• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    PROMETHEACROSSING BORDERS - dvojjazyčné partnerství, aneb jak spolu mluvíte?
    Máte partnera cizince? jakým jazykem spolu mluvíte? jaký to má vliv na komunikaci, neporozumění...jakým jazykem se hádáte, a vůbec....jaký to je, když někomu musíte půl hodiny vysvětlovat, kdo to byl Rákosníček?! ...jak se žije s člověkem s jiným kulturním zázemím a co všechno se od něj/ní můžete naučit... Volná diskuze na téma DVOJJAZYČNÉ a VÍCEJAZYČNÉ partnerství, jaké jsou výhody a úskalí, jakým jazykem budou mluvit vaše děti...?! ...ať už v takovémhle partnerství žijete, anebo jste jenom zvědaví, jak to vypadá u těch, kteří takhle žijí, a chcete se na něco zeptat....welcome, willkommen, vítejte, privjet, bienvenidos, benvenuti....!!§
    rozbalit záhlaví
    CMLKA
    CMLKA --- ---
    ZZEMANKA: tak expat muzes byt i kdyz jedes myt nadobi do UK ne?
    ZZEMANKA
    ZZEMANKA --- ---
    BAARKA: mám vyzkoušeno obojí a být expatem je naprostá pohoda. Firma se o tebe komplet postará (teda aspoň většinou), zařídí celý přesun (hledání bydlení, stěhování, administrativu, atd), často zaplatí školy pro děti a tím, že máš práci, máš postaráno o sociální kontatky.
    Jako imigrant jsi na všechno sama a když tu práci zrovna nemáš, tak si i složitěji navazuješ kontakty.
    Teda aspoň já to tak měla. Jako expat bych byla ochotná jít celkem kamkoliv, jako imigrant už radši nikam, kde to neznám a nedejbože neumím jazyk.
    BAARKA
    BAARKA --- ---
    NEMESISS: kazdopadne drzim palce Miguelovi, at se mu tady libi, verim tomu, ze to nemuze byt pro peruance jednoduchy..zvlast ta zima..brrr..Mame kamaradku z Hondurasu, co si vzala kamarada Nemce a ta je od jara do podzimu vesely nergeticky clovicek a kazdou zimu upadne do hluboke deprese - je to takova zkouska jejich vztahu myslim:) ale zvladaji to..

    Ma tady nejakou moznost pracovat? Jaky je jeho obor?
    BAARKA
    BAARKA --- ---
    NEMESISS: no pokud se prestehujete do nejakeho rozumneho mesta, tak by to melo byt ok, ale ja bych asi radsi sla do Svajcu..Lausanne asi nelepe, pak Zeneva..v Zeneve jsem zatim nenarazila na praveho svycara, oproti treba UK tam pristehovalci ziji v daleko pohodovejsi symbioze..
    CROSS
    CROSS --- ---
    NEMESISS: tipnul bych si, že u Francouzů je opravdu velmi podstatné umět jazyk. Zvlášť někde na venkově.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    BAARKA: děkuju ,)
    Miguel si tady zvyká na něco velmi rychle a bezbolestně (např. pivo :), jídlo, moje rodina a přátelé) a na něco o dost hůř (např. dopravní předpisy, byrokracie, jazyk)... Ono je samo o sobě docela hustý sžívat se s novou rolí rodiče, natož v cizí zemi, v tomhle to má on nepochybně o dost těžší, než já (jinak on to moje rozhodnutí jet do ČR vzal jako hotovu věc, ani chvíli jsme se tenkrát nebavili o možnosti zůstat v Peru, to padlo až tady - "co by kdyby" jako následek komplikací s jeho povolením k pobytu, k práci atp.).

    Francouzi mezi sebe tetu nepřijali? My teď aktuálně řešíme, zda se tam přestěhujem (za Miguelovou prací), mám z toho takový neurčitý pocity...

    Ano, jak píšeš, ono taky dost záleží na individuálních charakteristikách rodin (u Vás, jak píšeš, je to určitě jinak než u nás, kde se nanejvýš cestuje v rámci Evropy) a lidí jako takovejch - kdo jak to chce a jakej je - zdaleka ne všechny problémy a rozdíly jsou dané kulturou ,)
    BAARKA
    BAARKA --- ---
    NEMESISS: mam bratrance frencouzo-cechy. Teta se legalne vystehovala (na zaklade manzelstvi s cizincem dostala povoleni k vystehovani, takze se na viza jendou do roka mohla vracet) v roce 69 do Francie, hned se ji narodilo dite. Ona neumela jazyk a na misto prace zdravotni sestricky pracovala v tovarne a motala kabely. Myslim, ze nekolikrat tzv. balila kufr, prvni bydleli v takovym starousedlem lazenskem meste a pak se strejda rozhodl prestehovat do Zenevy, kde zije vice cizincu a je to vice multikulti, protoze tetu mezi sebe Francouzi moc neprijali. Nakonec si to vsechno sedlo, teta priznava, ze kdyby byvali zustali ve Francii tak to nedala a vratila se do komunistickeho ceska. V Zeneve pak dostala i praci zdravotni sestricky.

    Bratranci mluvi cesky, z Francie jezdili na prave letni socialisticke tabory, aby se naucili a nasli si kamarady - coz se povedlo, do dnesniho dne jim tam taborova bandicka drzi (bratrancum je ted 40 let).

    Na druhou stranu tam je do dnesniho dne videt, ze teta poradne nevi, kde je doma. Od rana ji v kuchyni vyhrava ceske radio. Vedle vlajky EU na aute je vlajka ceska a teta se vraci velmi casto a dba na to, aby udrzovala s ceskymi kamarady kontakty. Zije tam 45 let a dari se ji to. Mluvi cesky bez prizvuku a pokazdy, kdyz tam za ni jedu (coz je dost casto), tak sjizdime stary cesky filmy. Nejhorsi to asi bylo, kdyz tragicky zemrela jeji nejlepsi kamaradka z Prahy (znaly se od deviti let a byly celou dobu v neprezitem kontaktu, byly spise sestry). Tak to na tetu dolehlo a ted jsem jezdi daleko casteji a porada porad nejake srazy, rodiny ci kamaradu - ja to mam rada, takze to vitam:)

    Ohledne usazeni s partnerem ci zalozit rodinu. Myslim, ze to vychazi i zo toho jak to ty vlastne chces. My oba deti chceme, vlastne uz ted - jen zatim nezijeme ve stejne zemi. Zili jsme, ale posledni tri mesice, co jsme zpatky z Karibiku uz nezijeme. Ja tam ted byla pres mesic, ted on prijede na mesic a myslim, ze diskuze na toto tema (stehovani) zacne prave ted.

    Dalsi muj stryc zije v Peru, puvodne zil v Nigerii, kde rozjizdel nejaky byznys, kdyz emigroval, pak se odstehoval do Peru, nasel si krasnou peruanku (deti nema bohuzel a je mu ted tak 70 let) a je tam nesmirne spokojeny. Ale nikdy nebyl moc rodinne zalozeny, takze asi taky proto:).


    Je to takovy zvlastni, protoze u nas v rodine je zivot v zahranici celkem normalni (mama vyrustala na Kube) a pod. Tak i presto, ze ja uz nejakou takovou zkusenosti mam, celkem jsem byla asi 4 roky pryc, tak me porad udivuje, ze to je zaprah:) Ale opravdu je zajimavy jak jednoduchy je byt expatem a jak tezky je byt imigrantem:) Pritom to ma jedno spolecny, zijes v cizi zemi a musis se nejak zapojit.
    BAARKA
    BAARKA --- ---
    NEMESISS: a jam se tady manzelovi dari??? gratuluji k mimcu..
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    MAKROUSEK:
    PROMETHEA: On ten rok a půl je docela krátká doba, takže já nevím, jak bych tam na tom byla (a jednou to velmi pravděpodobně nastane) po těch třeba 3 letech tam a zároveň to ani nemůžu srovnat s jinou zemí, kromě Peru jsem nikde jinde nežila, ale spíš mi přijde zajímavý to téma "usazení se" v kontextu mateřství -
    BAARKA: - moje kamarádka psycholožka říká, že když ženská otěhotní, tak chce většinou za svojí mámou a na místo, kde se narodila ona (asi to byl můj případ). Kámoška Peruánka žijící v Londýně otěhotněla a z určitých důvodů pro ni bylo dost komplikovaný se vracet do Peru, tak to vyřešily tak, že její mamka jela za ní (tenkrát jsem vůbec nechápala, proč to pro tu kámošku bylo tak důležitý). Známá Izraelitka, vdaná za Peruánce, se rozhodla v Peru porodit a zůstat, jenže ona má většinu rodiny v USA a pracuje tam, přičemž z Peru to má o dost blíž než ze svý rodný země...

    Tak jen, že usadit se sama/s partnerem je něco úplně jinýho než založit rodinu v "cizí" zemi...
    MAKROUSEK
    MAKROUSEK --- ---
    PROMETHEA: Empirie z analyzy spousty lidi.
    PROMETHEA
    PROMETHEA --- ---
    MAKROUSEK: u me to probihalo v mexiku rychlejc ( stihla jsem prvni dve faze za pul roku) ale tenkrat jsem to vubec neumela identifikovat, a srovnat si pocity ( tam jsem ale vedela, ze nechci zustat). Po prijezdu tak stejne dlouha adaptacni doba v cechach, nez jsem zase videla vsechno jako domaci :)
    A ted co jsem v Nemecku jsem nak nevnimala prechod tech jednotlivejch fazi / a nejspis u me chybela ta euforie :) ale ty tri roky naprosto sedely!uderem zavrsenych tri let jsem se tady zacala citit jako doma.
    Mas na to nakej zdroj nebo je to empirie?
    MAKROUSEK
    MAKROUSEK --- ---
    NEMESISS: Tohleto je uplne normalni cyklus, tim si projde kazdy clovek, co bydli nekde v cizine. A kupodivu jsou i ty terminy presne takovehle. Pul roku nadseni z noveho, pak pul roku kulturni sok, ktery se nekdy protahne tak na rok. Pak se v tom nauci chodit a zjisti, proc a jak mistni funguji, jak funguji. A kdyz clovek vydrzi, tak dalsi cyklus je tri roky od prijezdu. To se vraci nejvic lidi. Kdyz preziji treti rok, tak uz to maji skoro nafurt.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    BAARKA: Ono taky záleží, co člověk myslí tím "usadit se". Byla jsem 1,5 roku v J.Americe a rozhodla se žít v Peru (ten 1,5 rok jsem proložila cestou do ČR, abych zařídila všechno potřebný, šíleně se mi v tu dobu, co jsem byla v Čechách, po Peru stýskalo). Podotýkám, že jsem uměla jazyk a měla partnera peruánce, ale přesto jsem nějak uvnitř cítila, že tam jdu za tou zemí, která mi přirostla s srdci (a tím pádem mi varování a "dobře míněné rady" ohledně toho, že ten vztah nemusí vyjít nechávaly víc než klidnou), ale, pak jsem velmi neplánovaně (nikoli nechtěně) otěhotněla a moje vnímání tý země se otočilo o 180 stupňů. Následovala teda cesta do Čech, jsme tady asi 7 měsíců, syn se narodil v srpnu. Vůbec, ale vůbec si nedovedu představit, že bysme byli v současný době tam. Samozřejmě, že tam je spousta věcí komplikovaných (zdravotní pojištění a lékařská péče, doprava v Limě a i jak píše SHPAGIN materiální stránka věci, i když nemůžu říct, že bysme se tam v tomhle ohledu měli špatně), takže můžeme spekulovat, zda by to v "nám (nejen geograficky) bližší zemi" bylo jiný.. Prostě když ženská otěhotní, změní se a i její vnímání je dost jiný, ty moje těhotenský měsíce tam byly hooodně těžký, i když tam mám docela dost přátel...

    Jinak ta euforie z novýho trvala tam asi tak prvního půl roku, pak následoval tak půlrok určitýho procitnutí a rozhořčení a pak smíření a přijetí (nemít dítě, jsem tam doteď).
    ZZEMANKA
    ZZEMANKA --- ---
    BAARKA: v Heidelbergu. Domů to z dnešního pohledu bylo kousek (Brusel je přeci jen o dost dál), ale přesně jak píšeš, i tak to může být strašně daleko.
    O ČR uvažujeme leda tak na důchod, manžel je Němec a česky se sice domluví, ale na práci v Čechách by to nebylo. Navíc ty finance, že ... Bohužel, protože já bych šla hned. A do důchodu daleko! :))
    BAARKA
    BAARKA --- ---
    SHPAGIN: docela zajimava uvaha s materialnim zajistenim:) a moc se mi libi Tvuj pristup:)
    BAARKA
    BAARKA --- ---
    ZZEMANKA: a kde v Nemecku jsi byla? Teda klobouk dolu. muselo to byt drsny, popravde si rikam, ze je fajn, ze Paha je jen hodinu letu ci par hodin jizdy autem...ale i tak muze byt porad strasne daleko:)

    a o CR jste nikdy neuvazovali??
    ZZEMANKA
    ZZEMANKA --- ---
    PROMETHEA: nezůstala, po třech letech jsme se odstěhovali do Belgie. Byla jsem znovu těhotná a měla jsem hrůzu z toho, že mě čeká stejná samota. Ale starší syn tu začal chodit do školky a při čekání na děti se člověk seznámí snáz, navíc Brusel a okolí je velmi mezinárodní. Vlastně všechny moje kamarádky tady jsou cizinky.
    PROMETHEA
    PROMETHEA --- ---
    ZZEMANKA: a zustala jsi v nemecku?
    SHPAGIN
    SHPAGIN --- ---
    BAARKA: diky)) Jeste z meho blizkeho okoli: Cech + Holandanka, ziji v NL, dve deti. Cech + Ukrajinka, ziji v Praze, cekaji dite. Z prochazek s kocarkem zname maminku- Cinanku, manzel Cech, dve deti :-)
    Rekl bych, ze je dulezite taky materialni zazemi. Nedej buh zvykat si v cizi zemi a muset se maximalne omezovat nebo dokonce obracet kazdou minci, to, hlavne u zen jako zpravidla praktictejsich polovicek paru podle me muze byt konecna. Jine je to samozrejme u velkych romantiku, travelleru, nonkonfromnich lidi vubec, tam to je asi v poradku.
    Ne ze bychom zili na vysoke noze, ale vzdycky bylo dobre, kdyz jsem manzelce mohl doprat nejakou pozornost, listek na operu, koncert, thajskou masaz, podniknout vylet, nejlepe do zahranici. U smisenych paru je myslim materialni zajisteni o neco nalehavejsi nez u beznych. (ale zas pozor na nutkave nakupovani :-D


    ZZEMANKA: dalsi dukaz, ze se to da, i kdyz zacatky jsou zle. blahopreju :-)
    ZZEMANKA
    ZZEMANKA --- ---
    BAARKA: Já jsem v Německu žila nejdřív 4 roky jako expat a byla to paráda. Pak jsem se tam vracela po roční pauze v Praze na mateřskou a bylo to peklo. Docházela jsem na všechny možný kurzy s miminama a stejně jsem se s nikým neskamarádila, zachránila mě po skoro roce Češka, kterou jsem potkala na plavání s dětma. Dodneška tvrdím, že mi zachránila manželství. Němky se se mnou kamarádit nechtěly, neměly potřebu, protože byly všechny doma a kamarádky měly.
    Německy jsem tou dobou už mluvila velmi dobře, podotýkám.
    Zlomilo se to až časem, ale ty začátky byly strašný. Celý den jenom s miminem, můj den se lišil pouze v tom, jestli se na procházce s kočárkem vydám doleva nebo doprava.
    BAARKA
    BAARKA --- ---
    SHPAGIN: uplne si to louceni na letisti umim predstavit:) klobouk dolu, ze jste to tak krasne zvladli:) jinak u me to je taky s tema parama...slovak - portugalka, ceska- nemec, ceska - spanel, cesky - indonesani je jedna kapitola sama pro sebe:) jen u nas v kanclu to bylo zajimave - ceska - svycar, ceska - gruzinec, ceska - cecenec, ceska - indonesan, ceska - nemec..vsichni zijici spolu majici nekolik deti:) neudelas nic:)) srdci neporucis:) vlastne vsichni uz vyse zminovani maji deti:) no, snad se brzy pridam do klubu:)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam