FALLENGEMINI:
enže ty furt mluvíš o nějakejch umělcích a tvůrcích. já mluvim o hudbě. historie umění a podobný školní disciplíny jsou pro mě podružný, i když do nich rád u piva zabřednu.
Je mi jedno jeslti se Goldie cejtí jako umělec nebo ne, je to jeho boj. jestli je jeho charakter takovje nebo makovej je "bulvární" otázka.
"pokud je ti něco blízký a chceš tvořit, měl bys mít tolik respektu" - ne, pokud je ti něco blízký a chceš tvořit, najdi si svou cestu a dělej si co chceš, je to tvůj život, tvůj boj. každá jednotlivá verze "umělecký cesty" je jiná než každá jiná, rozhodně nejsme na konci vývoje.
co se Da Vinciho týče, nevim nakolik se zabejváš do hloubky historií umění, já takřka vůbec, z pricipu bych se ale ptal, nakolik můžeš s určitostí několik set let po jeho smrti tvrdit něco o tom, jakym způsobem tvořil. a úplně stejný je to s Goldiem.
ještě jeden příklad: v early 00`s nosil domů brácha pálený CD. u dost z nich jsme třeba ani nevěděli, co to je. můj prožitek, to, co mi ta hudba dávala, byl úplně stejnej, jako když mám dneska na discogs poměrně detailní údaje o tom, kdo co dělal a můžu si dohledat rozhovory a já nevim co.
to je to, co se snažim říct.
úplně nevim, jestli to chápat tak, že tohle je v tvejch očích nějakym způsobem méněcenej nebo irrelevantní způsob konzumace výdobytků kultůry? nebo prostě mluvíš z pozice "uměleckýho historika / kritika"?