PES: Za mě tedy u Windows spatřuji ten zakopaný problém už od začátku v jádru. Plus klasický model postupného dojebávání, nacpáváním funkcí pátou přes devátou na které samozřejme na počátku návrhu jádra nemysleli.
Klasický běžný standart při vývoji a "evoluci". Z části i pochopitelný. I když tady klasicky pracovala hamyžná vizionářská peněženka.
Můžeme tak trochu být rádi že dnešní doba je vehementní snahou o unifikaci a tedy totalitu a že už ve hře moc HW hráčů nezbývá. A asi i brzo nám i tohle bude tak trochu u zádele.
Co je za mě asi největší průšvih? Tak to je to že dle mého ten systém šahá do některých věcí na které by šahat neměl. (třeba právě ovladače HW které v klidu bez vědomí uživatele přepíše nefunkčními) A že uživatel ztrácí prakticky úplnou kontrolu nad systémem. A pohrabat se v tom dokáže už tak akorát zkušený programátor.
V tomhle jsem měl opravdu dost rád systém Amigy i když ani ten není za mě perfektní. IBM se taky před více jak 20 lety kasalo že udělá vestavěný uživatelský systém, ale nevím přesně na čem to krachlo. I když psalo se o tom že cena pamětových čipů což byl také fakt. Uvažovalo se o kartě o velikosti 128-256MB což tehdy by byl mazec jen za samotnou kartu. Tu by si dal do klasického PCI slotu nebo speciálního slotu na desce. (možná z toho pak nakonec vzniklo to Intel Optane. :) ale kdo ví?) Těch 128MB by na to základní jádro a ovládání systému počítače stačilo.
Windows 3.11 zabrali na disku tuším do 20MB? + tedy ještě MSDOS.
Dnes už i ten pitomý bios s UEFI má na desce čipy i s 32MB nekteré i 2x32 se záložním bios a samotný ten čip stojí pár dolíků.
Fakt by mě zajímalo co je tak příšerně důležitého že W10 v základu sežerou 20GB na disku?
cca 25GB na disku mi sebrala kompletní instalačka i s office a všema dalšími programy co jsem běžně používal u XP. Teď jsem u W10 běžně na min 40GB.