JENNE: Bavíme se pořád o sebeobraně (náhle vzniklé a velmi překvapivé situaci kdy se dezorientovaná oběť brání nečekané intervenci), nebo o přátelském pošťuchování dvou sportovců (dva se spolu perou, oba se vidí, vědí že se perou, ale vlastně si ublížit nechtějí)?
Já nepopírám, že aikido něco naučí. Ale nemyslím že je to styl vhodný k
rychlému nabytí schopnosti sebeobrany.
Aikido obsahuje techniky proti lecčemu (rukám, nožům, v teorii i kopům, původně i tyčím a mečům) - ale sebeobrana IMHO není tolik o technikách.
Aikido rozebere každou techniku do absolutní mrtě až na všechny principy co se přitom uplatňují. Neviděl jsem nikde žádnu páku, co by nebyla v aikidu, obvykle daleko jemněji, precizněji a s vysvětlením všeho co se tam odehrává. Ta situace je vždy jasná a přehledná a krom velmi pokročilých stupňů se nikdy nestane nic nečekaného.
A to je právě ten problém: je to na úkor rychlosti nácviku praktické účinné reakce.
Aikido se samozřejmě dá cvičit (a aplikovat) "hrubě" jako jujutsu (míň energii zpracováváš a míň řešíš detaily, víc to prasíš rychlostí/náhlostí a silou
- proč by chlap slabší ženskou neurval, když na má evidentní hmotnostní převahu :P )
Ani aikidista se nerozpakuje proti slabšímu použít hrubou sílu, když jde o to ho zmlátit. Jenže o to většinou nejde.
Aikido jako aikidio se od jujutsu liší právě tím, že je paranoidnější a snaží se mít neustále kontrolu nad soupeřem bez ohledu na jeho sílu a rychlost.
Ty samé techniky co jsou v aikidu jsou i v jujutsu, ale daleko hruběji provedené.
Technik je tisíc, všech možných variant milion. Na útočící ruku, na druhou ruku, zleva, zprava, zepředu, zezadu...
Pomůže to při sebeobraně, ve velmi nepřehledné situaci, pod šíleným adrenalínem?
Jak komu, IMHO.