JANYNA: I já pocházím z doby a prostředí, kvůli kterým se potýkám s národnostní odtržeností, nevírou v jakoukoliv systémovou spravedlivost a morální zásady, o které se mohu opřít svou bytostí.
Ale ten vnitřní pocit marnosti a beznaděje je lživý, i když se mu podléhá tak snadno. A tak prosím přebírejme zodpovědnost za náš svět, stát a okolí, za to, jak vypadá a vypadat bude, každý skutečně a opravdově. Tak, že se v nás vevnitř cosi pocítitelně změní. Tak, že v sobě ucítíme, že se skutečně vztahujeme k tomuto státu a národu, a že nejsme jen náhodné seskupení bytostí, žijích uvnitř jeho území.
A díky tomu, snad, přijde doba, kdy budeme ve významné dny české historie spontánně zpívat hymnu, byvše hrdi, že jsme součástí právě tohoto společenství...
Takové mé malé přání. :) Ten pocit ztráty sounáležitosti s našimi lidmi mi nedělá dobře. :)