SUNNYRAIN: nemel by v tom pokracovat.. ale panicka je evidentne koza pitoma a kdyz v tom nebude pokracovat typek, bude v tom casem pokracovat typek jinej.. nezbyva nez doufat, ze devceti dojde, ze je to vsude stejny driv, nez znici zivot diteti..
SUNNYRAIN: jo a kdyz je typek tak strasne zcestovalej a mr. awesome, nema nahodou na vic, nez hoblovat nejakou hloupou mamu od malyho ditete a zbytecne ji komplikovat zivot? nemel by byt roozumnej aspon on?

SUNNYRAIN: no... já ale tak nějak nevím, co se na tom dá debatovat. Ptáš se na to, co je správné z hlediska obecně uznávané morálky a etiky? Mně přijde, že když člověk chvíli hledá, vždycky najde odpověď, jakou chce slyšet.
Morálně to správný není. Z hlediska morálky by s ní spát neměl zrovna tak, jako by ona neměla spát s ním. A je fuk, jestli ona je blbá nebo on.
Mno.. ale von to má ve třech rád málokdo, pokud ta třetí je slečna Morálka.

SUNNYRAIN: nelze chránit lidi před jejich vlastní blbostí, notabene pokud to oni sami ani nechtějí...

SUNNYRAIN: mno... pokud to neni o tobě,tak je to fakt akademická debata.

SUNNYRAIN: pokud jí to řekl dopředu a panička je svéprávná, tak si týpek nemusí nic vyčítat...

SUNNYRAIN: myslím, že je v zásadě jedno, co by týpek udělat měl, nakonec to dopadne tak, že týpek udělá, co udělat chce a že se s ní vyspí. Rozvodem to nutně končit nemusí. Holčina má docela šanci všimnout si, že s ní týpek nechce být.

HELLBUNNY: Možná jo... ale nejspíš v tom pak bude úplně jiná ženská.. :)

CATZILLA: no dobře, ale to, že někomu dáš svobodu v rámci vztahu aby mohl dýchat (čas na jeho koníčky a své přátele), neznamená přece, že ho nemáš milovat na plný koule nebo že je to projev toho, že o něj zas tak moc nestojíš. Spíš si myslím, že je občas problém některých lidí (vůbec to nevztahuj na sebe, já Tě neznám, čili to nemůžu posuzovat), že mají potřebu sdílet s partnerem mnohem víc věcí, než je mu příjemné a který to nechápe jako projev lásky, ale jako o omezování soukromí. Svoboda je pochopená nutnost a platí to i ve vztahu :)
Taky je samozřejmě otázkou, co znamená, když říkáš, že jsi milovala "příliš". Já nevím, jestli jsem někdy milovala "příliš", ale vím, že se mi párkrát v životě podařilo milovat představu o nějakým chlapovi a ne toho konkrétního chlapa. Prostě jsem si vysnila, že je nějakej a toho jsem se držela zuby nehty a nechtěla si všimnout, že to všechno není tak růžové. :)

Jinak - já už taky patřím do té kategorie, která má s mužem děti.

CATZILLA: jenže ty píšeš o období "lovení"... a to v jistých případech může trvat i roky, obzvlášť, když je protějšek jinak oficiálně zadaný...
to je to, co je na tobě teď přitažlivé - ta nejistota... a o to při "bokovkách" - promiň, snad se tě to příliš nedotkne - jde...
v běžném vztahu je asi každý normální člověk rád, že se na toho druhého může spolehnout, že mu vezme ten druhý telefon, že mohou být spolu (protože se konečně urvou od dětí a pracovních povinností), že ví, když ten druhý tráví čas s někým jiným než se svým protějškem, že je na něj spoleh a neošustí kde co a kde koho, kdo se kolem mihne...
je to o důvěře... a chuti trávit čas spolu...
protože paradoxně, i když jste oficiálně spolu, jakmile přijdou děti, na ty vzájemné soukromé chvilky a akce jen ve dvou je najednou žalostně málo času...
a občas i energie...

CATZILLA: ale ono to souvisí s tím, co píšeš dál. např tohle: "v momente, kdy cekat prestanes, zacnes si delat vlastni plany bez ohledu na to, zda ma onen protejsek cas nebo ne, obcas mu nezvednes telefon a obcas reknes, ze na nej nemas cas, pak teprve pro nej zacnes byt zajimava a bude tvou spolecnost vyhledavat jeste rad" - to já jsem nikdy nedělala. Mně tyhle hry na kočku a na myš nebaví. A jak je vidět - jde to i bez nich. Zvednotu telefon, když mi volá můj chlap, je při nejmenším služnost, totéž očekávám od něho.

Svého muže teď opravdu velmi potřebuju, jsem na něm závislá a velmi si vážím toho, že se z toho nehroutí a že nemá pocit, že ho dusím.

Ono je to podle mě v něčem jiném. Nejde o předstírání nezájmu. Ale o svobodě, kterou v tom vztahu člověk může a potřebuje mít. Svoboda nezamená hru na kočku a na myš. Svoboda znamená - vezmu telefon a nemusím mít obavu, že manželka mě bude lustrovat, kde jsem, co dělám a za jak dlouho přijdu. Pokud se zeptá, kdy dorazím, není to proto, že potřebuje mít přehled, co dělám, ale proto, že potřebuje s něčím doma pomoct.

Tohle se ještě víc prohloubilo po tom, co přišly děti. A upřímně, klidně svého muže miluju "příliš". Neděsí ho to. Ani to, že mě má teď "jistou". Prostě se chová normálně.

TANAIS: Nevim, tohle tvrzeni jsem zacala aplikovat az po dvou letech ("nevyzraleho") vztahu...:D Btw jeden priklad za vse, kdyz se otevrela otazka nevery, misto abych zacala hystercit a projevovat zoufalstvi, jen jsem mu s klidem (i kdyz s jistym procetem smutku,) sdelila, ze pokud chce svobodu, staci rict, ze ho nedrzim....a melo to efekt naprosto opacny (btw a onen clovek dle meho chovani i cinu dobre vi, ze ho miluju, urcite jsem se mu nesnazila deklarovat, ze je mi u pr....,). Tot otazka, co za chovani si pod timto predstavujes...nerekla jsem, ze by se clovek nemel snazit nedejboze projevovat city...jen by se nemel na toho druheho upinat a davat mu najevo, ze ho presprilis potrebuje (pokudy tedy nejste Ivetka Bartosova, ktera chlapuv ochranitelsky pud dokaze vybicovat na max az ad absurdum lol)... Kazdopadne ja nejsem dobry vzorek, ale soudim tak i dle pratel....zen, ktere maji dlouholete vztahy a byt jsou na onom protejsku i financne zavisle, neboji se, nepodrizuji, proste po nejakem jeho hrichu prohlasi, ze odchazi...a on se snazi za kazdou cenu zustat. Ja zas nikdy nehrala hru na kocku s mys (ok, parkrat jsem se neuspesne snazila:D), ani neaplikovala okridlene strategie, ale cim jsem starsi, tim vic mi dochazi, ze se nesmim snazit a milovat az presprilis, jak byvalo mym dobrym zvykem....imho trochu nejistoty take neuskodi,)