• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ELIDORKalendarium - zajímavé události a výročí - bez ohledu na datum
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Lidé se z Afriky vydali na pochod do Asie mnohem dříve
    Lidé druhu Homo sapiens se z Afriky vydali osídlit jihovýchodní Asii a Austrálii dříve než před 60 000 lety, jak to stanovují genetické výzkumy. Uvádí to tým vědců kolem Michaela Petraglii z Oxfordské univerzity. Ten na Arabském poloostrově a v Indii nalezl kamenné pozůstatky staršího data, informovala stanice BBC.

    Vědci nalezené artefakty datují do doby zhruba před 70 000 až 80 000 lety. Některé ale mohou být ještě starší. „Domnívám se, že různé populace opustily Afriku v mezidobí před 120 000 až 70 000 lety,“ řekl Petraglia během setkání britských vědců v Astonu.

    Část úlomků ležela v prachové geologické vrstvě po erupci sopky Toba na Sumatře, která se podle expertů udála před 74 000 lety. Africký kontinent před druhem Homo sapiens opouštěli již jeho předchůdci, ale předměty, jejichž části se našly, podle Petraglii vyrobili moderní lidé.

    Většina pozůstatků byla objevena hluboko ve vnitrozemí stovky kilometrů od pobřežních oblastí, což podle Petraglii ukazuje na to, že lidé migrovali spíše po souši než v lodích. Artefakty byly nalezeny v dnes nehostinných místech. „V době, o níž mluvíme, bylo ale prostředí velmi příhodné. Tam, kde jsou dnes pouště, byla jezera a řeky a množství rostlin a živočichů,“ uvedl Petraglia.

    Nalezené fragmenty mohou být pozůstatky po první migrační vlně, o nichž už dříve informovaly výzkumy, které udávají výskyt druhu Homo sapiens v dnešním Izraeli do doby asi před 100 tisíci lety. Výpad byl předčasný, asi před 75 tisíci lety druh vystřídali neandrtálci. Výskyt moderních lidí je pak znovu doložen později.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Rudolf Pellar

    Rudolf Pellar (28. února 1923 Púchov – 4. září 2010) byl český herec, překladatel, zpěvák, moderátor, šansoniér a hudební pedagog, manžel Luby Pellarové a švagr Jiřího Kárneta.

    Ve věku 87 let zemřel herec a zpěvák, doyen české překladatelské scény Rudolf Pellar. Rudolf Pellar společně s manželkou Lubou přeložil mnoho desítek titulů převážně od amerických a anglických, ale i německých autorů.

    Manželé jsou podepsáni například pod českými překlady amerického spisovatele J. D. Salingera. Za překladatelské dílo získal v roce 1997 spolu s manželkou Státní cenu.

    Byl však mužem devatera řemesel umělecké branže. Například ještě předloni vystoupil na Open Air Music Festivalu Trutnov a jeho letité šansony zaujaly i rozkurážené rockové publikum. "Nikdy v životě jsem se nenudil a nenudím se ani teď. I kdybych už na to možná měl právo, nechystám se k tomu" řekl tehdy.

    Rodák ze slovenského Púchova (28. února 1923) Pellar absolvoval herectví na brněnské konzervatoři. Vystupoval v pražských divadlech, především v karlínském Hudebním divadle a v Městských divadlech pražských. Desítky písní natočil s různými orchestry a soubory zejména v 50. a 60. letech. V následujícím desetiletí začal vyučovat šansonový zpěv na konzervatoři v Praze. Až do 80 let musel čekat na své první album. Důvody opoždění debutu jsou podle Pellara velmi prozaické. "Já jsem skončil se svou pěveckou kariérou nuceně na začátku 70. let, protože mě zakázali vysílat ve všech sdělovacích prostředcích," uvedl v roce 2004 při autogramiádě.

    Od počátku 50. let účinkoval také ve filmu, hrál například ve snímcích Zaostřit, prosím! (1956), Opera ve vinici (1981) a Helimadoe (1993).

    CO TAKÉ RUDOLF PELLAR PŘELOŽIL
    Výběr velkých děl světové literatury, která známe v překladu Rudolfa a Luby Pellarových (v závorce rok prvního českého vydání)

    J. D. Salinger: Kdo chytá v žitě (1960)
    Ernest Hemingway: Zelené pahorky africké (1963)
    Jack Schaefer: Muž se srdcem kovboje (1970)
    Bel Kaufmanová: Nahoru po schodišti dolů (1971)
    Joseph Conrad: Mezi přílivem a odlivem (1975)
    Stefan Zweig: Amok (1979)
    John Updike: Chceš si mě vzít? (1983)
    William Faulkner: Vesnice - Město - Panské sídlo (1985-1987)
    Philip Roth: Portnoyův komplex (1992)
    William Faulkner: Hluk a vřava (1997)
    Ephraim Kishon: Liška v kurníku (2004)

    Divadelní hry:
    Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (1964)
    Edward Albee: Kdo se bojí Virginie Woolfové (1964)
    Tennessee Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše (1965)
    Arthur Miller: Po pádu (1965)
    G. B. Shaw: Pygmalión (1967)

    zdroj ČTK, IDNES.CZ

    namatkou pripomenuti si pisnicek pana Pellara
    http://www.youtube.com/watch?v=Col_AiqL8Fw - Dezertér (Le Deserteur)
    http://www.youtube.com/watch?v=993lM2tkEx0 - Kdybych tak byl Rothschild (Z muzikálu Šumař na střeše 1971)
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Hanna Reitsch

    Jméno Hanny Reitschové dnes zná jen několik zapálených fanoušků. Přitom to byla jedna z nejzajímavějších osobností své doby.

    Miloval ji Hitler, testovala raketové střely i zázračné německé zbraně. Při pilotování předčila i ta největší německá letecká esa. A v zastaralém letounu dokázala prchnout z Berlína obleženého Rudou armádou. Osud jako akční film – to byl život Hanny Reitschové.

    Hanna Reitschová se narodila ve slezském Hirschberku (dnes se mu říká Jelenia Góra) roku 1912. Měla být sice lékařkou po otci, ale mnohem víc ji lákala technika, především tehdy právě rozkvétající letectví. Nejprve chtěla obě cesty spojit; vrhla se na studium medicíny myslela si, že bude létat jako doktorka v Africe. Nakonec ale ze studií zběhla a začala na plno létat. Zpočátku na větroních – a už tehdy překonala řadu rekordů. Roku 1934 podnikla výzkumnou výpravu na větroních, která zkoumala Jižní Afriku.

    Roku 1937 byla převelena na testovací letiště Rechlin-Lärz. Tam testovala prototypy německých zbraní, které měly změnit svět. Byla jedním z prvních pilotů, kteří si vyzkoušeli střemhlavý bombardér Stuka i “létající tužku“ Dornier Do 17. Jako vůbec první žena na světě pilotovala helikoptéru a dokonce ji předvedla i v uzavřené hale před vrcholnými představiteli II. říše. Prospělo jí nejen umění pilotáže, ale i její nevšední krása a zejména fotogeničnost. Brzy se stala miláčkem nacistických médií, která ji využívala k propagandistickým účelům. Mediální sláva jí umožnila testovat stroje, o jejichž existenci zbytek světa ani netušil. Testovala například raketově poháněný Messerschmitt Me 163 Komet, obří bombardéry určené k přeřezávání balonových lan nebo transportní Messerschmitt Me 321 Gigant. Stala se nejoblíbenější pilotkou Adolfa Hitlera a za zásluhy obdržela Železný kříž. Přes řadu zranění (po pádu ME 163 strávila půl roku v nemocnici) dokázala navázat na letišti i milostný vztah – jejím druhem se stal vysoce postavený důstojník Luftwaffe Robert Ritter von Greim.

    Během zimy 1943-44 byla přidělena k vývoji sebevražedného letadla. Společně s Otto Skorzenym (pověřen založením speciálních jednotek) byla zakládající členkou sebevražedného komanda SS-Selbstopferkommando Leonidas. Tento projekt měl naučit německé piloty ovládat rychlá letadla naložená výbušninami. Stroje se měly vrhat na důležitá centra nepřátelské moci – vládní budovy, zbrojnice nebo bitevní a letadlové lodě. Pro odpor velení Luftwaffe byl projekt, který nechal zřídit osobně Adolf Hitler, po pouhém roce zrušen.

    Dalším projektem se staly raketové střely V-1. Reitschová dostala za úkol vyřešit problémy se stabilizací rychlé, ale téměř neovladatelné střely. Reitschová se s řízením dokázala vypořádat zejména díky zkušenostem s raketovým Me 163.

    Po odvolání Göringa (23.4 1945) se stal hlavou německého letectva milenec Reitschové, generál von Greim. Kdo jiný než nejlepší pilotka nacistického Německa ho mohl dopravit do Berlína, aby zde převzal velení nad pár zbývajícími letouny? V tu dobu už Rudá armáda byla uprostřed centra hlavního města. Reitschové se přesto podařilo 26. dubna v obleženém městě přistát. Pilotovala stroj Fieseler Fi 156 Storch a přístála s ním na improvizovanou plochu nedaleko zoologické zahrady. Von Greim byl přitom postřelen, ale oba se přesto dokázali dostat do Hitlerova bunkru. Tam byl Von Greim jmenován velitelem Luftwaffe – funkce to však byla jen čestná, reálně měl v tu dobu pod kontrolou pouhá dvě letadla. 28. dubna ji Hitler pověřil, aby opustila posledním německým letadlem Berlín. Měla předat plány na protiofenzivu Karlu Dönitzovi.
    Krátce po přistání však byla ona i von Greim zatčeni. Při výslechu řekla americké tajné službě CIC, jak moc je jí líto, že nesměla zemřít po boku svého vůdce. Ve vězení a při výsleších strávila 18 měsíců. (Von Greim 28. května spáchal sebevraždu). Stejně špatně skončila rodina Reitschová. Její otec zabil nejprve svou manželku, pak její sestru a navíc i její děti. Pak spáchal sebevraždu.

    Po propuštění z amerického vězení Reitschová opět začala létat. V roce 1952 získala na Mistrovství světa bezmotorového létání v Madridu bronzovou medaili, roku 1956 vytvořila v St. Yanu nový ženský rekord v přeletu na trati dlouhé 375 km. V roce 1957 ustanovila nový ženský výškový rekord bezmotorového letu při kterém dosáhla výšky 6848 metrů.

    V roce 1958 jí zamítlo Polsko jako jedinému účastníkovi mistrovství světa vydání vstupního víza. Protože se německé národní mužstvo zúčastnilo závodů bez jakýchkoliv protestů, nelétala na protest již na žádných závodech pořádaných německým aeroklubem. V roce 1959 přijala pozvání na pomoc indickému výkonnostnímu létání, setkala se i s americkým prezidentem Kennedym. Roku 1962 na žádost ghanského prezidenta plachtařskou školu, v Ghaně žila až do roku 1966, kdy uprchla před státním převratem.

    V jednom z posledních rozhovorů před smrtí řekla novinářům: “Co nám zbylo z Německa? Máme teď zemi plnou bankéřů a výrobců aut. Naše armáda ztratila sílu, vojáci nosí vousy a zpochybňují rozkazy. Nestydím se za to, že jsem žila za národního socialismu. Dodnes s hrdostí nosím Železný kříž s diamanty, který mi osobně dal Hitler.“ Zemřela na srdeční mrtvici roku 1979.

    zdroj originalni clanku: http://tn.nova.cz/magazin/historie/lide/zena-ktera-testovala-nacisticke-rakety-a-mohla-zachranit-hitlera.html
    musel jsem jej upravit, odebrat nektere casti + jsem doplnil nektera fakta, originalni clanek mi prisel prilis az nestastne oslavujici tuto osobu, snad pochopite.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Historie čaje

    Za pravlast čaje je považována Čína,
    přestože je těžko určit, kde se začal čaj poprvé popíjet. Prvně se čaj používal jako lék a byl zařazen mezi byliny. Až později se stal samostatnou kapitolou dějin i života lidi. Nejstarší důvěryhodné zmínky o čaji začínají prvním stoletím našeho letopočtu, a to v čínském slovníku z roku 350, v němž se badatel a básník Kuo-Po´ zmiňuje pod názvem Kiu o čaji. Uvádí, že nápoj se připravuje z lístků vařením. Tyto údaje přijalo mnoho autorů čajové historie za nejstarší věrohodný záznam o čaji. Dlouhou dobu byl čaj jen záležitostí čínského dvora. Tehdejší příprava se však značně lišila od dnešní - listy byly trhány a lisovány do placek, které se sušily, až zčervenaly, přidala se cibule a zázvor a po povaření se teprve tento čaj - lék podával. V 7. století už začíná čaj pronikat i do lidových vrstev společnosti a jsou zakládány první čajovny. Rok 780 se stává velice důležitým v čajové kultuře, a to vydáním první samostatné knihy o čaji, kterou napsal čínský čajový odborník Lu-Yu. Jmenuje se Ch´a-Ching a stala se svatým písmem všech milovníků čaje. Popisuje místo původního výskytu čaje, uvádí různé druhy čaje, jeho přípravu a účinky. Dále píše o různých ceremoniálech při přípravě a o všem, co s čajem souvisí. Autor je dodnes uctíván jako bůh obchodníků s čajem. V té době se také začíná měnit způsob přípravy čaje. Surovinou je stále lisovaná placka, avšak lehce pražená a rozemletá na prach. Jsou zavrženy kořenící přísady a upřednostňuje se jemná chuť nápoje. Dokonce podle Lu-Yu je důležité, aby voda byla pramenitá a čerstvá. Konzumace čaje se začla značně rozšiřovat, takže roku 780 zavedla vláda na čaj daň.

    V Japonsku rostl čaj kdysi planě,
    začátkem 8. století, přesněji roku 805, přinesl čínský buddhistický misionář Tenkjo šlechtěný čaj do Japonska, kde se o 300 let později začal v oblasti Kjóto pěstovat. Později se však stal nápojem velmi rozšířeným a pro jeho přípravu se v 15. století začal uplatňovat čajový obřad převzatý z Číny. Japonské rodiny měly zláštní čajové pokoje nebo domky s velmi malými vchody, aby se každý, kdo chtěl ochutnat, musel před vstupem sehnout a vyjádřit tak pokoru tomuto nápoji. Tradice čajového obřadu se udržela dodnes, užívá se kvalitní čaj mačča, který se za pomoci nejlepšího čajového náčiní připravje až 4 hodiny.

    Čaj se rozšířil také do Tibetu.
    Tamní kočovníci jej popíjejí s rozpuštěným jačím máslem a se solí, což je pro nás Evropany způsob naprosto neobvyklý. Míchání tuku a čaje má však v nehostinných a chladných podmínkách Tibetu dobré důvody čaj má vysokou energetickou hodnotu a obnovuje tak síly lidí.První písemná zmínka o čaji mimo země, kde výše zmíněné, je datována rokem 851. Je to popis čaje v knize arabského cestovatele a kupce Sulejmana, který dokonale poznal zemi s vyspělou čajovou kulturou - Čínu. Ve svém cestopise mimo jiné uvádí: “Z nerostných látek si král uchovává právo na sůl a na rostlinu, jež se pije spařená teplou vodou. Tato rostlina se prodává ve všech městech za vysokou cenu a jmenuje se Sach. Má více listů než jetel a je o něco aromatičtější, chutná hořce. Připravuje se tak, že se svaří voda a nalije se na rostlinu.”.

    Nejstarší tištěná zpráva o čaji v Evropě
    je z roku 1559, kdy benátský spisovatel Giovanni Battista Ramusio ve své knize Cesty a putování uveřejnil popis čaje. Prvním Evropanem, který osobně ochutnal čaj a napsal o jeho chuti, byl portugalský jezuita Gaspar da Cruz. To bylo v roce 1560. První čaj přivezly do Evropy (do Lisabonu) portugalské obchodní lodě, později je následovaly lodě holandské (ty vozili čaj mimo Holandsko také do Francie a baltských zení). Tak se konečně čaj dostal do Evropy. V té době měla Alžběta I. život ještě před sebou a Rembrandtovi bylo teprve 6 let. V polovině 17. století byly Holandsko a Francie na prvních místech ve spotřebě čaje. Z roku 1680 pochází první zmínka o přidávání mléka do čaje. V té době se v Holandsku objevují první restaurace nabízející čaj. Počínaje rokem 1850 začínají Holanďané obchodovat is Amerikou. První čaj přivezl americkým (přesněji holandským) kolonistům Peter Stuyvesant do tehdejšího New Amsterodamu, dnešního New Yorku. Tehdy tito holandští usedlíci vypili více čaje než celá Anglie. Ta byla totiž poslední ze 3 námořních mocností, která začala obchodovat s Čínou a Východní Indií.

    Do Anglie první vzorky čaje
    dorazily někdy mezi léty 1652 a 1654. Čaj se stal velmi rychle natolik populární, že brzy vytlačil anglické pivo jako národní nápoj. Britové jsou dodnes největšími dovozci a spotřebiteli čaje (kolem 5kg na osobu ročně). Čaj byl velmi oblíbený v amerických koloniích a pro potvrzení svého statutu přísného koloniálního vládce uvalila britská vláda na čaj clo (spolu s několika dalšími předměty). Výsledkem byl bojkot spotřeby čaje kolonisty, kteří začali používat náhrady, zejména kávu. Tento bojkot se stal startovacím bodem pro revoluci a 16. prosince 1773 skupina kolonistů převlečených za indiány přepadla tři anglické lodě a vysypali celý náklad (342 beden čaje) do Bostonského zálivu. Incident známý v americké historii jako tzv. "Bostonské pití čaje" spolu s odvetou britské vlády pomohl podnítit americkou buržoazní revoluci.

    Carské Rusko se s čajem
    poprvé seznámilo v roce 1618, když tehdejší car dostal darem několik beden od čínského velvyslance v Moskvě. Ale teprve asi o 70 let později začaly do Číny pro čaj cestovat karavany. Cesta trvala více než 16 měsíců a absolvovalo ji 200 – 300 velbloudů. Z toho je zřejmé, že čaj si mohli dopřát jen velmi bohatí. Cena čaje klesla teprve po smrti Kateřiny Veliké. Ten se tak postupně stával národním nápojem, který Rusům vyhovoval: byl silný, horký a povzbuzující. Čaj velmi zlevnila transsibiřská magistrála postavená v roce 1900. I když Říjnová revoluce v roce 1918 zásadním způsobem změnila ruskou společnost, čaj zůstal (i s vodkou) stále národním nápojem. Prostřednictvím Ruska jsme čaj poznali také my. Tradice čaje v této zemi však není zdaleka tak dlouhá, jak by nasvědčovala společná hranice tohoto státu s Čínou. Mnoho obyvatel této země si čaj oblíbilo a začalo se tradovat přísloví: Tam, kde mají dobrý čaj, pije se méně vodka.

    V Indii, která byla dlouhou dobu anglickou kolonií, se skutečný zájem o čaj
    objevil až v 19, století. Dnes se za nejkvalitnější a nejdražší čaj považuje čaj z oblasti Darjeeling. Na Cejlonu se začalo s pěstováním čaje tak trochu nešťastnou náhodou. Oblíbený zde byl především kávovník, který se zde kvůli rzi, jež zničila plantáže, nedal dále pěstovat. Na tomto ostrově se čaj cení podle nadmořské výšky, ve které roste. Nejkvalitnější čaj pochází z výšek okolo 2000 m.n.m. Platí zde pravidlo, že v čím větší nadmořské výšce čaj roste, tím je vyšší jeho cena.

    Čaj je nápoj, který nás provází každodenním životem a mnoha lidem se možná proto zdá všední a obyčejný. Je téměř neuvěřitelné, že se v Evropě objevil teprve před několika sty lety. Z nápoje nejbohatších se během staletí stal nápoj, který si zamiluje téměř každý.

    zdroj: http://podhorama.oriental.cz
    obrazek: http://www.dama.cz odkaz na krasny obrazek (kvuli velikosti jen odkaz: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Tea_leaves_steeping_in_a_zhong_%C4%8Daj_05.jpg )
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Seznam sond Luna

    Luna 1 2. ledna 1959 Sonda proletěla kolem Měsíce.
    Luna 2 12. září 1959 Dopadla na povrch Měsíce.
    Luna 3 4. října 1959 Pořídila fotografie odvrácené strany Měsíce.
    Luna 4 2. dubna 1963 Neúspěšný pokus o přistání.
    Luna 5 9. května 1965 Dopadla na povrch Měsíce.
    Luna 6 8. června 1965 Neřízený průlet kolem Měsíce
    Luna 7 4. října 1965 Dopadla na povrch Měsíce.
    Luna 8 3. prosince 1965 Dopadla na povrch Měsíce.
    Luna 9 31. ledna 1966 Přistání na Měsíci.
    Luna 10 31. března 1966 První satelit.
    Luna 11 24. srpna 1966 Satelit.
    Luna 12 22. října 1966 Satelit.
    Luna 13 21. prosince 1966 Televizní vysílání.
    Luna 14 7. dubna 1968 Satelit.
    Luna 15 13. července 1969 Satelit.
    Luna 16 12. září 1970 Vzorky z Měsíce dopraveny na Zemi.
    Luna 17 10. listopadu 1970 Vysazen pojízdný modul - Lunochod 1.
    Luna 18 2. září 1971 Vzorky z Měsíce dopraveny na Zemi.
    Luna 19 28. září 1971 Satelit.
    Luna 20 14. února 1972 Vzorky z Měsíce dopraveny na Zemi.
    Luna 21 8. ledna 1973 Lunochod 2
    Luna 22 2. června 1974 Satelit.
    Luna 23 28. října 1974 Satelit.
    Luna 24 14. srpna 1976 Vzorky z Měsíce dopraveny na Zemi.
    zdroj: www.wikipedia.org
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Snímky odhalily Lunochod 2 na Měsíci. Po sedmatřiceti letech

    Luna 21
    Místo přistání: 25,5° N; 30,27° E (Google Moon)

    1973-01-16 01:14 UT: Lunochod 2 sjel po můstku z přistávacího stupně na povrch Měsíce a zahájil svůj dlouhodobý vědecký program.
    1973-02-22 byl ukončen program Lunochodu 2, plánovaný na druhý měsíční den. Byl překontrolován stav zařízení a uzavřen panel se slunečními bateriemi. Za dobu pobytu na Měsíci urazilo vozidlo celkem 11 067 m, pořídilo přes 30 panoramatických záběrů. Lunochod 2 pořizoval rovněž stereoskopické snímky, měřil fyzikální a chemické vlastnosti povrchu, korpuskulární a rentgenové záření Slunce a určoval jas oblohy při různých výškách Slunce nad obzorem.
    1973-03-12 Lunochod 2 zkoumal magnetické vlastnosti hornin u kráteru o průměru 13 m, na jehož úpatí přečkal měsíční noc. Kráter leží asi o 400 m výše než místo přistání.
    1973-06-03 Lunochod 2 ukončil plánovaný průzkum měsíčního povrchu. Bylo s ním navázáno 60 rádiových spojení, během nichž za 4 měsíce urazil trať dlouhou 37 km. Bylo pořízeno 86 panoramatických záběrů a 80 000 televizních snímků povrchu.


    Zdokonalenou verzi Lunochodu dopravili Rusové na Měsíc 8. ledna 1973. Lunochod 2 měl výše umístěné stereokamery, které umožňovaly širší rozhled a snazší řízení vozu. Nový Lunochod se pohyboval v kráteru Monnier na východním okraji Moře klidu a během tří měsíců urazil zhruba 37 kilometrů. Existuje i třetí verze měsíčního vozu. Lunochod 3 však nikdy na Měsíc nedorazil. Po přistání Američanů na Měsíci ztratilo sovětské vedení o další výzkum zájem a Lunochod 3 skončil v Lavočkinově muzeu na severu Moskvy.

    Nové snímky měsíce z NASA skrývaly 37 let staré tajemství. Byl na nich konečně vyfotografován Lunochod 2. Při zkoumání záběrů na to přišel profesor Phil Stooke z kanadské univerzity Western Ontario.
    Snímky se zveřejňují pravidelně, není na tom nic zvláštního. Tyhle ovšem zkoumal profesor Phil Stooke a objevil podezřelé smítko a dráhu k němu vedoucí.
    Nakonec se z toho překvapivě vyklubal druhý sovětský dálkově řízený robot pro zkoumání měsíce, Lunochod 2. Jeho poloha byla sice známa z předchozích měření pomocí laserových paprsků, ale vizuálně nikdy nebyla potvrzena. Na Zemi totiž neexistuje teleskop, který by dokázal sondu vyfotografovat.
    "Věděli jsme s přesností několika kilometrů, kde se nachází," uvedl Stooke v e-mailu. Laserové měření na takovou vzdálenost prý už není tak přesné.
    "Největší hodnota tohoto objevu tak spočívá nejen ve vizuální identifikaci, ale také v objevení stopy, podle které může být poprvé nakreslená detailní cesta vozítka," vysvětluje kanadský profesor.

    Snímky, které mu pomohly Lunochod 2 objevit, pocházejí z umělé měsíční družice Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Putuje zhruba 50 kilometrů nad měsíčním povrchem a mapu tělesa začala snímat od července roku 2009.

    Ještě v padesátých letech si tehdejší Sovětský svaz udržoval značný náskok ve výzkumu Měsíce. První oficiálně přiznaná Luna 1 se v lednu 1959 stala prvním lidmi vyrobeným tělesem, které prolétlo okolo Měsíce, zatímco Luně 2 se (po několika nezdařených a zamlčených pokusech) v září téhož roku podařilo Měsíc zasáhnout. Luna 3 dne 4. října 1959 poprvé v historii zprostředkovala pohled na odvrácenou tvář přirozené družice Země. Pak následovala dlouhá přestávka (či spíše řada dalších nepřiznaných neúspěchů), aby v roce 1966 Luna 9 poprvé měkce přistála na měsíčním povrchu a odvysílala odtud tři panoramatické snímky okolí. Několik dalších Lun pak zkoumalo Měsíc z oběžné dráhy a Luna 13 koncem roku 1966 opět dosedla na povrch, aby jej snímkovala a zkoumala jeho vlastnosti.

    Program Luna

    Když v 60. letech došlo na závody o Měsíc, byla už situace SSSR ve vesmíru jiná. Ještě před prvním přistáním Američanů se sice Světský svaz pokusil zmenšit význam americké expedice prvenstvím v přivezení vzorků hornin zpět na Zemi, jenže Luna 15, která to měla dokázat, se zřítila na Měsíc právě v době, kdy se z něj Američané chystali odstartovat k návratu na Zemi. Stratégové sovětské kosmonautiky pak na prohru reagovali tvrzením, že jim vždy šlo o automatický průzkum. Pravdou je, že z ne zcela pochopitelných důvodů vedle náročného pilotovaného letu připravovali také bezpilotní zařízení pro odběr vzorků a pro vysazení pohyblivého průzkumníka. Nejspíš i toto tříštění sil bylo jednou z příčin neúspěchu v závodu o Měsíc. Tyto Luny nové generace vynášené silnější raketou Proton byly připravené již v době, kdy se schylovalo k expedici Apolla 11. Šlo vlastně o univerzální přistávací plošinu, na kterou bylo možné připevnit buď modul pro odběr vzorků a jejich odvezení na Zemi, nebo rampu z níž sjel Lunochod.
    Bohužel, jak první návratová sonda (již zmíněná Luna 15), tak i první Lunochod vypuštěný ještě před ní (19. února 1969) skončily havárií. Následovalo ještě několik dalších utajených neúspěchů, až konečně v září 1970 dosedla do oblasti Moře plodnosti Luna 16, aby zde nabrala vzorek hornin a v malém návratovém modulu jej odeslala zpět na Zemi. Poprvé v historii se podařilo automaticky dopravit vzorky jiného kosmického tělesa zpět na Zemi. Konečným cílem programu však byl pohyblivý robot.

    Kola místo pásů

    Již v 50. letech zveřejnil sovětský tisk návrh J. S. Chlebceviče na vysazení dálkově ovládaných pásových vozítek vybavených televizní kamerou na měsíčním povrchu. Skutečný vývoj Lunochodu začal až dlouho po zveřejnění Chlebcevičevova plánu a výsledná podoba se od původních představ z 50. let k nepoznání změnila. Místo pásů dostal mobilní průzkumník osm kol z lehkého kovu, které nesly hermeticky uzavřený trup vyhřívaný rozpadem radioaktivního izotopu ve speciálním generátoru. Energii pro dva elektromotory dodávaly solární fotovoltaické panely umístěné na odklopném víku na vrchu trupu. Přestože toto víko dávalo přístroji vzhled Papinova hrnce, šlo o důmyslné zařízení, které - kromě dodávek energie - dokázalo i regulovat teplotu vnitřního prostředí. Přebytky tepla za měsíčního dne vyzařoval do okolí chladič umístěný na zadní stěně víka, zatímco za noci se víko zaklaplo.
    Hlavním cílem mise bylo získávání informací o lunárním povrchu. Vedle sady kamer to byl především rentgenový spektrometr pro zjišťování chemického složení povrchové vrstvy a zařízení pro určování mechanických vlastností povrchu. Zajímavý experiment představoval laserový odražeč francouzské výroby, díky kterému lze dodnes měřit vzdálenost mezi Zemí a Měsícem s přesností na několik centimetrů. Kromě toho tu byl také rentgenový teleskop pro zjišťování mimogalaktického záření a další přístroje. Lunochod 2 měl navíc ještě citlivý magnetometr na teleskopickém ramenu, kterým proměřoval magnetismus hornin.

    Řidičský průkaz pro Měsíc

    Mimořádně náročné bylo dálkové ovládání vozítek. "Posádka" operující ze speciálního sálu střediska pro dálkové kosmické spoje v krymské Jevpatorii se skládala z velitele, řidiče, navigátora, radisty a inženýra. Přestože měli k dispozici údaje z několika stovek čidel sledujících stav všech důležitých systémů i polohu a pohyby vozítka, nebylo řízení jednoduché. Radiovému signálu totiž trvá několik sekund, než urazí vzdálenost mezi Měsícem, Zemí a nazpět. I navzdory automatickým systémům, které zastavovaly chod v případě velkého náklonu nebo blízkosti překážky, se několikrát podařilo v neobvyklém terénu odvrátit nehodu jen s velkým nasazením. Například Lunochod 2 se málem srazil s rampou, z níž na měsíční povrch sjel.
    První Lunochod pracoval od listopadu 1970 až do října 1971, kdy vyhasl izotopový vyhřívací článek. Za tu dobu ujel 10 540 metrů, pořídil více než 20 000 fotografií, více než 200 panoramatických snímků a provedl přes 500 analýz měsíční půdy. Druhý Lunochod odstartoval 8. ledna 1973 na palubě sondy Luna 21. Na měsíční povrch vyjel v kráteru LeMonnier 15. ledna a operoval v okolí přibližně 4 měsíce. Na své pouti dlouhé 37 kilometrů provedl stovky půdních rozborů a mechanických testů, a odeslal přes 80 000 snímků.
    Program Lunochod nepochybně představoval velký úspěch i když s výsledky misí Apollo se rovnat nemohl. Jeho jednostranné vyzdvihování režimními propagandisty pak paradoxně vedlo k nezaslouženému znevážení výsledků úsilí práce tisíců bezejmenných vědců a techniků. O důvod víc si je s úctou připomenout.

    zdroj: http://www.novakoviny.cz a http://technet.idnes.cz
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Marná snaha. Evropě se nedaří zastavit vymírání zvířat.

    Členské země EU nedosáhnou podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) svého společného cíle a nezastaví do roku 2010 úbytek živočišných a rostlinných druhů.

    Největší ztráty letos zaznamenali tygr, lední medvěd a nosorožec. Naději naopak mají labští bobři, rysové a leopardi.
    "Pro některé druhy sice svitla naděje, ale masové vymírání v říši zvířat a rostlin pokračovalo i v roce 2009," uvedl expert WWF Volker Homes. Podle něj za mizení živočišných a rostlinných druhů z planety může ničení jejich přirozeného prostředí, klimatické změny, přibývající pytláctví a zneužívání přírody člověkem.

    Podle aktuálních odhadů žije ve volné přírodě kolem 3200 tygrů. Jihočínský tygr, kterých před deseti lety bylo na planetě asi 30, mohl ale už vymřít. Dramatický úbytek těchto kočkovitých šelem mají na svědomí pytláci. Ilegální obchod s kostmi, kožešinou a zuby těchto zvířat, které se mimo jiné používají v tradiční asijské medicíně, totiž kvete.
    Životní prostor ledních medvědů zas proměňují klimatické změny. Odehrávají se tak razantním tempem, že zvířata nemají dost času se jim přizpůsobit.
    K ojedinělým savcům na světě patří i vietnamský poddruh ohroženého nosorožce jávského. Posledních osm zvířat je podle WWF akutně ohroženo výstavbou u národního parku Cat Tien.

    Rys se vrací
    V Bavorském lese a v pohoří Harz se naopak dařilo rysům. Zdá se, že by se tyto kočkovité šelmy po sto letech mohly vrátit i do Alp mezi Rakouskem a Slovinskem a vyskytovat by se mohly i ve Vorarlbersku a Tyrolsku.
    Na planetě žije také asi 35 amurských leopardů. Na ruském dálném východě lovci pozorovali jednu samici se třemi mláďaty. Podle WWF je stabilní také populace labského bobra. Díky projektu v Německu, jehož cílem je obnova tamních nivních oblastí, se bobrům zvětšuje životní prostor.

    Problém s oteplováním není fikce

    Odborníci WWF varují, že hladina moře do roku 2100 velmi pravděpodobně stoupne o více než metr, což je dvojnásobek hodnoty udávané zprávou Mezivládního panelu pro změnu klimatu z roku 2007. S tím spojené zatopení pobřežních oblastí se podle WWF dotkne více než čtvrtiny světové populace.

    "Tato studie ozřejmuje, že oteplování Arktidy je problém mnohem větší než místní, je to problém celosvětový," uvedl Martin Sommerkorn, hlavní poradce Arktického programu WWF ohledně změny klimatu. "Jestliže neudržíme Arktidu dostatečně chladnou, lidé po celém světě budou trpět následky jejího oteplování," varoval.

    Rychlé ubývání mořského ledu způsobené oteplováním Arktidy podle studie ovlivní proudění v atmosféře a počasí v Arktidě i mimo ni. To následně pozmění rozložení teplot a srážek v Evropě a v Severní Americe, což bude mít dopady na zemědělství, lesnictví a zdroje vody, upozorňuje WWF.

    Fond zároveň připomíná, že v zamrzlé půdě Arktidy je uloženo dvakrát tolik uhlíku, než je v atmosféře. S pokračujícím oteplováním Arktidy bude tato půda roztávat a uvolňovat uhlík do atmosféry v podobě oxidu uhličitého a metanu, což povede k dalšímu oteplování světového klimatu.

    zdroj: www.ihned.cz (zkraceno a upraveno), www.ekolist.cz (upraveno), www.wwf.org
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Arktická banka semen už shromáždila půl milionu vzorků zemědělských plodin

    Cílem banky, která má pancéřová vrata a betonové stěny silné jeden metr, je uchování semen pro budoucnost i v případě světové katastrofy, jako je jaderná válka či náraz meteoritu. Norská vláda, která do výstavby zařízení investovala deset milionů dolarů, zde chce shromáždit všechny známé druhy světových potravinářských plodin. "Překračujeme právě hranici půl milionu vzorků," prohlásil Cary Fowler, výkonný ředitel organizace Global Crop Diversity Trust, která banku společně s norskou vládou a severským střediskem genových zdrojů spravuje.
    Podle prohlášení Fowlerovy organizace tisíce nových přírůstků z tohoto týdne znamenají, že se banka, přezdívaná také Noemova archa, stala "nejrozmanitějším seskupením semen zemědělských plodin, které kdy kde byly shromážděny".

    Mezi novými přírůstky jsou mimo jiné fazole z Jižní Ameriky, která by měla být vysoce odolná vůči chorobám, jahoda z Kurilských ostrovů a prakticky veškeré druhy sójových bobů z USA vypěstované v průběhu minulého století.

    Sbírka má ale podle Fowlera stále velké mezery. "Existují jedinečné kolekce semen, které ještě nemáme - z Etiopie a také nějaký indický a čínský materiál," podotkl.

    Prostor je v bance, otevřené v roce 2008, zhruba pro 4,5 milionu vzorků, tedy údajně pro asi dvě miliardy semen, vzhledem k tomu, že vzorky rýže, kukuřice, pšenice a některých dalších plodin zpravidla obsahují velkou spoustu jednotlivých semen.

    Banka je zahloubena 120 metrů do nitra pískovcové hory nedaleko špicberské metropole Longyearbyenu.
    Sněhem a ledem pokrytý Svalbard (v Norsku používaný název Špicberků), který se nachází zhruba 1000 kilometrů od severního pólu, byl vybrán díky své odlehlosti nabízející stabilní prostředí pro takovýto dlouhodobý projekt.
    Věčně zmrzlá půda by měla zajistit v jeskyni stálou teplotu pod bodem mrazu po dobu 200 let i v případě toho nejhoršího scénáře globálního oteplování či v případě selhání automatického chladícího systému.

    zdroj: www.ihned.cz
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Vojenské hroby - Ministerstvo obrany spustilo vyhledavaci web
    http://valecnehroby.army.cz/Evidence/Default.aspx

    Najít hrob předků, kteří zahynuli kdesi ve válečné vřavě první či druhé světové války, aniž by jejich blízcí tušili kde, bude mnohem jednodušší. Ministerstvo obrany spustilo zvláštní web, kde mohou lidé místo posledního odpočinku svých dědů a pradědů najít. Pavel Filipek z referátu válečných hrobů odhaduje, že může jít až o tisíce pozůstalých, kteří si mohou na interaktivní mapě na internetové stránce www.valecnehroby.army.cz. poprvé najít hrob svých předků a dozvědět se i okolnosti jejich smrti. "Čeští vojáci, kteří bojovali za osvobození republiky, mají hroby po celém světě a velmi často až na jeho druhém konci – třeba v Tokiu nebo v Číně. Není tedy divu, že rodiny o tom nic nevědí," vysvětluje Filipek.

    Mnozí pozůstalí nanejvýše tušili doposud jen to, že jejich pradědeček zmizel kdesi na Sibiři anebo možná v Japonském moři. V Singapuru historici například našli hrob vojína Silvestra Němce, kterého ubili Japonci, když ležel v místní nemocnici. "Tahle služba lidem je k nezaplacení," pochvaluje si místopředseda Československé obce legionářské Alexander Beer. Ročně se prý na obec obracejí stovky lidí, aby jim pomohla vypátrat hroby jejich příbuzných. "Až dosud jsme je museli většinou odmítat, protože jsme to ani my nevěděli," dodává Beer.

    Ostatně i plukovník ve výslužbě Beer si s dojetím až po 66 letech přečetl, že jeho kamarád František Král, který padl v tankové bitvě u Buzivky, je pochován v Ostrožanech na Ukrajině. "Naposledy jsem Frantu zahlédl, když vedle něj v lednu čtyřiačtyřicet vybuchl dělostřelecký granát. Od té doby jsem o něm neměl zprávy," říká Beer.

    přímé odkazy:
    http://valecnehroby.army.cz/Evidence/hledani-osoby-v-cr
    http://valecnehroby.army.cz/Evidence/hledani-osoby-v-zahranici
    http://valecnehroby.army.cz/Evidence/mapa-lokalit

    zdroj: www.idnes.cz ; www.army.cz
    web má bohužel (nyní) příšernou odezvu a vyhledávání je tak zkouškou trpělivosti
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    CHRONOLOGIE PROGRAMOVACÍCH JAZYKŮ
    Některé známé programovací jazyky a jejich časové zařazení:

    1955 - FORTRAN
    1958 - Lisp
    1959 - COBOL
    1963 - CPL
    1964 - BASIC
    1970 - Pascal
    1972 - C, Smalltalk
    1978 - SQL
    1981 - Turbo Pascal
    1983 - Ada, C++
    1985 - PARADOX, PostScript
    1987 - Perl
    1989 - Turbo Pascal
    1991 - Python, Visual Basic
    1992 - Borland Pascal
    1993 - Ruby
    1995 - PHP, Borland Delphi, Java, MySQL
    1996 - JavaScript
    2000 - C#
    2001 - Visual Basic .NET

    odkaz: puvodne technet, ale kvuli mnozstvi chyb doplneno a opraveno z wikipedie
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Planeta Země byla i celá bílá, nejen modrá

    Tým vedený odborníky z Harvardu informuje o svém výzkumu v nejnovějším vydání časopisu Science. Analýza hornin podle nich dokazuje, že planeta byla kompletně pokryta ledovou krustou.
    "Poprvé se nám podařilo získat přímý důkaz zalednění i v tropech, které bylo součástí období, kdy Země připomínala sněhovou kouli,“ uvedl vedoucí výzkumu, profesor Francis A. Macdonald. "Naše data zároveň dokládají, že toto zalednění trvalo minimálně pět miliónů let.

    Podle Macdonalda i v tomto období existovaly oblasti s povrchovou vodou a útočiště, kde mohl přetrvat život, byť v nepříliš rozvinuté formě.
    Celoplanetární dobu ledovou podle vědců pravděpodobně ukončilo období zvýšené vulkanické aktivity. Ta tavila nejen led, ale mohla vést i k vytvoření skleníkového efektu, který díky emisím vulkánů uvěznil v atmosféře větší množství sluneční energie a tím celkově ohřál klima. zdroj: www.novinky.cz
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Tabulka prvků se rozrostla o prvek pojmenovaný po Koperníkovi

    Prvek s protonovým číslem 122 je přibližně 277krát těžší než vodík a jde o nejtěžší prvek uznaný Mezinárodní unií pro čistou a aplikovanou chemii (IUPAC).
    Prvek vyvinuli němečtí vědci ze Společnosti pro těžké ionty (GSI) v Darmstadtu, kterým se podařilo jej oddělit v urychlovači částic po kolizích mezi atomy zinku a olova. Ty obsahují 30 a 82 protonů a výsledný prvek proto nese součet jejich protonových čísel.
    Copernicium tak s označením Cn rozšíří periodickou tabulku sestavenou původně ruským chemikem Dmitrijem Mendělejevem. Od roku 1981 jde o šestý prvek, který se vědcům z GSI podařilo izolovat. Do tabulky již nim přibylo Bohrium, Hassium, Meitnerium, Darmstadtium a Roentgenium.

    Objev byl oficiálně uznán v červnu minulého roku a uživatelé internetu mohli navrhnout jeho jméno pomocí internetových stránek serveru BBC. Němečtí vědci nakonec pojmenovali prvek po polském astronomovi a IUPAC jej oficiálně uznala 19. února, v den 537. výročí Koperníkova narození.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Uplynulo 80 let od objevení Pluta

    Uplynulo 80 let od objevení Pluta a jeho zařazení mezi planety sluneční soustavy. Po šestasedmdesáti letech, kdy byla na astronomickém kongresu v Praze přijata nová definice planety, byl Pluto ze seznamu planet vyškrtnut a zařazen do nové skupiny trpasličích planet. Někdy se také hovoří o skupině plutoidů, tedy vesmírných těles podobných Plutu.

    Trpasličí planeta je nebeské těleso, které má dostatečnou hmotnost, aby jeho vlastní gravitace překonala vnitřní síly pevného tělesa, takže dosáhne přibližně tvaru koule, obíhá okolo Slunce a není dominantní ve své zóně. Oběžná dráha Pluta je v komensurabilitě 3:2 s Neptunem, stejně jako dráhy některých dalších TNO, tzv. plutín. Díky značné excentricitě se na dvacet let během každého oběhu dostane Pluto blíže k Slunci než Neptun. Právě v roce 1999 se Pluto po dvaceti letech dostalo opět dále od Slunce než je Neptun.

    Pluto byl objeven 18. února 1930 americkým astronomem Clydem Tombaughem na Lowellově observatoři v Arizoně. Objev oznámil 2. března. Nízká průměrná hmotnost nasvědčuje tomu, že je planeta složena zhruba ze 70 procent hornin a 30 procent ledu. Má tři přirozené satelity, tedy měsíce, pojmenované: Charon, Nix a Hydra. Po vyškrtnutí ze seznamu planet dostal katalogové číslo 134.340 v seznamu planetek.

    Vzhledem ke značné vzdálenosti od Země a malým rozměrům byly ještě 60 let po objevu Pluta znalosti o něm jen omezené. Podařilo se to napravit až v 90. letech zejména díky vypuštění Hubbleova vesmírného dalekohledu, který pořídil snímky Pluta a kdy se zkoumala jeho atmosféra. Velmi řídká atmosféra Pluta (skoro miliónkrát řidší než pozemská) se skládá nejméně z 98 % dusíku N2, doprovázeného stopami metanu CH4 (max. 0,3 %) a oxidu uhelnatého, Hustota a tedy i tlak této atmosféry silně kolísá v závislosti na okamžité vzdálenosti Pluta od Slunce.

    K Plutu 19. ledna 2006 odstartovala sonda New Horizons, vůbec první sonda určená k jeho průzkumu. Dorazit by k němu měla v roce 2015.

    Vyškrtnutím Pluta ze seznamu planet sluneční soustavy vznikl v USA neologismus zplutovat. Slovo zplutovat nebo zplutovaný (anglicky to be plutoed) bylo v USA lednu 2007 vyhlášeno slovem roku 2006. Význam slova je degradovat či znehodnotit někoho nebo něco, obvykle bez příčiny nebo vlastního zavinění. Bylo inspirováno osudem bývalé planety Pluto.

    zdroj: kombinace clanku na http://ceskenoviny.cz a http://cs.wikipedia.org
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    NEJSILNĚJŠÍ ZEMĚTŘESENÍ
    (síla v Richterově škále)

    1960: Chile, 9,5
    2004: Sumatra, 9,3
    1964: Aljaška, 9,2
    1952: Kamčatka, 9,0
    1700: západ Severní Ameriky, cca 9
    1906: Kolumbie a Ekvádor, 8,8
    1965: Aljaška, 8,7
    1833: Sumatra, 8,8-9,2
    2010: Chile, 8,8
    1755: Lisabon, asi 8,7

    zdroj idnes.cz
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    ČASOVÁNÍ NA OLYMPIÁDĚ
    Přelomové okamžiky v měření času na olympijských hrách - od mechanických stopek po RFID a laser.

    1896, Athény - první moderní olympijské hry, použity mechanické stopky s přesností cca na pětinu vteřiny
    1912, Stockholm - cílová fotografie pro posouzení těsných běžeckých závodů
    1920, Antverpy, Paříž, Amsterdam - stopky poprvé měří na setinu vteřiny
    1932, Los Angeles - Kirbyho kamera zabírá současně cílové pole i čas a umožňuje tak nejen rozhodnout, kdo doběhl první, ale i velmi přesně změřit běžcův čas. Omega je poprvé oficiálním časoměřičem olympijských her, na místě má kromě techniků i hodináře.
    1948, Svatý Mořic - štěrbinová kamera pro vysokorychlostní cílovou fotografii
    1952, Helsinky - Omega si vysloužila Kříž za zásluhy od Olympijského výboru za řešení spojující digitální ("quartz") stopky a vysokorychlostní kameru s přesností na setinu vteřiny
    1964, Tokyo - čas závodníků je poprvé v živém přenosu zobrazován i v televizním přenosu, a Seiko, které se v roce 1964 stalo oficiálním olympijským časoměřičem poprvé, propojilo startovací pistoli se stopkami
    1968, Mexico City - plavecké dráhy jsou vybaveny dotekovými čidly pro přesné měření časů
    1972, Mnichov - u sprintu se bere v úvahu reakční čas běžců, pokud se rozeběhnou dříve, než cca desetinu vteřiny po výstřelu, start se opakuje. (Chcete si změřit svůj přibližný reakční čas?)
    1976, Montreal - velké tabule ukazují divákům výsledky v reálném čase
    1992, Albertville - digitální cílové foto s integrovaným časovým razítkem umožňuje okamžitou kontrolu výsledků
    1996, Atlanta - cyklisté a maratonští běžci sledování pomocí rádiových vysílačů
    2002, Salt Lake City - u zimních sportů (například sáně) je místo na sníh náchylných laserů použito infračervené záření. Běžkaři jsou v reálném čase sledování pomocí RFID čipů
    2004, Athény - cílová rovinka je snímána rychlostí tisíc snímků za sekundu

    zdroj idnes
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Ardi - nejstarší předchůdce člověka


    tento článek je pokračováním tohoto: [ ELIDOR @ Kalendarium - zajímavé události a výročí - bez ohledu na datum ]

    Po několikaletých výzkumech a dlouhém skládání představili vědci kostru nejstaršího předchůdce člověka. Pochází z druhu Ardipithecus ramidus a našla se v etiopské oblasti Afarského zlomu. Vědci ji pojmenovali Ardi. Naší pra pra pramáti je 4,4 milionu let.


    Poměrně zachovalou kostru vědci důvěrně pojmenovali podle latinského označení druhu, tedy Ardi. Kromě ní se jim na místě zhruba 200 kilometrů vzdáleném od etiopské metropole Addis Abeba povedlo najít i další kosti asi pětatřiceti jedinců téhož druhu.

    Kostru Ardi tým téměř padesáti odborníků z několika zemí světa skládal dlouhá léta. Vědcům se podařilo poskládat lebku se zuby, ruce, dlaně, pánev, nohy i chodidla.

    Ardi má malou lebku a drobné špičáky, z čehož si vědci dovozují, že šlo o ženu. Měřila asi 120 centimetrů a vážila kolem 50 kilogramů. Podle tvaru pánve se Ardi na zemi dokázala postavit k vzpřímené chůzi, podle primitivní pozice palce ke zbytku končetiny ale vědci usuzují, že na stromech dokázala lézt a skákat.

    Živila se rostlinami, houbami, plody a malými živočichy včetně obratlovců.

    Ardi svým vzhledem odborníky překvapila. Čekali, že se bude podobat spíše šimpanzi, u ardipitheků se to však nepotvrdilo. Vyvíjela se souběžně s předky opic, ale biologicky se od nich lišila. K dlouho hledanému společnému předku primátů i člověka má podle odborníků nejblíže.

    Lucy už není nejstarší předkyní, Ardi ji trumfla
    Ardi se tak stala slavnějším objevem než fosílie hominida Lucy, kterou vědci našli v Etiopii v roce 1974. Téměř kompletní kostra pochází z období před 3,2 až 3,6 milionu let.

    Lucy se řadí k druhu Australopithecus afarensis, jehož zástupci už dokázali podle vědců stát vzpřímeně a chodit po dvou. Otázkou ale je, zda se současně ještě uměli obratně pohybovat v korunách stromů jako opice. Ztráta této schopnosti by naznačovala krok k lidské existenci. Mozek Ardi je zároveň menší než mozek Lucy.



    vice o Lucy: http://zpravy.idnes.cz/kostra-hominida-lucy-vyrazila-na-turne-po-usa-fo1-/zpr_archiv.asp?c=A070807_102158_zajimavosti_tha

    http://zpravy.idnes.cz/vedci-predstavili-nejstarsiho-predchudce-cloveka-jmenuje-se-ardi-pyw-/vedatech.asp?c=A091223_143040_vedatech_taj
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Prezident na slavnostním večeru ve Vladislavském sále udělil či propůjčil celkem 23 státních vyznamenání.

    Řád Bílého lva I. třídy vojenské skupiny in memoriam
    Otakar Černý se jako příslušník britského bombardovacího letectva účastnil řady bojových akcí za 2. světové války. Byl dvakrát sestřelen, dvakrát uprchl z německého zajetí a před trestem smrti, k němuž byl nacisty odsouzen, jej zachránil konec války. Po návratu do vlasti byl v roce 1948 odsouzen v procesu se západními letci k těžkému žaláři. Odtud se mu o rok později podařilo uprchnout do Velké Británie.

    Řád Bílého lva III. třídy vojenské skupiny
    Imrich Gablech bojoval za války jako letec v Polsku, po jeho porážce prošel stalinskými tábory v Sovětském svazu a v roce 1942 se mu podařilo dostat do Velké Británie, kde bojoval v řadách RAF.

    Řád T.G. Masaryka I. třídy
    Anděla Dvořáková je významnou představitelkou českých odbojových organizací, v jejichž řadách aktivně působí již od roku 1946. Od roku 2001 je předsedkyní Českého svazu bojovníků za svobodu.

    Řád T.G. Masaryka II. třídy
    František Šedivý se v době okupace aktivně účastnil protinacistického odboje. Po únoru 1948 se zapojil do boje proti nové totalitě vydáváním a šířením letáků, organizováním ilegálních skupin a útěků za hranice. V roce 1952 byl zatčen a odsouzen na 14 let. Dlouhá léta strávil v jáchymovských dolech.

    Řád T. G. Masaryka III. třídy
    Josefína Napravilová, účastnice pražského květnového povstání, si získala po válce zásluhy, obdiv a uznání svým neúnavným úsilím vyhledat české děti, zavlečené nacisty po celé Evropě. Podařilo se jí vypátrat 40 dětí, mezi nimi i děti z vypálených Lidic.
    Josef Veselý byl komunistickým režimem pronásledován znemožněním studia teologie, vojenskou službou u pomocných technických praporů a nakonec několikaletým nezákonným vězněním za podvracení republiky. Knězem byl vysvěcen v roce 1970.

    Řád T.G. Masaryka IV. třídy
    Pavel Žák byl komunistickým režimem po únoru 1948 vyloučen z vysoké školy. Za organizování ilegální studentské organizace byl o rok později zatčen a odsouzen na 16 let vězení.

    Medaile Za hrdinství in memoriam
    Boleslav Staněk byl velitelem dobrovolných hasičů v obci Vlčice na Jesenicku. V červnu letošního roku při rozsáhlých povodních se obětavě podílel na záchraně osob a majetku v postižené oblasti. Dne 26. června byl v noci při záchranářské akci jednotky dobrovolných hasičů, které velel, zasažen povodňovou vlnou a tragicky zahynul.

    Medaile Za zásluhy I. stupně
    Karel Gott je legendou české populární hudby. Za více než 40 let své umělecké dráhy dosáhl zcela výjimečné a stálé popularity v naší zemi i za jejími hranicemi. Celkem 34krát zvítězil v soutěži o Zlatého slavíka a získal mnoho hudebních cen u nás i v zahraničí. ´
    Helga Hošková – Weissová patří k obětem nacistické genocidy židů. Jako dítě přežila věznění v táborech Terezín, Mauthausen a Osvětim. Její zachráněné dětské kresby z Terezína si získaly mezinárodní ohlas.
    Eva Pilarová je vynikající česká zpěvačka populární hudby a jazzu. Od 60. let patří k nejoblíbenějším osobnostem české hudební scény.

    Medaile Za zásluhy II. stupně
    Michael Aschermann je přední český kardiolog, průkopník moderních vyšetřovacích a léčebných metod ve svém oboru, autor rozsáhlého vědeckého díla a pedagog.
    Vladimír Bartoš je významný český lékař, internista a diabetolog. Ve své dlouholeté odborné a vědecké praxi se zaměřuje na funkci a choroby slinivky břišní.
    Zdeněk Ceplecha je významný český astronom, jehož celoživotní dílo přispělo k tomu, že v tomto oboru je česká věda na světové úrovni. Věnoval se především studiu meteoritů.
    Květuše Hyršlová je vynikající česká germanistka, literární historička a kritička. Zabývá se novodobou německou literaturou a česko-německými kulturními vztahy ve 20. století.
    Zdeněk Kovařík, za druhé světové války aktivní účastník odboje, se po osvobození podílel na obnově skautských organizací. Po únoru 1948 se jako jejich aktivní člen zapojil do ilegální činnosti. Organizoval útěky za hranice. V r. 1951 byl zatčen a odsouzen k 20-ti letům těžkého žaláře.
    Jiří Krupička je vynikající český geolog, spisovatel a vlastenec. Ve vykonstruovaném procesu byl v r. 1950 odsouzen na 16 let vězení. Propuštěn byl v roce 1960.
    Petr Mandl patří mezi přední světové matematiky. Jeho oborem je především teorie pravděpodobnosti. Významně se zasloužil jako vědec a pedagog o rozvoj pojistné a finanční matematiky u nás.
    Josef Musil je jedním z nejúspěšnějších volejbalistů naší i světové historie. V letech 1952 – 68 byl vynikajícím reprezentantem, mnohonásobným mistrem republiky, dvojnásobným mistrem světa a Evropy a držitelem dvou olympijských medailí.
    Miloslav Nerad se po nástupu komunistického režimu podílel na organizování ilegálních skupin a aktivním protikomunistickém odboji. Po emigraci do SRN se napojil na zpravodajskou skupinu generála Moravce. V roce 1951 se vrátil do Československa. Krátce na to byl zatčen a odsouzen.
    Václav Smetana je přední český lékař – ortoped, který si získal uznání i jako organizátor sportu zdravotně postižených. Podílel se také na založení Mezinárodního paralympijského výboru a paralympijského hnutí.
    Ivan Steiger je světově proslulý český kreslíř a karikaturista, filmový režisér, producent a spisovatel.
    Josef Váňa celý svůj život zasvětil dostihovým koním jako jezdec, trenér a chovatel. Závodí od roku 1979 a za svou kariéru absolvoval více než 600 překážkových dostihů. Je šestinásobným vítězem Velké Pardubické.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Když Čechoslováci dobyli před pětadvaceti lety Everest, kopali hrob
    Byl to tehdy sladkohořký primát, zakončený obrovskou lidskou tragédii. "Nejprve přišla absolutní radost. A po několika hodinách absolutní smutek," vzpomínal František Kele, tehdy vedoucí expedice. Ve čtvrtek tomu bude 25 let, co českoslovenští horolezci poprvé dobyli Mount Everest.

    15. října 1984 stanuli na vrcholu Zoltán Demján, Jozef Psotka a nepálský Šerpa Ang Rita. Všichni bez kyslíku, po vzoru Reinholda Messnera.

    "Bylo pozdní odpoledne, když nás čekala cesta dolů. Navíc jsme měli jen jednu čelní svítilnu," vyprávěl Demján. Psotka ho poslal napřed, ať připraví tábor v Jižním sedle. Ten však Demján nenašel, došel až do 2. tábora. Ang Rita jej později následoval.

    "Pan Psotka je velký, odvážný horolezec. Chtěl přenocovat nahoře, připravil jsem mu bivak. Já na přenocování neměl energii," tvrdil Ang Rita po sestupu na základnu.
    Druhý den ráno se Psotka při sestupu zřítil do Západního kotle. Pro ostatní zůstával nezvěstný. Kele vyslal z 5. tábora Jozefa Justa s pokynem: "Půjdeš po stopách a najdeš Juzka (Psotku)." Potom se Just ozval: "Našel jsem ho. Je mrtvý. Co mám dělat?" Vyhloubili hrob ve sněhu a ledu.

    "Juzek Psotka psychicky skončil na vrcholu. Jenže tam cesta nekončí. Vrchol je teprve poločas," připomínal Demján. Kele s odstupem let soudil: "Tým se neměl rozdělit. Možná, že kdyby zůstali spolu, nestalo by se to. Ale to jsou dohady."

    Expedici na Everest tehdy uspořádali natruc. Od ČSTV souhlas nezískali, výpravu tedy vyslala Slovenská akademie věd. "Úředníci z ČSTV nám proto házeli klacky pod nohy."

    Výpravu tvořilo 25 členů, většinou Slováků. Z Čech se zúčastnili jen Miloslav Neumann a Zdeněk Brabec. Celá akce přišla na dva miliony korun.

    Josef Psotka se stal první, ale zdaleka ne poslední obětí, kterou si Everest vybral z řad Čechů a Slováků. Už o čtyři roky později skončila tragicky i pouť Jaroslava Jaška, Petera Božíka, Dušana Becíka a Jozefa Justa, výkvětu slovenských horolezců.

    Také oni zahynuli při sestupu z vrcholu...


    MOUNT EVEREST: CO O NĚM MOŽNÁ NEVÍTE
    Další názvy
    Sagarmatha (nepálsky = Tvář nebes), Ču-mu-lang-ma (tibetsky = Matka hor). Anglické jméno Everest mu dal Brit Andrew Waugh, zeměměřič pro Indii.

    Prvovýstup
    29. května 1953. Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. (Existují však i spekulace, že prvním na vrcholu byl George Mallory v roce 1924, který při pokusu zahynul.)

    První žena na vrcholu
    16. května 1975. Japonka Junko Tabeiová klasickou jižní cestou.

    První výstup bez umělého kyslíku
    8. května 1978. Reinhold Messner s Peterem Habelerem. Dva roky nato předvedl Messner první kompletní sólovýstup.

    První výstup v zimě
    7. února 1980. Polští horolezci Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki. Čelili mrazu -40 stupňů a vichřici.

    Nejtragičtější chvíle na hoře
    10. – 11. května 1996. Ve vrcholové části zemřelo při bouři osm lidí, z toho tři horští vůdci.

    První československý výstup
    15. října 1984. Slováci Zoltán Demján s Josefem Psotkou. Psotka pak při sestupu z Jižního sedla zahynul.
    zdroj: www.idnes.cz
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    v klubu věnovaném válečné historii byl odkaz pod článkem .. a přestože jsou fotky více než výmluvné, pár slov neuškodí, ...

    Operace Overlord
    Krycí jméno : Operace Overlord, pláže situované severním směrem k Britským ostrovům, na kterých se spojenci vylodili, dostaly krycí jména, znějící (od západu k východu): Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády (Juno byla kanadská).
    Německé jednotky byly posléze zatlačeny od pláží a přinuceny k ústupu směrem na jih a východ. Veliká část z nich však byla zničena, a to buďto díky nepřetržitým útokům spojeneckého letectva, nebo díky Hitlerově sveřeposti (jednotky nedostaly zavčas povolení k ústupu).
    Největší boje probíhaly na pláži s krycím jménem Omaha v operačním pásmu 1. americké armády generálporučíka Omara Bradleyho, kde byly velmi strmé břehy a pláž byla velmi dobře kryta křížovou palbou z mnoha kulometů a děl. I přes značné ztráty a počáteční chaos ve velení invazních vojsk byla i tato pláž večer 6. června zajištěna a dobyta.

    tolik fakta a nyní pár němých svědků ...
    GALERIE
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Před 250 milióny let vyhynuly i stromy a Země se zmocnily houby

    Jen nejprimitivnější organismy přežily katastrofu, která postihla Zemi před 250 milióny let. Dominantními druhy se staly houby, které podle nové studie zveřejněné v časopise Geology žily na mrtvých stromech.

    Na výzkumu souvislostí pradávné katastrofy, která se odehrála 20 miliónů let před tím, než ovládli Zemi dinosauři, se podíleli odborníci z univerzit v Británii, USA a Nizozemsku. Jejich teorie se zakládá na zjištění, že se zkamenělé zbytky pra-houby dochovaly po celém světě. Podle nové teorie byl po pradávné katastrofě zničen lesní porost po celém světě a na mrtvých stromech se rozšířily právě houbovité organismy.

    Vědci předpokládají, že katastrofě padlo za oběť 96 procent mořských organismů a 70 procent pozemských. Dříve se však předpokládalo, že pozemská flóra mohla pohromu přečkat bez větší újmy, nebo se z ní na pradávném superkontinentu Pangea rychle vzpamatovat.

    Kyselé deště a zničení ozonové vrstvy
    Z analýz fosilií se totiž ukázalo, že po katastrofě raketově vzrostla přítomnost hub, tedy jejich množství. Znamená to, že měly mnohem více příležitosti růst a nejlépe se jim daří na rozkládajících se, mrtvých dřevinách. Prudký nárůst odpovídá globálnímu zničení lesního porostu. Ostatně díky takovým pohromám se vytvářely zásoby ropy a zemního plynu, které dnes využíváme.

    „Z našeho výzkumu plyne, že živočišné i rostlinné druhy doplatily na následky této katastrofy. Ironicky řečeno, ty nejhorší podmínky pro život zvířat a rostlin byly tím nejlepším pro růst hub,“ řekl jeden ze spoluautorů studie profesor Mark Sephton z londýnské Imperial College.

    Během pohromy, která mohla být vyvolána supervulkanickou činností, se z ohromných výronů lávy uvolňovaly toxické plyny. To mělo dvojí efekt: kyselé deště a likvidaci ozonové vrstvy. Následkem byl poměrně rychlý konec lesů, jejichž rozkládající se zbytky vytvořily ráj pro houby.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam