MATAA: mámě to taky neřekli, to jsem si došla pro informace sama. Ale každý je individuální.

právě, že jí má moje babička a té tohle asi neřekli nebo o tom nevím. A právě byla vybrána na nějakou biologickou léčbu, kterou má v ČR jen několik lidí.

MATAA:Moje maminka má neoperovatelný malobuněčný nádor plic a řekli mi, že to vyléčit nelze, že pouze lze se snažit o to, aby zbytek života byl kvalitní a co nejdelší.

PTACOPYSK: je to zrovna ta rakovina plic, co nejde operovat. V plicích je několik nádorů.

MATAA: rakovina plic je velmi široký pojem .... bylo by potřeba to trochu upřesnit

Zdravím, nevíte náhodou někdo, jaká je úspěšnost vyléčení u rakoviny plic? díky

na mierne pokrocile melanomy je vhodny konopny olej podlaVas?? zacal som pouzivat konkretne toto http://www.grow-up.cz/cs/shop/konopna-kosmetika/bayer-romsy-kosmetika/polozka-1407
mate volake skusenosti?

LENDULIK: dekuju moc! se po tom podivam. stejnak ted na beletrii (a to je prosim cteni ma nejvetsi zaliba) jako takovou nemam vubec naladu, neco takoveho by mi teda prislo vhod. tak ja na to kouknu, kde se to da sehnat. a vazne dekuju, jsi hodna.

hrozne moc doporucuju tuhle knizku http://www.regenerace.cz/online/velmi-dobra-pro-zivot-tibetska-kniha-mrtvych. neni to vubec nic tezce filozofickeho, me to hrozne pomohlo. Treba ty fotky mam odtud. je tam vubec moc hezky popsano co se s lidmi deje v case pred smrti..... zkus to.

a musim rict ze mi i pomohly ty meditacni techniky ....

LENDULIK: snad smiri. a s tema fotkama jsem to hned dnes zkusila. zatim jen fotky z mych cest, ty mela vzdycky rada. a chvili to vydrzela, ale fakt jen chvili, byla dnes nejaka rozmrzela zas. zkusim zitra znova treba. dekuju za tipy ale.

Před nějaký rokem jsem se ptala, zda není v ČR nějaká firma, která by se daly poslat vlasy, jako tohle: http://www.locksoflove.org/contact.html Nevíte o něčem? Zas tu mám vlasy od dcery a ráda bych to poslala.

DOBINKA: nevzda... ale smiri se.
a to je hrozne dulezity....

taky je fajn ujistit toho cloveka ze budete i pak v poradku.
Hezky je treba vzpominat, je to bolave, ale treba prohlizet stary fotky a tak.... me to dost pomohlo... byly to nejsmutnejsi ale nejkrasnejsi chvile...

ACIDQA: ja vim, cetla jsem, co jsi tu psala i ty. a i pred tebou smekam.
no prave, o ty rodine pohromade... my jsme celkem 4 totiz. ale bracha a druha segra se ani nezucastnuji, braska k nam chodil jen kdyz se resil majetek :( a segra sice pomuze umyt nadobi aspon, ale to je tak cely. ale s tou druhou segrou se snazime a porad neco delame a zveme ji navstevy a tak. a maminka je strasne rada.
kez by to bylo tak, jak rikas. ale snad bude, taky sem na sebe uz parkrat byla hrda, ze sem neco zvladla. protoze jeste pred pul rokem bych si to ani nedovedla predstavit. ani to, ze je mozny spat treba dve hodiny a pak dal celej den zase fungovat a starat se. dekuju. snad to tak bude tedy.

LENDULIK: jo ja vim. nemluvit o nemoci a tak. my se o tom ani moc nebavime prave. hlavne maminka moc nevi, jakej je jeji stav. vi teda, ze je to spatny, neoperovatelny a ze se to da jen trosku oddalit, ale jinak stale veri, ze zas bude chodit normalne a ze bude vse lepsi. na druhou stranu uz to sama podle me i citi. a tohle je prave taky tezky. treba muj psycholog rika, ze ji to nemame vyvracet, ze umira, kdyz o tom zacne. ze ji to mame potvrdit, ze se pak lip smiri se vsim. na stranu druhou ale kdybychom ji tohle rekli takhle, tak mam strach, ze vsechno uplne vzda :( takze se snazim balancovat nekde mezi. a jsem z toho smutna, pac nechci, aby mela pocit, ze je na to sama :(

My jsme taťku mělipo celou dobu léčby u sebe doma... vozili jsme ho akorát na radio, chemo a jiná vyšetření... a myslím, že to bylo to nejlepší, co mohlo být. Celá rodina pohromadě.

Ale měli jsme štěstí, že nemocnice byla v Praze a já i ségra v Praze bydlíme...

narok nenarok, ja jsem radsi jezdil pro infuze sam. aspon jsem nemel pocit pasivniho divaka.

ono vlastne nejde ani tak o to co konkretne delas a jak. Hlavni je byt spolu a zkusit zit "normalne" jako nemluvit o nemoci porad a porad, ale zkusit aspon trochu zit.

Jeste mi strasne moc pomohli na telefonu Cesty domu. oni ti poradi na co vsechno mas narok, jakoze klidne volej denne sanitku a nemej vycitky, nemusis nechat sveho blizkeho odvazet do nemocnice a pod..... urcite doporucuju spojit se s nima, navic treba jestli jsi z prahy! oni ti poradi opravdu dobre a otevrene.

A jsem si jistá, že už jenom tím, že u maminky ty i tvoje sestra jste je pro ni něco, co ji to celé ulehčuje...

DOBINKA: Z vlastní zkušenosti vím, že lidé překonají krize a životní překážky, o kterých by přísahali, že na ně mít nebudou. Limity lidské vzájemnosti a síly jsou za hranicí mého chápání a sama sebe jsem za poměrně krátké časové období překvapila tím, "co všechno zvládnu"... ale to není nic proti tomu, co zvládala/zvládá moje mamka a taťka v nemilé roli pacienta.
Budu na vás myslet a věřím tomu, že to zvládneš nejlíp, jak jenom můžeš!
Nevadí, že nebudeš mít sílu maminku odnést na toaletu už teď máš sílu být s ní!

SUCHRE: a moc děkuju.

smutny. strasne smutny. to je mi lito.
tim dobre zvladnout myslim to, aby mama odesla smirena a v klidu, aby se nebala a vedela, ze na to neni sama. tezko popsat.

to s tou nemocnici, co popisujes, jak jsi byl u jeho smrti.. nevim, jakym slovem to oznacit. ja ziju s tim, ze mam strasnej strach, ze nebudu u toho, az bude umirat, ale zaroven obrovskej strach, ze u toho budu. a sama. a nezvladnu to nejak (ale co je vlastne pak spravny?) ale z toho, jak o tom pises ty... bych to vnimala jako pozitivni vec asi. ale oznamovat to vsem, to je hrozny :( boze, ja se toho tak bojim az tohle prijde.

a taky bych si prala, abych mela tolik sily, abych ji na tu toaletu mohla odnest :(

Kdyz doslo na infuze, uz jsem tatu na zachod musel nosit. Mel k tomu takove poznamky, u kterych neslo rozlisit, jestli jsou sarkasticke nebo smutne. Hraval totiz rugby a dopadl, ze ho v sedesati na zachod nosil vlastni syn.

Po vyrazeni z chemoterapie uz jsme se smirili s nezvratnosti vyvoje - a kupodivu docela dobre. Tata bojoval s rakovinou tri roky, pricemz mu zpocatku davali jen dva mesice a nakonec nemel prezit ani operaci nadoru. Stejne na me zbyla ta nejhorsi cast ze vseho. Byl jsem u luzka, kdyz zemrel, musel to zavolat mame, jet pro ni taxikem a dovezt do ji nemocnice. Z celeho prubehu bylo nejhorsi tohle. Na druhou stranu jsem tusil, ze se mi to stane.

Nevim, co je mysleno "abychom to vsechno dobre zvladli", jelikoz to dobre zvladnout nejde, jen lze z tech spatnych variant vybrat tu nejmene bolestivou. Preju hodne stesti.