TAPINA: a jsme u toho - despekt vůči schopnosti pacienta se rozhodnout a patent na pravdu ;) Pacient nemůže svobodně podepsat revers/zvolit jinou možnost léčby byť nedoporučovanou dotyčným lékařem, pokud o ní neví - tj. nebyl o ní informován. Právo na informace zahrnuje i uvedení odborného názoru (tj. názoru uznávaného odborníky - samozřejmě ne babských rad, experimentálních teorií a pod.), ke kterému se dotyčný odborník nekloní, nejen takového, ke kterému se kloní.

Protože výsledkem neuvádění informací pak je, že si klient přečte na netu, že psincák se dá léčit i bez antibiotik a příště k vetovi rovnou nepůjde, protože mu už nevěří (protože mu vet neposkytl veškeré informace, takže ho podezřívá z rozhodování na základě snahy získat profit třeba) a tudíž se třeba nezjistí, že pes začal mít problémy se srdcem...

Jinak řečeno to, že si myslím, že by se slepák měl prostě vyndat, když se zanítí, protože je to zbytečný orgán a klidně se příště může zanítit i v blbější dobu a dopadne to špatně neznamená, že pacienta neinformuju, že v jeho situaci se to ještě dá i rozehnat ledováním. Naopak nepovažuju za nezbytné uvádět, že existuje nepotvrzená teorie, že slepák má vliv na imunitu (protože to je hluboko v poli hypotéz).

TAPINA: no a já si právě myslím, že by odborník měl uvést obě teorie - tj. přesně to, co si sem teď napsala (+ klidně přidat svůj názor na to, co on sám považuje za lepší) - a nechat na majiteli, aby se rozhodnul. A ne rovnou jednat - to má smysl u přímého ohrožení života kde není čas na řeči, ale v takovémhle případě je myslím zcela na místě nechat majitele aby o psovi rozhodoval.

BARUSSS: tak tak, vyptávat se, vyptávat se, vyptávat se - za to nic nedáš :) Oni si časem zvyknou že se zajímáš a víš o čem mluvíš a pak ta komunikace hned vypadá líp ;)
A počítej, že fakt může mít flash backy - viděla sem je i u psa - nic dramatického, ale tuším do dvou týdnů po pozření drogy se ještě jednou pěkně rozjel na pár hodin (slintal, motal se, byl agitovaný, pak usnul...). A psychické dopady se můžou ukázat i po půl roce.

ZMYJKA: S tím psincákem je to sporné. Existují názory, že každý den kašle navíc zatěžuje srdce (a co si budeme povídat, se srdcem mají problémy prakticky všichni starší psi, takže k tomu v podstatě skoro každý spěje), takže pokud antibiotika způsobí, že příznaky vymizí dřív, jsou daná správně. Pak zase existuje moderní trend šetřit antibiotiky co nejvíc z důvodu rezistencí. To je ale věc odborníka, na kterou stranu se on přiklání a podle toho jedná.

TAPINA: a tak to určitě, ale majitel milující svého pejska to neudělá pokud mu veterinář řekne jenom A a neřekne mu B (tj. třeba že prostě neví co to se psem může udělat/že nemá zkušenost, že to jde zvládnout i doma a co by z toho plynulo a pod.) Tohle podávání jednostranné informace se třeba hodně ukazuje u psincáku - když s ním člověk přijde k vetovi, prostě ve většině případů nafásne antibiotika aniž by mu vet vůbec řekl, že to jde i bez nich a ať si pro ně přijde až kdyby se pes horšil. Přitom ve většině případů se psincák dá zaléčit bez antibiotik. Nebo sem nezažila veta, co by místo prášků na odčervení nabídl rozbor - přitom snad už není pochyb o tom, že odčervovat jednou ročně (tj. jedna dávka) je prakticky na nic - buď to chce aspoň dvakrát ve 14 dnech nebo právě ten rozbor.

ZMYJKA: Já si myslím, že té možnosti si lidi vědomi jsou, už z titulu toho, že jsou platícími klienty, a udělá se jen to, co zaplatí. Snad si nikdo nemyslí, že MUSÍ nechat psa v nemocnici a MUSÍ zaplatit hospitalizaci, jinak to nejde. "Musí" v tom smyslu, že to je pro psa vhodné a lékaři mu to doporučují, ale když nechce, nezaplatí, nebo třeba na to nemá, tak samozřejmě nemusí.

Sice jsem veterinu (střední) vystudovala, ale jelikož jsem se s tímhle nikdy nesetkala, tak jsem si spíše spoléhala na to, nechat rozhodnutí na nich. Ikdyž naopak vím,jaká Rox je a poznám, když jí něco je nebo ne. Má různé manévry, jakožto hluchý pes a to oni těžko rozliší od toho, zda je tedy v pohodě nebo je stále naspeedovaná. No nicméně jsme to už oba musely nějak přetrpět a za půl hodky si pro princeznu jedu. Určitě se ale optám na co si dá bacha, co sledovat a i něco ohledně té slinivky.
Takže díky za info, jsem taky hned o něco chytřejší. :)

TAPINA: a tak víš co, já mám taky rozsáhlé zkušenosti s tím že u některých lidí je to jak mluvit do dubu (zkus třeba někdy vysvětlovat ženské, že to co provádí svému dítěti hraničí s týráním nebo chlapovi, který si je jistý, že to "má pod kontrolou" že je alkoholik a bude to jenom horší), ale pořád sem zastáncem toho, že by se to zkoušet mělo (jiná věc je, když už klienta znáš a víš co od něj tak můžeš čekat). A třeba když mu to řekne ještě pár lidí, tak si to pozvolna dá dohromady a někdy v budoucnosti dojde k aha efektu. A nebo taky ne no, to už k tomu holt patří.

TAPINA: jenže pokud o téhle možnosti není informován/nemá dost podkladů proto se rozhodnout, tak je to špatně.

TAPINA: tak intoxikovaný pacient za sebe rozhodovat nemůže, ale v případě intoxikace dětí je podle vážnosti situace někdy rodičům vydají do péče - třeba u toho alkoholu celkem běžně, když je dítě jenom opilé a v případě zvířete ten revers klidně může "podepsat" majitel, že. Protože ten intoxikovaný není (tedy předpokládejme že není).

A tak samozřejmě to chce určitou rovnováhu a nezačít rovnou latinou, ale zrovna v tomhle případě mi přijde míra toho jak informovali majitelku malá (a ano, můžu se plést). A mám zkušenost z humánní medicíny že kromě starší generace, která na to není zvyklá, pacienti preferujou když jim doktor situaci vysvětlí - ukáže rentgen a výsledky vyšetření, informuje je o širším spektru možností léčby (třeba i placené - ne každý chce za každou cenu ušetřit) a pod. A lidi snesou překvapivě hodně informací, když se jim podají srozumitelným jazykem a se snahou vysvětlit a ne ohromit.

TAPINA: a druhá věc kterou nemám ráda (ano, furt na něco remcám, ale mám fajn veterinářku která se mnou souhlasí :)) je jak se u zvířat často nebere v úvahu psychika - podle všeho co píše
BARUSSS jim nejde o slinivku ale o to, že se bojí pustit domů "zfetovaného" psa aniž by brali v úvahu to, že po psychické stránce (a o to při intoxikaci THC jde především) mu bude mnohem líp v domácím prostředí s majitelkou (a nechali majitelku rozhodnout, jestli je schopna mu poskytnout dostatečné zázemí). Tenhle zvyk "odevzdám zvíře veterináři a až je úplně fit tak si ho vezmu zpátky" mi přijde jako dost bezohledný vůči zvířeti (samozřejmě je to individuální, některá zvířata to nesou v pohodě a některý majitel ani o nic jiného nestojí) a rozhodně by takový přístup neměl být považován za samozřejmost.

TAPINA: když já tuhle preventivní nedůvěru k majiteli sice chápu, ale nemám ji ráda - každá léčba má být provázena informovaným souhlasem majitele - tj. osobně považuju za správné, když veterinář (ostatně i doktor) seznámí klienta s možnými riziky a všemi variantami léčby a pak ho nechá rozhodnout samotného - tj. myslím že by v konkrétním případě bylo na místě majitelku informovat, že na to THC zvíře neumře, ale že bude vyžadovat trvalý dozor (a možná i vyčištění zvratků z tlamy a pod.) a nechat na ní, aby se rozhodla, jestli je ho zvířeti schopna poskytnout nebo nikoli, v případě že by se obávali selhání slinivky tak taky informovat o míře rizika/ceně a možnostech prevence/ a třeba taky vzít v úvahu psychický stav zvířete, které bude v krizové fázi (pod vlivem drog, zmatené, pravděpodobně vyděšené) v neznámém prostředí bez majitele na kapačkách.

Tenhle přístup "my víme, co děláme, ale vy byste tomu nerozuměli/nezvládli se adekvátně rozhodnout" mě neskutečně štve - o to víc, že ve chvíli, kdy člověk prohodí pár větiček na téma sem doktor/psycholog/zdravotník/jiná kategorie, kterou obvykle doktoři a veterináři považujou za více méně "rovnou" okamžitě se přístup změní a najednou všechno jde (najednou není problém s tím, že psovi dám injekce sama nebo si ho s fízákem vezmu domů, najednou není problém s tím, že si některé léky můžu sehnat sama protože jsou stejné jako v humánní medicíně, najednou se mnou diskutujou detaily výsledků testů atd.). Já vím že je jednodušší ke každému klientovi přistupovat jako k "laikovi" (přinejlepším, přinejhorším je to jako k neschopnému idiotovi) dokud neprokáže opak, protože většina skutečně moc přehled nemá - ale považuju to za špatné (pokud klient sám nepožádá, aby odborník rozhodl za něj a nekomplikoval mu život vysvětlováním) - v humánní i ve veterinární medicíně. A naneštěstí je to ještě pořád v obou oborech velmi rozšířený přístup (a lidi pak hledají rady a informace na netu a to co tam najdou je občas... mnohem horší, než kdyby si odborník udělal čas a promluvil si s nima).

A ano, je to pro mě citlivé téma a dost možná zrovna v tomhle případě bylo majitelce poskytnuto dost a adekvátních informací nebo informace nepožadovala, takže brečím na blbém hrobě :)

TAPINA: Máš pravdu....takže lepší ji tam nechat déle a žádný spěch s propuštěním.
Já nevím toho sádla tam zas tak moc nebylo, snědla kelímek cca 50ml, nevím v jakém poměru se to dává. O zesrání zatím nic neříkali, horší zatím byl ten její stav vědomí. Navíc je hluchá a rozhodně vše musí vnímat hůř. Je v prostředí,které nezná,cizí lidé...a já nikde. :( Achjo, na konopnou mast si od téhle chvíli pořídím trezor.

SNELA: já právě takhle už pár psů viděla a i sem si k tomu tenkrát dohledávala nějaké materiály a nenarazila sem na zkušenost, že by to psa ohrozilo na životě, zfetovat se THC, pokud se samozřejmě hlídá, aby si něco neudělal, neudusil se, neutopil se někde a tak - vždycky se doporučovalo nechat prostě vyspat.

HYSTERIA: ségře čuba po dvou domácích tlačenkách (celé šišky) skončila právě se zánětem žaludku a slinivky na veterině a nakonec doživotně na dietě - kromě toho že se zesr... Ale prý tam muselo být něco už předtím, akorát se to rozjelo.

jo a srajdu co vim neměla a slízala máslo z trávy (množství už si nepamatuju, ale málo toho nebylo)..

Mě se to u čuby stalo taky, byla solidně mimo, spala hrozně moc hodin v kuse, počůrala se pod sebe a sotva mohla chodit, snědla to jeden den večer a ještě druhej den v podvečer byla mimo, ale pak se to hodně zlepšílo a byla jen unavená.. Žádný další následky neměla a u veta jsme nebyli..