• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JUERGAJsou rodiče našimi přáteli či nepřáteli?aneb rodiče si člověk nevybírá...
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    Jako se vším - snažím se doufat a neztrácet optimismus, že člověk má vůli a rozum k tomu, aby mohl růst a zbavovat se chyb. (Jinak by asi nebylo jiné východisko, než si z hrůzy z beznadějné budoucnosti hodit provaz přes trám.;)) Reflexe, snaha brát se kriticky (ale nepřehánět to) a trochu s nadhledem... Chce to čas a je to děsná práce, ale stojí to za to. Neocenitelní jsou kamarádi, co člověka včas pošlou do prdele, když začne něco přehánět. ;)
    SHEDLO
    SHEDLO --- ---
    jak stárnu, čím dál víc se podobám svojí mutr- nejen vzhled, s tím se ani nic nedá dělat, ale i hlas a občas na přítele používám stejný intriky, co mutr na tatu (tak mě to sralo).. hádám, že za to člověk nemůže, jiný vzorce ani nezná.. jak s tím bojujete?
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    WERKA: najlepsie by bolo sadnut si za stol a vymedzit si pravidla, ocakavam toto a toto. A sami to dodrziavat. Lenze vacsina rodicov, co poznam si myslia, ze su vynimkami svojich vlastnych pravidiel. To je jasne, ze to potom u ratolesti skonci postojom "budem si robit co chcem". Mozeme sa 1000x na niecom dohodnut, ale pokial rodicia nejdu prikladom a nechovaju sa podla toho, je to len teply vzduch.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    CORNELA: a nebylo by pro tebe vážně lepší bydlet jinde? S přítelem třeba? :-)
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    CORNELA: a nebylo by pro tebe vážně lepší bydlet jinde? S přítelem třeba? :-)
    WERKA
    WERKA --- ---
    MARINNE: Na druhé straně podle mého názoru ani dospělé děti nemohou , pokud bydlí s rodiči, sklouznout do extrému "já si budu dělat co chci a vy si trhněte nohou". Pokud spolu lidi bydlí, tak si musí nějaká pravidla respektovat, jinak to bude furt vytvářet nějaké třecí plochy. A pokud se ta pravidla nevytvořila tak nějak "samo sebou", tak by se na nich měli dokázat nějak dohodnout (v případě CORNELA: mi třeba není jasné, co se rozumí "děláním vln", co tedy jejím rodičům vadí a co si vlastně naopak ona přestavuje pod tím, že rodiče "budou v klidu").

    Jen jako příklad... Já třeba v případě, že bydlím s nějakým, ke komu mám nějaký vztah (tj. není to cizí spolubydlící, ale rodič, dítě, manžel, přítel...), tak považuji za přirozené, že pokud někam jdu, řeknu zhruba kam a kdy si počítám s návratem. Pokud se vracím jinak (dřív/později), volám. To samé očekávám i od spolubydlících (t.č. manžel a pubertální syn) a držela jsem tuhle zásadu i teď, kdy jsem byla pár dnů se svými rodiči na chalupě (je mi 50+ a už dávno jsem na rodičích nezávislá jak finančně, tak pokud jde o bydlení ;-).
    MEG
    MEG --- ---
    CORNELA: já jsem ten typ rodiče, co si pořídil haranta(y) a opravdu je rád, když se dostali na vš. (a modlí se, aby dostudovali). i když mé sny tím plní jen do té míry, že chci, aby měli dobrou a zajímavou práci a dokázali se jí dobře uživit.

    a už několik let se k sobě, aspoň myslím, doma chováme jako 4 dospělí. tedy domluvíme se, kdo co a kdy má udělat a do volného času si nemluvíme. potřebuju se na kluky spolehnout, mám náročnou práci a muž často cestuje, máme psa. a funguje to. a jsem ráda, že věta "dokud tě živíme, budeš nás poslouchat" nikdy nemusela zaznít... bezpochyby i díky jejich přirozenému citu pro věc. a evidentně jsou doma spokojeni a trochu se bojím, že bude jednou problém se jich "zbavit". protože osamostatnění je nutné pro jejich dobro. stejně jako studium.
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    MARLI_TARN: tak to je problem vacsiny rodicov, pozaduju od deti spravanie a zodpovednost ako od dospelych ludi, ale sami sa k nim chovaju stylom "teba nemusim pocuvat, pretoze furt si len maly smrad, co zije u nas"... tam pomoze len sa odstahovat
    MARLI_TARN
    MARLI_TARN --- ---
    INUSHKA: ale kdyz clovek studuje a musi bydlet u rodicu tak je to tezsi, i kdyz uz je dospeli. vzdycky ti muyou rict doku d bydlis s nama a zivime te, tak bude dodrzovat nase pravidla..no a studovat relativne narocnou skolu a vydelavat si na zivobyti taky neni zadna sranda..
    MEG
    MEG --- ---
    CORNELA: hm hm, to není dobře...
    MEG
    MEG --- ---
    CORNELA: to chce na rovinu probrat, kde je pes zakopán... tady nemá cenu domýšlet a spekulovat. pomůže jediné - komunikace. dospívání a vylétání dětí je obtížné období pro děti i rodiče, někdy aspon, a je škoda kalit si vztahy kvůli nevřčeným křivdám lhostejno či skutečným či domnělým.
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    WERKA: hele zalezi na podmienkach, ked to ma zo skoly blizsie ako tam kde byva a rano musi vstavat, preco nie? Je to o dohode a stanovenych pravidlach, ale obe strany na nich musia trvat a dodrziavat, podla toho, co hovori CORNELA jej rodicia ani vlastne poriadne nevedia, co chcu, to im nikto nepomoze, pokial to sami nezistia...
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    WERKA: nezajem, aj ty musis nejak fungovat a najst si na to cas, musi aj on. Ked chce, aby ste ho obskakovali ako maleho, ok, berem vrackove, o 9 vecer doma apod. Ja by som na tie deti bola hrozna semestrika :)
    WERKA
    WERKA --- ---
    MARINNE: Pochybuju, že by se někdo s dospělým potomkem dohodl, že tento bude domov využívat jako neplacený hotel - občas přijde, vyspí se, nají se a pak zas někam zmizí... Netvrdím, že to tak Cornela dělá, jen nadhazuju možnost, kde může být zakopaný pes.
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    Ja viem, ze sa mi to lahko hovori, ale nie je to tak davno, co som bola decko ja sama, doma mame pubertiaka, robila som au-pair dvom detom predskolskeho veku a z mojej skusenosti: deti si musia odmalicka zvykat, ze si po sebe upratuju hracky, (na sesternicu som uplatnovala: neupraces - nebudes vecerat/ nepustim ti tvoje oblubene CD), pomahat pri stolovani a odniest spinavy riad, neskor zapajat do dalsich veci. Pubertalnej sestre som hodila vsetky veci na zem, s tym, ze ak si ich do vecera neuprace, skoncia v smetiaku. Skoncili v smetiaku (v igelitke), takze pochopila, ze si nerobim prdel. Mama nie je sluzka a je lepsie, ked si to decko urobi samo a nie tak dokonale, ako chodit za nim a upravovat to nom.
    WERKA
    WERKA --- ---
    MARINNE: Ale to já ho nutím. Nejsem blázen, abych dělala všechno sama. Někdy je to tedy náročnější, než kdybych si to sama udělala :-), ale většinou vytrvám. Akorát on to furt zkouší ;-) - moc unavenej a málo času, protože moc školy a moc tréninku a zápasů a tak... ;-), takže to "přece nemůže stihnout" :-). A občas mu na to skáče manžel :-D
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    WERKA: ale oni sa tak dohodli...pokial svojho pubosa nedonutis, aby sa na tej domacnosti podielal (a musis ho donutit, sam na to nebude chciet prist), nemozes cakat nic ine.
    Celkovo je problem vela matiek ten, ze su zvyknute vsetko si robit sami a zrazu su rozcarovane z toho, ze ich dospievajuci potomkovia sa nezapajaju. A preco by sa zapajali, ved cely zivot to robi maminka...
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    MEG: tak to ze byva u priatela spominala, nepredpokladam, ze priatel zehli, a perie pracka a je jedno ci u rodicov, alebo inde :)
    WERKA
    WERKA --- ---
    CORNELA: A nemají rodiče pocit, že doma je "bereš" a nic nedáváš? Nemyslím teď peníze, ale nějaký podíl na provozu domácnosti ... Já taky bývám naštvaná, když se puboš chová jako v hotelu (tj. předpokládá servis bez vlastního podílu na fungování domácnosti) ;-)
    MEG
    MEG --- ---
    MARINNE: tisková mluvčí? :-)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam