ACIDQA: ja vim, cetla jsem, co jsi tu psala i ty. a i pred tebou smekam.
no prave, o ty rodine pohromade... my jsme celkem 4 totiz. ale bracha a druha segra se ani nezucastnuji, braska k nam chodil jen kdyz se resil majetek :( a segra sice pomuze umyt nadobi aspon, ale to je tak cely. ale s tou druhou segrou se snazime a porad neco delame a zveme ji navstevy a tak. a maminka je strasne rada.
kez by to bylo tak, jak rikas. ale snad bude, taky sem na sebe uz parkrat byla hrda, ze sem neco zvladla. protoze jeste pred pul rokem bych si to ani nedovedla predstavit. ani to, ze je mozny spat treba dve hodiny a pak dal celej den zase fungovat a starat se. dekuju. snad to tak bude tedy.
LENDULIK: jo ja vim. nemluvit o nemoci a tak. my se o tom ani moc nebavime prave. hlavne maminka moc nevi, jakej je jeji stav. vi teda, ze je to spatny, neoperovatelny a ze se to da jen trosku oddalit, ale jinak stale veri, ze zas bude chodit normalne a ze bude vse lepsi. na druhou stranu uz to sama podle me i citi. a tohle je prave taky tezky. treba muj psycholog rika, ze ji to nemame vyvracet, ze umira, kdyz o tom zacne. ze ji to mame potvrdit, ze se pak lip smiri se vsim. na stranu druhou ale kdybychom ji tohle rekli takhle, tak mam strach, ze vsechno uplne vzda :( takze se snazim balancovat nekde mezi. a jsem z toho smutna, pac nechci, aby mela pocit, ze je na to sama :(