CICHLASOMA: vztahovat se k samotě a sebereflexi není míněno jako téma díla, nýbrž jako modus vivendi vědomí, ať už patří autorovi nebo jednotlivému komisaři-úředníkovi. Otázka kolektivního vědomí komise je spekulativní, jakkoliv souhlasím s tím, že daný kontext má na vnímání jednotlivce silný vliv.
jazykově kulturní společenství, které nemá vlastní literaturu, nemá ani jazyk, morální a duchovní hodnoty, myšlení, historii či identitu. V minulosti zde taková situace již nastala a trvala. Některé složky dokázaly suplovat sousední jazyky (latina, němčina),
ale zjevně to nestačilo – což je záhada, od níž se odrážím. Proto přišlo obrození, praktická resuscitace jazyka a vše, co tento dlouhodobý proces následně umožnil. Proto máme českou literaturu, kterou nic nedokázalo a stále nedokáže nahradit. Bohužel, dnešní společenství na tento proces hřeší, bere existenci literatury jako samozřejmost a já uvádím, za jakou cenu se to děje a kdo nese tu zátěž.
Představa, že nekomerční literatura, čili převažující segment literární tvorby, se týká pouze platících čtenářů, je v mých očích lichá. Bohužel, není jak se bránit proti té drtivé většině, která tvrdí opak, přestože z vlivu literatury neustále žije. Nelze se postavit na hlavu a nepublikovat, nelze izolovat platící čtenáře.