TAMARIX: vezmi cukr a výkonný mixér a vytvoř si ho sama. Ale vzhledem k procesu vzniku řepného cukru, je bio a nebo nebio zcela absurdní požadavek, protože je to prostě vyčištěná sacharóza a pokud byla původní řepa bio, tak z ní bude stejná sacharóza, jak z řepy běžné. Jako možná by to mělo smysl u třtinového cukru, který by byl skutečně jen uschlá třitnová šťáva, bez jakéhokoliv čištění, ale ten se patrně vůbec prodávat nebude.

Ale ta protihrudkující látka je vobyčejnej škrob (občas bramborovej, občas pšeničnej) a ten ti nijak ubližovat nebude.

Bio neznamená automaticky zdravé a látka označená písmenky a čísly neznamená automaticky nebezpečné.

TAMARIX: Pokud chceš minimalizovat srágory přijímané v potravě, vynech cukr uplně ;) Jinak jsem se s moučkovym bio cukrem nikdy nesetkala.

ANIQUE: Já jsem jednou nabídla jednomu kus čokolády, kterou jsem měla otevřenou v tašce. Byla jsem zvědavá, jestli chce fakt jenom peníze na chlast, nebo opravdu potřebuje kousek jídla... a ten výraz byl stejnej jako u tý tvojí padesátikoruny. Prý se rozdělí ještě s kamaráda a všichni z toho budou mít radost a že moc děkuje... měla jsem v tu chvíli chuť mu dát i ten zbytek. =))

3L1NK4: Já jednou v euforii dala bezdomovci pade, chtěl pětku na pivo:) Byl slušnej a nevymejšlel si báchorky o ztracený peněžence - a pak se tvářil jak malý dítě co dostane dárek:)

jako malá jsem si hrála s pytlíkem pudingu. zavřela jsem oči a ten pytlík jsem mačkala a byl to skutečně zvuk jako když našlapujete do sněhu. dělám to dodnes, i když tehdy ten puding byl takovej trošku víc "sněhovější" :) jestli máte rádi sníh, tak doporučuju :)

MORGAINE: Pokud člověk nežádá zpět, co ti dal, tak je to super:) Je to koloběh, nezáleží komu pak ty cíga vrátíš, k těm lidem co tě založili cigárem se to pak vrátí třeba v podobě úsměvu, dobré rady, něco - a to je víc než cigárko:) -odzkoušeno:)
Štěstí, pomoc a láska fungují řetězově.

baví mě občas rozdávat bezdomovců cigarety se slovy ,,Nechceš cígo?" když si tedy vzácně koupím krabku, jejich překvapené pohledy a vděčný pohled mi hladí altruistické sebevědomí a nastavuje jakési opojně dobročinné vidění světa. K tomu jako záchvatový kuřák dlužím víc cigaret než kdy budu schopna splatit, že.

LUCIASHECK: Nikdy nezapomenu na jednu věc, i když to byla spíš bolístka než radůstka... Poprvé když jsem se pořádně viděla s přítelem to bylo o silvestru před šesti lety - přijel k nám do města přesně na 24 hodin. Ještě jsme spolu vůbec nebyli, jen jsme si dva měsíce náhodou psali. když po těch 24 hodinách odjel, tak jsem šla domů a každou chvilku jsem se otočila, že mu chci něco říct a on byl pryč.... Prostě mi přirostl:) Nervózní jsem nebyla, protože to byl jen kámoš na mejlování na téma jak je svět hroznej - ale po jeho odjezdu mi došlo, že mě opravdu bolí, že ho nemám vedle sebe... a jsme spolu.

A radůstka - za chvilku dorazí domu:)

mam ráda období na začátku vztahu, kdy ti dva dotyční ještě neví, na čem vlastně jsou, to vzájemné oťukávání, poznávání se, příležitostnou rozpačitost, když člověk neví, jak daleko může v různých věcech zajít a následnou radost z každé maličkosti... kéž by to vydrželo déle než pár týdnů :D

PEPAZDEPA: Malou radost mi udělal Tvůj nick! ;-)
"Pepa z depa" byl společně s "Karlou traktoristkou" na základce oblíbenou fiktivní postavou na kterou se sváděly maléry... ;-)

Já rád když otevřu flašku nějaké limonády a prvně naleju do sklenky, tak tam mám plno pěny, tak honem rychle vysaju co nejvíc pěny se dá :-D Do pivní pěny se tolik nehrnu. :)

miluju prvni lzicku :)

Tu prvni lzicku, kdyz si do sveho latte nasypu cukr a pak lzickou "sliznu" tech par krupicek cukru, ktere ulpi v naslehanem mlece :)

...a vubec - davat si dobré a dobře udelane latte je mala velka radost :-)

dneska jsem po dlouhé době zase viděla psát někoho na tabuli a zjistila jsem, že se mi strašně líbí, když vezmete mokrou křídu a něco s ní napíšete na suchou tabuli, tak jak se ten nápis začne tak hezky pozvolna objevovat...

moc rada ted chodim vecer kolem hrbitova.. diky zaplave svetylek a te atmosfere si pripadam jako v pohadce ;)

Jedu domů z přednášky, autobus plný přepracovaných unavených naštvaně vypadajících lidí a uprostřed té malátnosti sedí malá dvouletá holčička, na všechny se směje a oni jí, ač pomalu, úsměv prostě musí opětovat.. Je bezva pozorovat ty lidi, jak postupně se začínají usmívat..
Jak si rozzářit den :).

Jak si vyrobit duhovou kuličku:)

Když svítí slunce, tak zavřu oči, nastavím mu obličej a nechám jeho paprsky, aby mě chvíli hladily po tvářích…pak, po nějaké době, otevřu jedno oko…ale jen trochu!...tak, abych se díval skrze své řasy…slunce se v ten okamžik promění v duhovou kuličku, která se leskne a mění v závislosti na tom, jak moc velkou nebo malou škvírkou se na něj dívám:)…vyzkoušejte:)…