NATASHA: Opravdu netřeba se zneklidňovat? Jak pohodlné... A co když je to tak, že sice poezii cíleně nesleduje (bodejť, taky co by dělal něco, co ho nebaví), ale pokaždé, když ji potká, touží pouze ji minout? Vypovídá to opravdu jenom o něm, nebo o současné poezii? (Upřímně řečeno, jsem na tom velmi podobně - současnou poezii nesleduju. Co jsem slyšela, mě buď nezaujalo, nebo zaujalo, ale přišlo mi to tak nějak na jedno brdo. Jistě že bych při pozorném studiu, které tomu nehodlám věnovat, objevila rozdíly, kterými se jednotliví básníci od sebe liší, ale při pouhém setkávání vidím "jo, to je docela pěkný, za tejden si nepamatuju, jestli je to Zbořil, Hájek nebo kdokoliv jinej". Když čtu Šiktance, poznám ho na první pohled. Svědčí to jenom o mně? - Dobře, kecám, poznám Zedníka, furt má v ruce kladívko.)