Takže, když už jsem si vyzkoušel roli toho rádoby zlatě umírněně uprostřed (kterého rychle začnou srát OBĚ protistrany), ať se jen neschovávám v zákopu a poctivě naopak naseru je, abych si to vyžral do dna.

IMHO tu jde o 2 roviny. Primo, Jirk Attila říká (jasně že 1000věcovským stylem s jeho nedostatky, slabostmi a mezerami v krytu), že ho nebaví současná poezie, protože je moc moderní/modernistická. Ano, {reply NATASHA|přesně tak} začíná jeho blogísek: "Ten Vrchlický je pecka, děcka. A pak Nezval, jak jinak, a ještě Seifertovi lze prominout/ignorovat Halleyovu kometu atd., protože já tam pořád cítím Maminku; ale u Kainara se ždibcem jazzu to končí, po něm potopa. (I ten MALKEin stařičký Šiktanc se před čáru vejde.)" Že "moderní" poezie (uvozovky z nedostatku ničeho lepšího, a protože zrovna tuhle meritorní plechovku červů bych fakt nerad rozmotával) se v něčem fundamentálně liší od té "klasické" rozvolněností nejenom rýmovou, to je ne-li samozřejmý fakt, pak rozhodně zcela legitimní propozice a dost mě zaráží/rozesmutňuje, že Zbořil to z té formální pěny nedokázal vylovit.

Samozřejmě na Attilovo odmítnutí jednoho pro druhé (což taky není absolutně nic nového) je spousta neméně legitimních protiodpovědí: např. že v jednadvacátém století prostě nejde psát jako v devatenáctém (předpokládám, že vedle Těsnohlídka by A. - když to byl ten gellnerovec - pochválil např. i Krchovského, ale marná sláva, působí čím dál víc jako přežitek, odvozenost, kuriozita, nicht wahr?). Nebo (ano, tady by bývala slibnější linie tvých výtek, kdyby ses předem poradila se mnou - já nechápu, že to ti lidi nikdy neudělaj) že není úplně fér (kdyby teda člověk toužil po tom ve vší vážnosti vytýkat 1000 věcem, že nejsou fér) srovnávat soudobý provoz s velikány minulosti, které středoškolský intelektuál dostane předvybrané, předpřipravený. Apod.

Ale tvůj přístup, to bylo -- posunu-li to do metaforiky -- jako na na prohlášení "Na střední škole jsem si navždy zamilovala birdspotting. Ptáci mají tak úžasná pírka! Ale hrozně mě nebaví, jak mě teď všichni zvou na sbírku brouků, nanejvýš trilobitů." odpovědět "Nojo, to přece nesmíš chodit do muzeí a k vitrínám, hmyzí říše ve své nesmírné rozmanitosti teď nejvíc žije v přírodě. Musíš se naučit, který kámen obrátit nebo kůru odloupnout; zažrat se do toho jako my a ujasnit si, jestli máš radši osm nožiček, šest, nebo sto -- vybere si každý. Nebo hele, motýli dokonce taky mají křídla, a někteří vypadají skoro jako kolibřík!"

Zkrátka mi přijde nesmyslné upírat Attilovi jeho názor (jakkoli sporný) jakožto ne dost informovaný a vyžadující pečlivé studium detailů něčeho, co je mu fundamentálně protisměrné. (To je věčný pat, kolikrát už jsem to zažil: pokud to nečteš stejně zažraně jako my fanoušci, tak to nemáš co kritizovat; a pokud ano, co jsi to za masochistického úchyla?) Jasně že v současné poezii jsou lepší i horší, takoví i makoví, pravidelnější i méně pravidelní; ale pořád to všechno je v rámci, se zkušeností té modernity, té se žádný skutečný básník zprostit nemůže (viz pasus o Krchovském výše). Ano, jistěže by se dalo tím prosívat a vybrat tu část, kde je jí relativně nejmíň a je od toho lumírovského ideálu nejméně vzdálená; ale kdo by to dělal? Prostě bys měla hejt proti "současné poezii" vzít jako kritiku jistého jejího dominantního rysu, a případně se meritorně popasovat přímo s tou, a ne se točit na doslovném výkladu, že NP-úplným postupem lze nalézt i v současnosti vznikající básně, která nastíněnému popisu úplně neodpovídají.

Musím běžet, bylo mi aspoň trochu rozumět? (Ano, jen načrtávám v rychlosti. Zkuste si tam ty mezery doplnit sami a netočit se na nich.)

Jo, a závěrem ještě citát z diskuse na FB 100 věcí, který tím pádem nemusel každý vidět a přitom to shrnuje neméně lapidárně než p. Petráň (o Atttilovi, který spotřeboval několik odstavců a mnoho mrzení, nemluvě):

Ivo Broum:
RamDam 12
Svištící mop
Hoď na něj síť
Jističku
Hop! Hop! Hop!
Nicota
Teda, jestli toto je poezie, pak já jsem krocaní prdel.
(C.D. Payne - Mládí v hajzlu)
Unlike · Reply · 10 · February 24 at 3:32pm · Edited
Adam Bielawski: Trent Preston, literární legenda :-)

MALKE: To je ale docela jiné téma. V Šiktancově generaci také psalo a následně bylo zapomenuto množství dnes neznámých autorů. V naší se nestane nic jiného. To je normální.
Moje reakce se týkala pouze toho, že autor blogozápisu prohlašuje, že má poezii rád, a zároveň si stěžuje, že v té současné nenachází cosi, co by v ní snadno najít mohl.
Jak se dále zdá, jeho zklamání vychází z pohybu knihkupectvími. To je ovšem snadné být zklamán. Zásobenost poezií je v kamenných knihkupectvích zoufalá, což by autor dobře věděl, kdyby...atd. Ergo neví a plká.

MALKE: Mně přijdou jak Attilovo nasrání, tak Zbořilovo "například vůbec nevim, co ho na současný poezii štve. vlastně to vůbec nevysvětluje" jako zaslepeně soběstředně vyhrocené protiklady.

NATASHA: Opravdu netřeba se zneklidňovat? Jak pohodlné... A co když je to tak, že sice poezii cíleně nesleduje (bodejť, taky co by dělal něco, co ho nebaví), ale pokaždé, když ji potká, touží pouze ji minout? Vypovídá to opravdu jenom o něm, nebo o současné poezii? (Upřímně řečeno, jsem na tom velmi podobně - současnou poezii nesleduju. Co jsem slyšela, mě buď nezaujalo, nebo zaujalo, ale přišlo mi to tak nějak na jedno brdo. Jistě že bych při pozorném studiu, které tomu nehodlám věnovat, objevila rozdíly, kterými se jednotliví básníci od sebe liší, ale při pouhém setkávání vidím "jo, to je docela pěkný, za tejden si nepamatuju, jestli je to Zbořil, Hájek nebo kdokoliv jinej". Když čtu Šiktance, poznám ho na první pohled. Svědčí to jenom o mně? - Dobře, kecám, poznám Zedníka, furt má v ruce kladívko.)

CORWEX: nazařazovat. to si vietnamci zajímající se o českou poezii nezaslouží.

CORWEX: Já Ti taky nevím, kam s tím. Každopádně jedinec pořádající antologii libovolného typu by měl neprodleně zapomenout na vlastní publikační touhy v rámci díla onoho. A to i kdyby psal opravdu dobře.

GRIMALK1N: to se tak sonetům stává, ne?

WITTGENSTEIN: Mám pocit, že Zábrana něco psal na každé téma, je to taková moderní bible.

VANEK: Měl jsem pocit, že Zábrana něco na tohle téma napsal, a taky že jo:

"Proč dělám ty rýmy? Nemohu s klidným svědomím formu jen tak odhodit, nejdřív ji musím sám pro sebe znehodnotit, zrajtovat jako kobylu, vyzkoušet na krok, na klus i na cval, zkusit, zda by přece nějak nešla. Automobil si mohu koupit, až když se sám přesvědčím, že je kulhavá, slepá a brzo říčná."

GRIMALK1N: doporučuji research na téma "filip sklenář". to se pobavíš. kolega ricarderon by mohl vyprávět a jestli chceš skutečné homo žůžo dobrodrůžo, tak odkazuji na hesse a jeho divoké víno.

CORWEX: jak roztomilé. soukromě mohu dodat jedině to, že mě dodnes těší, že jsem tohle viděl před několika lety při svém prvním (a rovněž posledním) setkání s Těsnohlídkem jr. čtoucím a dokonale mě fascinovalo, jak jsem potom sledoval, jak české scéně trvalo několik let, než na to přišla. Těsnohlídek jr. je rovněž ojedinělý tím, že je to jediný autor, při jehož čtení jsem fascinovaně sledoval (spíš poslouchal, byl u toho tenkrát kolega Jude) nefalšovaný orgasmus prsaté posluchačky, který nám oběma přišel tak neuvěřitelný, že zcela zastínil poezii. (naštěstí, ta byla jen nevalná, orgasmus prsaté posluchačky byl fenomén zcela fascinující a naprosto ojedinělý.)

WITTGENSTEIN: Těsnohlídka v recenzi pěkně shrnul Jonáš Zbořil, alespoň co se týče jeho předchozí dráhy, k hodnocení poslední sbírky se vyjádřit nemůžu:

Jan Těsnohlídek je mezi českými básníky dneška unikátní. U čtenářů se těší daleko větší popularitě než většina jeho kolegů, obdivují ho i (trochu vyhaslé) celebrity české alternativní kultury. Ojedinělý je taky tím, že působí, jako by nabízel sebe sama coby produkt, nejen svoje texty. Promofotek má snad víc než básní, rozhodně víc než těch, co by udělaly dojem.
[...]
I když pro hodně lidí je Těsnohlídkovo psaní úderné, jeho neustálé zjednodušování dělalo z většiny básní v Rakovině demagogické, klišovité texty o tom, že dnešní svět je opravdu na nic. Všude jsou supermarkety, paneláky, na Balkáně ještě žijou lidi, co zažili válku – a já si od nich koupím zmrzlinu. Jako kdybyste chtěli psát o tom, že dnešní svět je složitý, na dálniční billboardy.
[...]
Je to autor, který přiznává, že nerad čte poezii, a který píše hlavně pro lidi, co básně běžně nečtou.