NEMESISS: mam bratrance frencouzo-cechy. Teta se legalne vystehovala (na zaklade manzelstvi s cizincem dostala povoleni k vystehovani, takze se na viza jendou do roka mohla vracet) v roce 69 do Francie, hned se ji narodilo dite. Ona neumela jazyk a na misto prace zdravotni sestricky pracovala v tovarne a motala kabely. Myslim, ze nekolikrat tzv. balila kufr, prvni bydleli v takovym starousedlem lazenskem meste a pak se strejda rozhodl prestehovat do Zenevy, kde zije vice cizincu a je to vice multikulti, protoze tetu mezi sebe Francouzi moc neprijali. Nakonec si to vsechno sedlo, teta priznava, ze kdyby byvali zustali ve Francii tak to nedala a vratila se do komunistickeho ceska. V Zeneve pak dostala i praci zdravotni sestricky.

Bratranci mluvi cesky, z Francie jezdili na prave letni socialisticke tabory, aby se naucili a nasli si kamarady - coz se povedlo, do dnesniho dne jim tam taborova bandicka drzi (bratrancum je ted 40 let).

Na druhou stranu tam je do dnesniho dne videt, ze teta poradne nevi, kde je doma. Od rana ji v kuchyni vyhrava ceske radio. Vedle vlajky EU na aute je vlajka ceska a teta se vraci velmi casto a dba na to, aby udrzovala s ceskymi kamarady kontakty. Zije tam 45 let a dari se ji to. Mluvi cesky bez prizvuku a pokazdy, kdyz tam za ni jedu (coz je dost casto), tak sjizdime stary cesky filmy. Nejhorsi to asi bylo, kdyz tragicky zemrela jeji nejlepsi kamaradka z Prahy (znaly se od deviti let a byly celou dobu v neprezitem kontaktu, byly spise sestry). Tak to na tetu dolehlo a ted jsem jezdi daleko casteji a porada porad nejake srazy, rodiny ci kamaradu - ja to mam rada, takze to vitam:)

Ohledne usazeni s partnerem ci zalozit rodinu. Myslim, ze to vychazi i zo toho jak to ty vlastne chces. My oba deti chceme, vlastne uz ted - jen zatim nezijeme ve stejne zemi. Zili jsme, ale posledni tri mesice, co jsme zpatky z Karibiku uz nezijeme. Ja tam ted byla pres mesic, ted on prijede na mesic a myslim, ze diskuze na toto tema (stehovani) zacne prave ted.

Dalsi muj stryc zije v Peru, puvodne zil v Nigerii, kde rozjizdel nejaky byznys, kdyz emigroval, pak se odstehoval do Peru, nasel si krasnou peruanku (deti nema bohuzel a je mu ted tak 70 let) a je tam nesmirne spokojeny. Ale nikdy nebyl moc rodinne zalozeny, takze asi taky proto:).


Je to takovy zvlastni, protoze u nas v rodine je zivot v zahranici celkem normalni (mama vyrustala na Kube) a pod. Tak i presto, ze ja uz nejakou takovou zkusenosti mam, celkem jsem byla asi 4 roky pryc, tak me porad udivuje, ze to je zaprah:) Ale opravdu je zajimavy jak jednoduchy je byt expatem a jak tezky je byt imigrantem:) Pritom to ma jedno spolecny, zijes v cizi zemi a musis se nejak zapojit.

NEMESISS: Tohleto je uplne normalni cyklus, tim si projde kazdy clovek, co bydli nekde v cizine. A kupodivu jsou i ty terminy presne takovehle. Pul roku nadseni z noveho, pak pul roku kulturni sok, ktery se nekdy protahne tak na rok. Pak se v tom nauci chodit a zjisti, proc a jak mistni funguji, jak funguji. A kdyz clovek vydrzi, tak dalsi cyklus je tri roky od prijezdu. To se vraci nejvic lidi. Kdyz preziji treti rok, tak uz to maji skoro nafurt.

BAARKA: diky)) Jeste z meho blizkeho okoli: Cech + Holandanka, ziji v NL, dve deti. Cech + Ukrajinka, ziji v Praze, cekaji dite. Z prochazek s kocarkem zname maminku- Cinanku, manzel Cech, dve deti :-)
Rekl bych, ze je dulezite taky materialni zazemi. Nedej buh zvykat si v cizi zemi a muset se maximalne omezovat nebo dokonce obracet kazdou minci, to, hlavne u zen jako zpravidla praktictejsich polovicek paru podle me muze byt konecna. Jine je to samozrejme u velkych romantiku, travelleru, nonkonfromnich lidi vubec, tam to je asi v poradku.
Ne ze bychom zili na vysoke noze, ale vzdycky bylo dobre, kdyz jsem manzelce mohl doprat nejakou pozornost, listek na operu, koncert, thajskou masaz, podniknout vylet, nejlepe do zahranici. U smisenych paru je myslim materialni zajisteni o neco nalehavejsi nez u beznych. (ale zas pozor na nutkave nakupovani :-D


ZZEMANKA: dalsi dukaz, ze se to da, i kdyz zacatky jsou zle. blahopreju :-)