CATZILLA: ale ono to souvisí s tím, co píšeš dál. např tohle: "v momente, kdy cekat prestanes, zacnes si delat vlastni plany bez ohledu na to, zda ma onen protejsek cas nebo ne, obcas mu nezvednes telefon a obcas reknes, ze na nej nemas cas, pak teprve pro nej zacnes byt zajimava a bude tvou spolecnost vyhledavat jeste rad" - to já jsem nikdy nedělala. Mně tyhle hry na kočku a na myš nebaví. A jak je vidět - jde to i bez nich. Zvednotu telefon, když mi volá můj chlap, je při nejmenším služnost, totéž očekávám od něho.
Svého muže teď opravdu velmi potřebuju, jsem na něm závislá a velmi si vážím toho, že se z toho nehroutí a že nemá pocit, že ho dusím.
Ono je to podle mě v něčem jiném. Nejde o předstírání nezájmu. Ale o svobodě, kterou v tom vztahu člověk může a potřebuje mít. Svoboda nezamená hru na kočku a na myš. Svoboda znamená - vezmu telefon a nemusím mít obavu, že manželka mě bude lustrovat, kde jsem, co dělám a za jak dlouho přijdu. Pokud se zeptá, kdy dorazím, není to proto, že potřebuje mít přehled, co dělám, ale proto, že potřebuje s něčím doma pomoct.
Tohle se ještě víc prohloubilo po tom, co přišly děti. A upřímně, klidně svého muže miluju "příliš". Neděsí ho to. Ani to, že mě má teď "jistou". Prostě se chová normálně.