Sofiin svět (Sophie's World)

Film Nor. (1999) podle slavné stejnojmenné knihy. Fantastická dobrodružství na cestě za poznáním. (108 min)

Norský učitel Jostein Gaarder kombinací zdánlivě neatraktivních témat, jako jsou dějiny filosofie a příběh dospívání patnáctileté dívky, vytvořil knížku, která slaví mezi čtenáři velký úspěch. Vzápětí po svém norském vydání vyšla v desítkách zemí a v roce 1995 se stala nejprodávanější knihou na světě. Sofiin svět je zároveň krásná literatura i přemítání o záhadě vesmíru a o Bohu, ušlechtilá zábava i návod k tomu, jak se orientovat v životě. V roce 1998 se tohoto nesnadného tématu chopil švédský režisér Erik Gustavson a natočil stejnojmenný film. Čtrnáctiletá Sofie najde ve schránce lístek, kde je napsané "Kdo jsi?". Začne o tom přemýšlet a uvědomí si, že vlastně ani nezná odpověď. Začnou chodit dopisy od neznámého filozofa Alberta Knoxe, který jí prostřednictvím těch dopisů poskytuje kurs filosofie. Zvídavá Sofie se postupně dozvídá o historii filosofie od předsókratovských myslitelů, přes antiku, středověk, osvícenství, romantismus, Marxe, Freuda i Darwina až po současnost. Hlavní roli vytvořila mladá švédská herečka Silje Storsteinová.

____________________________________________________________________

dobre se mi na tom ucilo ;]

Nad evropskym kontinentem vane vichr vseobecne a mnohotvare frasky.
Temer vsechny postoje, jez lide zaujimaji a ukazuji, jsou vnitrne falesne. Lide vyvijeji jedine usili, totiz uniknout vlastnimu osudu, zavirat oci pred jeho zrejmnosti a pronikavym volanim - snazi se obecne vyhybat namaze s tim, cim mame byt. Zije se humoristicky, a to je pravda tim vic, cim je zvolena maska tragictejsi. Humoristika je vsude tam, kde se zije z nezavaznych postoju, do nichz se nevklada bez vyhrad cela osobnost.
Druh lidi, ktery se narodil na svete prilis dobre organizovanem a poznal z neho pouze vyhody, a ne nebezpeci, si nemuze nikdy vest jinak.

A vskutku, průměrný typ dnešního Evropana má duši zdravější a silnější než v minulém století, ale zato mnohem prostší. Proto občas působí dojmem primitiva, objevivšího se nečekaně uprostřed prastaré civilizace. Ve školách, na něž bylo minulé století tak pyšné, nebylo možné dělat nic jiného než učit davy technickým znalostem moderního života, nebylo však kdy je vychovávat. Davům se dostalo schopnosti intenzivně žít, ale ne citu pro velké historické úkoly; byla jim spěšně naočkována pýcha a moc moderního prostředí, ale ne duch. Proto nestojí o nic duchovního a nové generace se chystají vzít do rukou otěže světa, jako by svět byl rájem bez starých stop, bez odvěkých a složitých problémů;
A jestliže tradiční dojem říkal: "Žít, toť cítit své omezení a z toho důvodu být nucen myslet na vše, co nás omezuje", hlas dnešní praví: "Žít, toť nepoznat omezení a tedy klidně se oddat sobě samému. Prakticky není nic nemožného, nic nebezpečného a zásadně nikdo není více než druhý.