Vědecky po stopách příběhu hvězdy betlémské
V období Vánoc jsou všude jesličky. Někdo je má doma pod stromečkem, vídáme je ve výkladních skříních i na náměstích. Častou součástí jesliček je betlémská hvězda, která bývá vyobrazena jako kometa…
Mnoho astronomů i historiků se pokoušelo dopátrat, jakým přesným nebeským úkazem betlémská hvězda mohla být a kdy byl tento úkaz pozorovatelný.
Datum narození Krista
Při pohledu na jesličky bychom mohli snadno podlehnout dojmu, že celý příběh betlémské hvězdy je až triviálně jednoduchý. V době narození Krista byla astronomie nejrozvinutější ve staré Číně. Stačilo by tedy projít tehdejší záznamy a dohledat, o jakou kometu mohlo jít. Jenže situace je podstatně zamotanější.
Ve druhé kapitole Matoušova evangelia najdeme, jak se tři mudrci (mágové) ptají krále Heroda: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Poté se ve verších 9 a 10 dočteme: „Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se velkou radostí.“
Naším prvním problémem je fakt, že do škatulky „hvězda“ tehdy spadaly fakticky všechny nebeské objekty kromě Slunce a Měsíce.
Druhou komplikací je datum narození Krista. Pokud se domníváte, že se Kristus narodil v roce jedna, pak vás musíme zklamat. Náš gregoriánský kalendář je dnes postaven na výpočtech, které učinil římský kněz Dionysius Exiguus. Žil přibližně v letech 470–544 a pokoušel se vypočítat datum Kristova narození, aby mohl sestavit velikonoční tabulky. Při svých výpočtech se však dopustil několika chyb. V postupu navíc dospěl k datu Kristova ukřižování, od něhož odečetl jeho předpokládaný věk 31 let. Tento údaj sice vychází z Bible, ale nelze ho považovat za zcela přesný. Když tohle všechno vezmeme v úvahu, pak se nám datum narození Krista poněkud rozchází s datováním našeho letopočtu.
Obecně se předpokládá, že Kristus se narodil někdy mezi léty 1 a 7 před naším letopočtem. Tento odhad potvrzuje i smrt krále Heroda. Měl zemřít krátce po zatmění Měsíce, které bylo patrně v březnu roku 4 před naším letopočtem. Jenže zatmění bylo v té době více – kromě toho nejcitovanějšího z roku 4 př. n. l také například v lednu a prosinci roku 1 př. n. l.
Jak je obecně známo, Herodes nechal v Betlémě vyvraždit všechny kojence, kteří byli mladší dvou let. Pokud tyto dva roky odečteme od předpokládané smrti Heroda, dostaneme skutečně výše odhadované datum narození Krista.
Je potřeba si uvědomit, že význam betlémské hvězdy mohl být ve dvou rovinách – astronomické a astrologické. V té době sice mezi astronomií (vědou) a astrologií (hvězdopravectvím) nebyl žádný rozdíl, avšak v našem výkladu máme na mysli něco jiného. Betlémská hvězda mohla být významná tím, že se jednalo o nápadný úkaz co do jasnosti nebo vzácnosti. Na druhou stranu mohlo jít o úkaz výjimečný z hlediska astrologického (symbolického). Třetí možností je kombinace obou předchozích významů. Nesmíme zapomínat ani na možnost, že betlémská hvězda nemusela být vůbec pozorovatelným úkazem, ale jednalo se pouze o symbol, značící výjimečnost dané události (narození Krista).
Byla to kometa…?
Je dosti nepravděpodobné, že by betlémskou hvězdou byla Halleyova kometa, která prošla přísluním roku 12 před naším letopočtem. Mohlo se samozřejmě jednat také o některou z jiných komet, i tato možnost je však spíše malá. Z astrologického hlediska nemůžeme kometám přisoudit žádnou zásadní roli, v historii byly obvykle považovány dokonce za posly špatných zpráv.
…nebo konjunkce Jupiteru a Saturnu?
Johannes Kepler si během svého pobytu v Praze povšiml o Vánocích roku 1603 zajímavého úkazu – konjunkce Jupiteru a Saturnu. Keplera napadlo, že právě to by mohla být betlémská hvězda. Nebudeme zde čtenáře zatěžovat teoretickými definicemi pojmu konjunkce, postačí nám vědět, že se jedná o situaci, kdy jsou dva objekty na obloze úhlově poměrně blízko sebe.
V roce 7 před naším letopočtem nastaly dokonce tři konjunkce Jupiteru a Saturnu. Symbolika tohoto úkazu je více než velká a to ze tří důvodů:
Ke konjunkci došlo hned třikrát – 29. května, 30. září a 7. prosince, což rozhodně není obvyklé.
Jupiter je považován za královskou hvězdu, Saturn pak za hvězdu židovského národa.
Ke konjunkcím došlo v souhvězdí Ryb, které jsou posledním znamením zvěrokruhu a v té době symbolizovaly poslední věk, konec významné etapy či příchod mesiáše.
Konjunkce Venuše a Jupiteru?
Velmi silnou symboliku můžeme nalézt také v konjunkci Venuše a Jupiteru, ke které došlo 17. června roku 2 před naším letopočtem. Venuše je symbolem plodnosti, jedná se po Slunci a Měsíci o třetí nejjasnější objekt na obloze. Jupiter je pak čtvrtým nejjasnějším objektem oblohy a obě planety byly tehdy na obloze tak blízko sebe, že téměř splývaly. Poblíž Venuše a Jupiteru byla navíc nejjasnější hvězda souhvězdí Lva. Regulus byl považován za královskou hvězdu, ostatně celé souhvězdí Lva bylo vnímáno jako „
královské“.
V literatuře poměrně dosti opomíjenou ale přitom velmi zajímavou konjunkci nalezneme i o rok dříve. Dne 12. srpna roku 3 před naším letopočtem došlo taktéž ke konjunkci Venuše a Jupiteru v souhvězdí Lva, tentokrát však na ranním nebi. Obě planety byly sice pozorovatelné jen krátce před východem slunce, ale právě díky tomu mu věnujeme větší pozornost. V Matoušově evangeliu se totiž píše: „
A hle, hvězda, kterou viděli na východě“ a k této konjunkci došlo právě nad východním obzorem. I když je otázka, co přesně je myšleno v evangeliu pojmem východ.
Další konjunkce
V období možného Kristova narození došlo i k dalším konjunkcím, které ovšem nebyly tak výrazné nebo symbolicky zajímavé:
19. května roku 3 př. n. l.: konjunkce Merkuru a Saturnu
12. června roku 3 př. n. l.: konjunkce Saturnu a Venuše
11. září roku 3 př. n. l.: konjunkce Jupiteru a hvězdy Regulus
17. února a 8. května roku 2 př. n. l.: konjunkce Jupiteru a hvězdy Regulus
Supernova nebo nova?
Z astronomického hlediska může být velmi zajímavým původcem betlémské hvězdy vzplanutí novy nebo supernovy. Zmínky v záznamech čínských astronomů jsou však neprůkazné. Dohledat pozůstatky po výbuchu supernovy v naší Galaxii sice lze, ale určit přesné datum vzplanutí už nikoli. Podle některých astronomů by betlémskou hvězdou mohla být dokonce supernova v některé z blízkých galaxií, např. v Andromedě.
Halleyova kometa nad jesličkami
Pokud ale betlémská hvězda nebyla kometou, proč ji nad jesličkami vidíme právě v tomto pojetí? Pro odpověď se musíme oprostit od debat o narození Krista a z dalekého Betléma se přesunout do severních oblastí Itálie.
Na počátku 14. století dostal slavný italský malíř Giotto di Bondone za úkol vyzdobit kapli Scrovegni (Cappella degli Scrovegni) v Padově. Kapli nechal postavit Arrigo degli Scrovegni, aby odčinil hříchy svého otce, známého lichváře. Kaple byla vysvěcena v září 1305 a její interiér zdobí nádherný cyklus fresek. Pro nás nejzajímavější je freska Klanění tří králů, která zachycuje narození Krista.
Koncem roku 1301 byl na obloze vidět jeden z nejkrásnějších návratů slavné Halleyovy komety a Bondone byl tímto úkazem zřejmě natolik okouzlen, že ho zakreslil do fresky.
Přibližně 680 let poté, co Giotto di Bondone ztvárnil Halleyovou kometu na fresce v padovské kapli, zaburácely ve Francouzské Guyaně motory rakety Ariane 1. Dne 2. července 1985 se vstříc nejslavnější vlasatici vydala evropská kosmická sonda Giotto. Hrdě symbolizující náš příběh, prolétla sonda Giotto 14. března 1986 ve vzdálenosti pouhých 596 kilometrů od jádra Halleyovy komety… té komety, jejíž obraz je dnes vidět nad mnohými jesličkami, ačkoliv tak trochu neprávem.
Doporučené a použité odkazy
Seznam konjunkcí Saturnu a Jupiteru
Seznam nebeských úkazů v období předpokládaného Kristova narození
Program Stellarium
zdroj:
http://vtm.zive.cz/aktuality/vedecky-po-stopach-pribehu-hvezdy-betlemske