DARJEEL: btw. co se týče kombinací, tak se lze částečně přiučit i v Nyou zmíněné závodní kuchyni. Takové saláty, ať již pozdně letní rajčatový s cibulí (ten je teda na mb dost pikantní), okurkový, ředkvičkový a nakonec i mrkový jsou dobrou inspirací, kromě toho je fajn činské zelí s ředkvičkami, kedlubnový salát nebo třeba mrkvový s citrónem a medem. Místo majonézy se vždy dá použít tofunéza a žádnou zeleninu neurazí standardní kombinace umeocet a olej. Přílohy většinou vaříme jen s kouskem kombu řasy, ale takové kroupy se sekanými madlemi, rýže se slunečnicí (u koho jsem to jen viděl?) nebo jáhly zjemněné tofunézkou či provamelem jistě potěší oko i bříško o něco více. Variací na klasické zeleninové směsi máme spoustu, takže kromě klasického základu z mrkve a cibule občas sáhneme i k petrželi a celeru, občas přidáme pórek, nezapomínáme k žádnému jídlu listovou zeleninu a jednou denně polévkovou lžící pickles. Květak, brokolice a dýně jsou příjemným a častým zpestřením jinak zemitých zeleninových chutí, užíváme jich s mírou, ale o to pravidelněji (i když ke každému jídlu nejsou nutností). Zdroje bílkovin střídáme střídmě, nezapomínáme dávat odmočit luštěniny den předem, klidně i více, může zbýt na pozdějí, sóju jíme co nejméně, i když je svými možnostmi přípravy a chuťovými vlastnostmi velmi lákavá. Nezapomínáme na seitan a další obilné bilkoviny, nicméně je dobré jich užívat opravdu jen občas. Kdo chce a může, dá si s chutí párkrát do týdne rybičku a když už nevíme, co bysme ten den vařili... tak si přece můžeme dát půst, ne? ;)
A samozřejmě platí zlaté pravidlo: polévka je GRUNT!!!