ASIG: rika se tomu first-world problems a je toho plny katalog ikea... pripadne modni casopisy
(Pokus o vtip).

Nebo vic specifikuj co chces, pojem "resi" muze skryvat cokoliv...

ECLECTICA: https://www.socialniklinika.cz/

ZOEL: Přijde mi až úsměvné, jak se mi během čtení tohoto Tvého textu proměnil obraz Tvé terapie a Tvého terapeuta - z potenciálně ohrožující situace a chlápka, co by nejspíš zasloužil "nakopat prdel a přijít o licenci" v obraz dvou lidí, kteří se snaží chápat sebe, druhého, proces, který mezi nimi běží, lidí, kteří mají odvahu snášet vlastní nejistotu a "nehrát", být otevření, poctiví a upřímní v komunikaci.

Máš pravdu v tom, že teprve čas ukáže, kam se to vyvine... Možná časem dojdeš k tomu, že je lepší odejít, možná ne. Ale přijde mi, že tam, kde je ochota k pravdivosti a odvaha vynášet věci na světlo, je celkem slušná šance, že to s duší nedopadne tak zle :o) Tak držím palce, ať vám tahle kvalita v terapii vydrží.

A za odkaz na článek moc děkuju!! :o) Pročítám ho a líbí se mi moc :o)

ESTEL: Ještě by se slušelo uvést zdroj mojí citace: http://www.therapyvlado.com/...su-v-koncepcich-carla-gustava-junga-edwarda-edingera-a-roberta-moora/ Výborný článek, alespoň mně jako laikovi pomohl pochopit hodně věcí.

ZOEL: Ještě se chci vrátit k tomu citátu od Junga. Je to hodně zajímavý text a upevnil mě v mém podezření, že nevyřešené záležitosti opravdu mají silnou tendenci se cyklit, inscenovat se znovu a znovu... dokud se cosi nestane jinak, správně.

To, o čem píše Jung, není ale vědomě aplikovaný "role playing". Jung popisuje spíš zkušenost, kdy terapeut a klient slepě zapadnou do nevědomého dramatu klienta a přehrávají jeho obsah naživo, mezi sebou, ale v mírnější formě a s mnohem vědomější reflexí v závěru, s omluvou, lidskostí atd. Není to ale něco, k čemu by se terapeut na začátku vědomě rozhodl a zacházel s tím jako s terapeutickou technikou.
Role playing jako takový má naopak dost jasně daný a s klientem domluvený rámec - co se bude dělat, za jakým účelem.

Z toho, co tu píšeš, mi přijde, že se vám v terapii spíš stalo to slepé přehrávání naživo. Nepřijde mi ale, že by tam pro tebe zatím byla dostatečná i ta podstatná a léčivá část, která dokáže z "nezvládnutého" udělat zvládnuté - to, že terapeut plně přijme svou odpovědnost, omluví se, vysvětlí svou reakci atd. Možná to půjde tímto směrem, kdo ví...
Pokud tu ale píšeš o tom, že tě tvůj terapeut nechce pustit z terapie, protože on je závislý na tobě, budí to ve mě v tomto ohledu spíš pochyby.

Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké odejít ze situace, v které se začalo rozehrávat - nebo spíš znovu sehrávat - nějaké vlastní silné bolavé drama. Všichni radí: Jdi od toho. Málokdo chápe, jakou nevědomou sílu to má, která tam člověka drží a nutí ho hrát drama do konce.
Jenže nikde není záruka, že na konci bude zvládnutá terapie, skrz kterou se terapeut i klient probojovali ke světlu a vědomí. Terapeut něčeho takového nemusí být schopen. Nemusí mít potřebnou vůli, zralost, zkušenosti. Nebo se téma klienta může dotýkat jeho slepého místa.
A pak je to pro klienta velice složitá situace.

ZOEL: prijde mi to pro tebe nebezpecne, i s ohledem na to, ze pises o zneuziti. Dle toho, co jsi napsala naposledy, myslim na to, ze te terapeut zneuziva, ne svadivim pohledem, ale mozna ke svemu prospechu, financni odmene, co ja vim. Ty muzes zcela urcite zmenit terapueta, on na to muze mit svuj nazor, nedoporucovat, ale to je tak vse, co muze. Drz se! a zkus si i dal prosazovat to, co potrebujes a zvedomovat, co citis a prozivas.)

ZOEL: Tvoje potřeba konzultovat dění v tvé terapii mi přijde docela pochopitelná a oprávněná. Jako klient je člověk často ve velmi zranitelné a snadno zneužitelné pozici - v terapii prochází určitou fází, kdy prostě neví čemu v sobě věřit (protože nějaká část nefunguje dost zdravě a tím pádem přestala být důvěryhodná) a zároveň taky s touto reálnou vlastní vnitřní nejistotou neví, které z činů druhé strany jsou ty vhodné a dobré stavební kameny, které podporující jeho samého a jeho zdraví a které ne a mohou být prostě lidskou nebo profesní chybou.

Prostě nevíš a můžeš jen věřit... nebo pochybovat, ověřovat, hledat orientaci a informace, číst, ptát se. Někdy to může být zbytečná obrana proti dobře postupující terapii, někdy jediná záchrana :o)

Z toho, co píšeš, ti věřím, že tvoje pochyby oprávněné a "zdravé" jsou a mám potřebu tě v tom podpořit. Myslím, že v tomto i tento prostor na nyxu posloužit může - ne nějakou jasnou radou nebo soudem, ale právě tou podporou, základní orientací.

ZOEL: tak to uz bych se vazne pozastavil .Neco takoveho jako ze priznal ze je na tobe zavosly je jasne selhani,jedine ze by to delal kuli tobe ale i tak by te mnel predat jinemu kolegovi ,on si to vyresi na supervizi ale pro tebe to muze mit nasledky.Uvedom si ze vztah terapeut pacient je umele vytvoren realne by jste spolu treba ani nemluvili ... musis si ujasnit co chces bud psych.pomoc pak bych hledal jinde nebo jeho coz nemusi bejt az tak pravda.A nesla jsi do terapie abys svedla terapeuta.V takovem pripade jed na nejakou konferenci .:)kdyztak muzem v poste pokud chces

ZOEL: být tebou bych to ukončil co nejdřív a našel si jiného terapeuta

ZOEL: resit to, co probiha v terapii tady na nyxu, mi prijde trochu nestastne. Zvlast v tak intimni rovine. Taky nejsem psychoanalytik, ale gestalt terapeut, kde se prehravani roli a ruzne podobne experimenty pouzivaji. Nicmene, dle toho popisu, asi jako ostatni, si netroufam hodnotit.

Stejne jako Wotar vnimam terapeutovo "priznani" jako dobrou vec ve vasem vztahu a procesu. Na tom se da uspesne pracovat a prenest toto uvedomeni do tveho zivota - do vztahu, zpusobu vyberu partnera atd.... I on je clovek, muze pochybit a je fajn, ze si to uvedomil.

Meli jste nejaky domluveny pocet setkani nebo ukonceni vyplynulo ze situace - verbalne ti naznacoval moznost realneho vztahu - mohu se zeptat jak?