku.