DAW: Jenom jsem chtěl ještě dodat, že ta paní je vcelku normální ženská, nerad bych jí nějak démonizoval. Je hodně schopná a má skvělý nápady. To na psychiatrii jsou jinak často mnohem větší ega ;) Ona je v podstatě hodně dobrá, jenom jí chybí něco.. ... vlastně nevim přesně co. A napadá mě, že by bylo asi dobrý vědět, co jí chybí a zkusit jí to nějak dát.. ?

Ja si taky myslim, ze psychoterapie nebo vycvik zaberou tam, kde to onen clovek sam chce, a je tomu tak nejak "otevren". Asi to nelze nekomu predepsat, nebo k tomu nekoho jakoby (byt nenapadne) donutit... Zejmena nemoc z moci je dost obtizne lecitelna. Sam na sobe jsem mel tu cest kdysi pozorovat, jak moc zmeni cloveka moc, a jak si clovek pak okolo sebe buduje ruzne obranne mechanizmy, jak sam sobe zabranit v (sebe)reflexi, a jak relativizovat veskere podnety a reflexe ze strany "podrizenych"...zde podle mne i supervize zabere spise vyjimecne...

DARJEEL: díky ;) ..ta neprůstřelnost tady je velká, ačkoliv ona je paní někdy i otevřená kritice, když je konstruktivní a sdělená ohleduplně.. akorátže tady nejde tolik o změnu chování v konkrétních situacích jako spíš změnu přemejšlení celkově .. a na to my jsme už krátký .. no znáš to sám..

DAW: hodně štěstí, charakterový profil jak šéfová v mé první práci hned po absolování školy, cestu jsem nenašel, ustál jsem to tam 10 měsíců a pak pápá... (ale ona teda ještě k tomu všemu polovinu výplat poslala s 2měsíčním zpožděním).
Obecný recept mě nenapadá... rozhodně si držet svoje hranice, ale tak nějak "mile", protože jinak hrozí, že si jí znepřátelíš, což u šéfové není nikdy dobré... na druhou stranu takovýhle lidé bývají někdy "neprůstřelní", nemůžou si dovolit uznat chybu, takže dostat někoho takového na psychoterapii, smeknu svůj klobouk pane!

Co dělat se šéfovou (primářkou), která se k níže postaveným zaměstnancům chová nadřazeně, dominantně, nesmyslně je stresuje, vyžaduje po nich činnosti, které nejsou v náplni jejich práce (mobbing nebo bossing?)? Ona se chová mocensky i k nám vysokoškolákům, ale hodně se hlídá a nedovolí si to, co k jiným. Stejně mocensky se chová i k pacientům. Z její osobnosti výrazně vystupuje perfekcionismus a workoholismus - a s tím je zase spojená přecitlivělost vůči kritice..
Chtěli bysme to nějak změnit, ale nebudeme to řešit mocensky. Ideální by bylo, kdyby šla na psychoterapii nebo rovnou na výcvik, ale jak jí to říct?

NARVAH: náhodou, romantika jak bič! :o)
-- btw. zkoušels někdy? Má to ležení něco do sebe :)

MARLI_TARN: no tak já nevim.. dá se to asi vyjádřit třeba jako: stagnace x pohyb .. danost x otevřenost .. program x příběh
V tom vidim já ten zásadní rozdíl, ale možná ses ptal na něco jinýho? Kdyžtak upřesni ;)

SKATEMURAI: Sociální fobie nebo nízké sebevědomí je spíš vyústěním strachu než jeho prvotní příčinou.

Co píše DAW: , je dobrý. Jenom dodám. Po krůčcích určitě , ale hlavně neustále jak na chvilku polevíš ihned ztrácíš to co si natrénoval.

Já si třeba vždy vzpomenu na:

Nesmím se bát.
Strach zabíjí myšlení.
Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení.
Budu svému strachu čelit.
Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne.
A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel.
Tam, kam strach odešel, nic nebude.
Zůstanu pouze já.

(Frank Herbert, Duna)