HC_: vytvářejí přenos, aspoň teda podle Kohuta... já si spíš myslím, že tu dřívější psychoanalytici nevěděli, jak na narcise a taky to je - přijímám fakt sociokulturního vlivu na výskyt psychických poruch - podle mě rozšířenější porucha, než za dob Sigmunda.
Přenos je u narcistní poruchy idealizační a zrcadlící. Jestli jsem Heinzovu koncepci správně pochopil, tak narcistní člověk si nejprve idealizuje terapeuta a potom zrcadlí a tím si potvrzuje svoji "důležitost".
Našel jsem ještě nějaké výpisky ze školy, tak Ti třeba k něčemu budou:
Narcistní - snaha být nejlepší, stud a hanba jsou neúnosné, manipulace a idealizace terapeuta, potřeba zrcadlení - on je výborný, já jsem taky výborný, jinak by se se mnou nezabýval........poté devalvace terapeuta, terapie ho neustále zraňuje, čeká potvrzení ne změnu
Narcistická - v terapii očekávají podporu svého stanoviska, obvykle po narcistním zranění
- dynamika:: Kernberg – defekt v regulaci sebeúcty s grandiózní sebeprezentací, superego je kruté – reakce na chladné, odmítající avšak obdivující rodiče (láska je odměna za hraní role)- dominantní je falešné self, v T používá interpretaci přenosu
- X Kohut – fixace na normálním výv. stádiu, v důsledku selhání rodičovské empatie
- kritéria: vyžadují obdiv, fantazie o úspěchu, kráse, … , arogance, manipulace, závist,
grandiózní pocit vlastní důležitosti (zdůrazňování sebe), nedostatečná empatie
- obrany:: idealizace, znehodnocenií, projekce, identifikace
- přenos:: idealizující (T hraje roli idealizované matky) a zrcadlící (pacient vidí T jako objekt podobný jemu)
podpůrná terapie:
- podpora sebeúcty, empatický respekt
- konfrontace (spojená s podporou) s nepříjemnými důsledky chování(otázkami – co by se stalo kdyby….. )
- idealizací a znehodnocováním
- vysvětlování pomáhající porozumět svému chování (grandiozitě) a důsledkům –
osamělost
kognitivní terapie:
-
yákladní kognitivní chyby – sebeospravedlňování (vždy to dělám správně),, grandiozita, využívání (příště si najdu někoho schopnějšího)
- snaha aby se méně porovnávali,, těšení se s obyčejných věcí, snížení citlivosti na kritiku,
uvědomování si prožívání ostatních – hraní rolí
skupinová terapie:
- problém je motivovat, na sezeních dominují,, těší se publiku,, tváří se že nemají problémy – role koterapeuta, vyvolávají interakce, překračují hranice