MIFKAL:
Souhlas. System 1 jazyk - 1 rodic jsem predem zavrhla jako nerealnej pro nas pripad. Prijde mi nesmysl mluvit pred manzelem jazykem, kterymu nerozumi.
Tak jsem najela system 1 misto - 1 jazyk. Ale stejne nam to 100% nefunguje. Proste obcas doma česky mluvim, hlavně když jsem s dcerou sama nebo si cteme cesky knizky.
Takze vicemene nejdůležitější pravidlo, co jsme si doma stanovili,je co nejvíc do ni hustit minoritní jazyk.

VENDETA: já dětem na férovku řeknu, když jim něco nerozumím, zatim nepozoruju razantní úpadek přirozené autority.

NEMESISS: Ano, lingvistika pracuje i s psychologickým aspektem poměrně dost (jmenuje se to psycholingvistika a multilingvismus je častý téma). Nutno říci, že na to se extra nezaměřuju, ale typicky o hledisko sociálních identit se zajímám víc a tam si dovolím mírně okomentovat ty tvé závěry.
To, že pro malé dítě je důležitá nějaká konzistence z hlediska psychologického, je určitě pravda. Ta konzistence je ale důležitá především v rámci zvoleného přístupu rodičů. Je potřeba, aby dítě mělo nějaký vzorec a ty jazyky mělo spojené s něčím systematickým. Jestli to ale je "maminka mluví tak a tatínek onak", "venku se mluví tak a doma onak" nebo třeba "se sourozenci jazyky míchám, s rodiči mluvím jen jedním", je už spíš dle většiny studií, co jsem viděla, úplně jedno. Samozřejmě názory konkrétních odborníků se tam můžou lišit na základě praxe, ale tam už osobně spíš preferuju věřit velkému množství dat než názoru konkrétní, byť fundované osoby. Zároveň je ale potřeba tu konzistenci mít nastavenou systémem, který je realistický, a typicky systém "jeden člověk mluví pouze jazykem X a druhý v téže domácnosti pouze jazyke Y" je v situaci, kdy to je bilingvní/trilingvní rodina, ve které ne všichni členové mají stejnou kompetenci v tomtéž jazyce a řeší ještě x jiných věcí, spíš mimo možnosti reality - takže vzbuzuje spíš frustraci a marná předsevzetí, ale na konci tam ta konzistence stejně není.
Jakože jsou prostředí, kdy model "jeden člověk, jeden jazyk" může být nejlepší. Mnoho skutečných rodin ale prostě takovým prostředím není, protože ta jazyková situace je mnohem víc fluidní než tenhle model umožňuje. Takže je fajn si říct, že tenhle model je validní a může fungovat dobře, ale zároveň mi přijde, že je spíš škodlivé ho prosazovat jako ultimátně nejlepší cestu.

MIFKAL:
VENDETA:
CROSS:

ad konzistence/1 jazyk od 1 rodice, potazmo tri a vice lingvni vychova - nepochybuju, ze z lingvistickyho pohledu to dite dava, pokud slysi nekolik (mysleno tedy i vice nez 2) jazyku, asi i dava, kdyz ty jazyky rodice michaji (tedy nedodrzuji striktne rozdeleni 1 rodic - 1 jazyk). Problem bych videla spis v rovine psychologicky a to me vede k tomu, ze kdyz jsem nase multilingvisticky okolnosti probirala s "odbornikama", byli to vzdycky detsti psychologove. A ti tvrdi, ze (minimalne v prvnich nekolika letech zivota ditete) je striktni rozliseni ve smyslu 1 rodic - 1 jazyk zadouci z pohledu budovani vlastni identity, ziskavani povedomi o svem okoli (mama mluvi takhle a tata zas takhle, neb do urcite doby se deti povazuji byt soucasti vnejsiho sveta) a hlavne z duvodu zajistit pocit jistoty a bezpeci. Tudiz, z pohledu lingvistikeho asi neni problem v tom, ze by dite nepobiralo michani jazyku, ale neni to (alespon v nejcasnejsim detstvi) zadouci, protoze potrebuje mit jistotu, ze veci jsou jasne dane. Vidim tam treba podobnost s vytvarenim ritualu pred spanim, jidlem atp- - proste vzdy stejny postup, potazmo tedy jazyk od toho ktereho rodice.

Pokud lingvistika (multilingvismus) pracuje i s psychologickym aspektem, budu rada za vysvetleni/vyvedeni z omylu...

FLAVIGNY: Tyjo vysloveně odkazy jsou trochu náročný, protože já jakoby se tomu věnuju fakt jako při studiu, takže a) mám spíš docela odborný články, který se nečtou zase tak dobře, zvlášť pokud nejsi lingvista b) mám to z fakultních zdrojů, který nejsou veřejně dostupný, takže nedám odkazy, jedině jméne
Poměrně dobrý a přehledový, ale ne hodnotící je of Ingrid Piller - Private language planning: The best of both worlds?
Případová studie z jednoho rodinného mišmaše, která něco říká o vlivu na identitu mluvčích, je od Evy Ogiermann On the inclusive and exclusive functions of the 'other' language in family talk
Jinak může mít smysl si projít pár časopisů a i se třeba jen podívat na abstrakty:
Na tohle téma bych asi šla směrem Journal of Multilingual and Multicultural Development http://www.tandfonline.com/toc/rmmm20/current
nebo Multilingual Education http://multilingual-education.springeropen.com/

Potom samozřejmě pro nelingvistu můžou být super zdroj různý blogy, co téma podávají trochu sumarizovaně, ale pořád věrohodně. U těch bohužel zrovna se zaměřením na multilingvismus moc nic nemám, ale dobré články s odkazy třeba dělává LanguageLog http://languagelog.ldc.upenn.edu nebo tak. Problém je, že u multilingvismu se nejčastěji tvrdý výzkum dělá ohledně jeho efektů na kognici/výsledky/jazykové schopnosti (platí: exekutivní funkce to obecně zlepšuje, jazykové schopnosti mírně snižuje, výsledky např. ve škole výrazně závisí na multilingvnosti prostředí jako celku). To, o co se pravděpodobně chceš zajímat ty, je management multinigvismu v rodině a otázky jazykové akvizice - a tam má klidně smysl ty termíny třeba googlit google scholar.

MIFKAL: Tak to je určitě dobrý vědět a díky za tuhle poznámku. Nemám to odnikud načtené, prostě jsme se na tom tak nějak sešli.

CROSS: Já teda s dovolením tady vstoupím, děti nemám, ale dělám lingvistiku a multilingvismus mě docela zajímá a dost o něm čtu, takže jenom telegraficky: ta zásada ohledně konzistence jeden jazyk/jeden člověk je na jednu stranu poměrně častá u rodičů a taková často opakovaná. Je možné, že spoustě lidí to pomáhá v managementu toho, jak ten bilingvismus doma dělají, takže to určitě nechci nějak hanit, ale je možná dobrý vědět, že se rozhodně nejedná o nějaké pravidlo, které by bylo univerzálně platné. Děti, jejichž rodiče ty jazyky plánujou spíš takhle, mají docela podobné výsledky na většině rovin jako ostatní bilingvní děti, které se setkávají s jinou strategií rodičů nebo prostředí.
Zároveň teda s multilingvismem ruku v ruce většinou jde míchání jazyků; je to přirozené.

CROSS: to ja si myslim taky, ze by melo dite slyset jeden jazyk od konkretniho cloveka, ale kdyz se bavime s manzelem o ni, jakoze treba neco provedla a resime to, tak s ni mluvim(e) spanelsky nybrz je to nas rodinny ( asi;) ) jazyk. a nekolikrat se i pristihnu, nevedomky, ze na ni utrousim neco spanelsky bo italsky behem konverzace kterou spolu vedeme cesky ;) babylonie hadr :) vcera mi rekla "niechaczu" (sry,nemam diakritiku) a chvili mi trvalo pochopit kde to asi vzala :) je ji taky dva a pul a sazi slova, zacina i vety, ve vsech jazycich, v cestine asi nejvic, to je fakt, ponevadz jsem s ni vicemene jen ja, jednou tydne chodi do jesli a ja do prace, takze obe trenujem franinu;) potom si taky myslim, ze nejake slovo je ji proste sympatictejsi/jednodusi na vyslovnost, a pouziva jen to ve vsech jazycich .napr. kocicka - jak se ji rika i v jinych jazycich vi, ale zkousi kocicku ve vsech jazycich a pak kdyz vidi, ze ji neni rozumneno, rekne gato, chat ale pak si stejne jede kocicku :))

Je zde někdo z Prahy s dětmi, které mají jako druhý "mateřský" jazyk němčinu a chodí do českých škol a školek? Řešíte nějak němčinu - psaní atd.? Pokud ano, hodil by se mi tip na to, kde... Nemá třeba německý nebo rakouský konzulát nějaké kurzy nebo setkání. Nebo Goethe institut? Nebo něco jiného? :-)

NEMESISS: Odpovidam na dotaz trilingvni rodiny. Vlastne jsem opet v teto diskuzi proto, ze jsem se na neco podobneho taky chtela zeptat, najit spriznene duse :) Manzel je ze Sicilie, poznali jsme se ve Spanelsku a z pocatku jsme si vubec nerozumneli!!! :) V te dobe jsem spanelsky mluvila hodne spatne, anglicky za to hodne dobre a manzel presne naopak. Nicmene.... Pred dvouma a pul lety se nam narodila dcera. Zijeme trvale ve Francii. Rodinny jazyk - spanelstina. Ja na dceru mluvim zasadne cesky, manzel italsky, v jeslich francouzsky a anglictinu slycha take dost casto. Nesmim asi take opomenout rustinu, ponevadz miluje Masu a medveda a kouka se na to v originale, takze obcas, kdyz na me zahlasi nejake ruske slovo, dovedete si predstavit muj uzas. I kdyz zatim nemluvi ve vetach (akorat zacina s tri-ctyr slovymi) rozumi uplne vsemu a odpovida v danem jazyce. Takze doopravdy se nebojte toho, s kolika jazyky se male dite musi potykat. Muj nazor, cim vic, tim lip - lepe pro ne, do budoucna. Takove deti maji tu nejvetsi sanci napr.mit absolutni sluch slysela jsem. Naopak pry neni doporucovano, ucit deti od mala vice jak peti jazyky, takze Kari je na hrane ;)