ted mne napadlo ze mozna mam se soucitem potize proto, ze pro mne soucit neni byt s druhym naroven, ale byt vys nez on. v zadnem pripade mocensky, ale tak jako rodic-dite.
nekdo je v prdeli. soucit je chapat jeho situaci, prijmout ho, prijmout i tu situaci a byt nad ni. coz je jakoby "vys", nez byt tez v prdeli.

a se zaujimanim tohoto dospeleho postoje mam obecne hrozne potize, ... deti ve mne chteji byt radeji v prdeli nez disciplinovane. tak mozna to souvisi s mymi potizemi se soucitem vuci druhym.

ale fakt nevim zda toto je soucit

ad cin - no je pojem 'soucitny cin', tj. cin ktery je vyvolan tim stavem soucitu

pokud se ptas zda vedome se lze hazet (snazit se hazet) do stavu soucitu, tak urcite lze, do urcite miry si muzes menit vedomi, zalezi na okolnostech

Kurňa soucit, je obsáhlejší než jsem myslela.

MONICARDIO: jo určitě je soucit i o přijetí...

Jak já vnímám soucit.
Je to něco vevnitř a dotýká se to lásky a srdce.
Vím, že soucit není lítost.
Soucitem sebe i druhé stavím rovně.
Není výš nebo níž. Není více nebo mémě.
Soucitem přijímám, vciťuji se avšak nezasahuji.
Soucitem projevuji respekt.

Do jaké míry je soucit čin?

MONICARDIO: napsala jsem, že jsou ty sny věsměs splnitelné...a nenapsala jsem všechny , protože zrovna ten tvůj je prostě mimo realitu:-)

TRUCE: jo myslím, že soucit je o "pochopení" z nějaké části určitě
KOMATSU: myslím, že právě soucit znamená na sebe "nezapomenout" - soucit není vlastnost, ano je to schopnost!:-)
GEDI: to je stotožnění se , né soucit, dle mě - pokud si 2 ka...tak to mnohé říká
BAGHICEK: myslím, že jsi popsala schopnost jak vnímat potřeby okolí
YMLADRIS: to se hodně blíží mé představě soucitu...tedy pocitu o něm

YMLADRIS:
Já si to nevybírám :-)
Já to tak mám :-).

BAGHICEK: palma sla do sprchy - chlorovana voda nebo kyselej dest? ono je to prece jedno :)

ja moc nevim co soucit je. to co pise Gedi mi pripada k nicemu (no flame); jako ze k cemu je, kdyz je nekdo nemocny, citit se "taky spatne"? cemu to pomuze.

jaako soucit si predstavuju jakesi moudre porozumeni, ze nekoho vidim, chapu proc dela to co dela = jak mu asi je, ale zaroven jsem nad tim. nee ze by mne vlacely jeho pocity. zaroven tam jeste je nejakej pocit sounalezitosti s tim clovekem jako ze vsichni jsme lidi, zcehoz muze plynout tendence mu treba nejak pomoct pripadne

ale fakt nevim, mam se soucitem potize

MEDVIDEK: bezpodminecne naslouchani, pripadne vciteni se. Do sebe i do okoli. Soucit muze a nemusi byt silny motivator vpodstate az celospolecenskych zmen (viz snahy o napravu problemu spojenych s globalizaci a nemocnou planetou). Se sebou jsem ted potrebovala mraky soucitu a s nejvetsi pravdepodobnosti jsem si ho dala rozumove a v neposledni rade diky dalsim okolnostem a podminkam, nebot podstata soucitu mi zatim unika.
Soucit muze byt v ruznych barvach, smutny i vesely. Treba se tesim na dest, ze vyhodim palmu na dvorek, at si taky uzije.

MEDVIDEK:
U mě je soucit skoro to samé co vcítění. Vidím nemocného člověka a "je mi taky špatně", vidím smutného a "je mi smutno".
Cítím to co ty k kterými mám soucit.

MEDVIDEK: je toho tam moc :)
ani vlastně nevim, jak bych ho definoval...
je to schopnost, vlastnost...
jejíž součástí je schopnost vcítění..
a schopnost konat...
schopnost zapomenout na sebe...
a určitý uvědomění toho, že nejsme oddělený ostrovy, ale jsme určitým způsobem propojený... nebo snad jedno...

MEDVIDEK: chapani utrpeni druhych?
ale imho neni vzdy treba se vcitovat. spis malokdy.. chapani staci

MEDVIDEK: a kdyz se rekne schizofrenie, tak se mi jeste vybavi Faynman, jak se ho pred odvodovou komisi ptali: slysite hlasy? Treba ted uplne slysim, jak mi zena rika: ... A tak ve vysledku neodveden z psychiatrickych duvodu :-))
Takze psychiatry tak nejak s rezervou. Ikdyz je v minulosti taky mam.

MEDVIDEK: znam obdobnou verzi - neni treba se trapit pro to co nemuzu zmenit. A ani pro to, co zmenit lze. Ale to uz je takova zkratka trochu. A pak mam jeste v oblibe litanii proti strachu - nesmim se bat, strach zabiji mysleni, strach je pomala smrt prinasejici naproste vyhlazeni. Necham strach projit skrze me, kolem me, ohlednu se za nim.. (ten konec si moc nevybavuju)


MEDVIDEK: dobre tema jako obvykle.. jako devitka si na nej necham cas.. :)

MEDVIDEK: Nejsou mi jasné v tomto kontextu výrazy sociální, vztahový a sebezáchova. Je možné to nějak stručně vysvětlit?

Mám na Vás dotaz : Jak by jste popsali soucit? Co je dle Vás soucit?

Vybavuje se mi moc silná věta, kterou používám když jsem "emočne v prdeli".

(Životě,Bože, srdce moje dosaď dle víry) .....Přijímám se "se soucítěním" vše co ze mě vychází , vše co je mou součástí. Vše bolestivé i to krásné. Přijímám to a prosím ať mám sílu to nesoudit. Jen pozoruji. A pak , když přijde správný okamžik, ať mám sílu změnit věci , které mohu změnit a přijmout věci , které změnit nemohu a prosím o sílu rozlišit jedno od druhého."....

BAGHICEK: ják mám vědět jestli jsi schizofrenik?:-))))

Můj osobní názor je , že každý máme "své". Mám pocit, že medicína má své
místo v této společnosti a mnohdy pomáhá. Já sama bych v určitou dobu byla bez léků úplně v prdeli. Dokonce i diagnozu mám.
Jenže já sdílím názor, že nic se neděje "jen tak" a nemoc je tady často proto , abychom si uvědomili spoustu věcí.
Enneagram není terapie, diagnostika...enneagram je cesta.

A taky mám výrazný pocit , někdy skoro jistotu, že každý člověk co se sebou začne něco dělat a pídit se po přičinách, že tak "JAK LEZOU VEN HEZKÉ VĚCI , SOUBĚŽNĚ VYLÍZAJÍ VEN TY TEMNÉ A BOLESTIVÉ".

MEDVIDEK: a ja jsem schizofrenik? ;) a co ostatni?

QUANTI: hm...dle textu...může být.