GILHAD: V tvé argumentaci vidím několik nedostatků.
Za prvé, nikdo po tobě nechce, abys nějakou smlouvu podepisoval. PČR rozhodl, že LS bude ratifikována parlamentní cestou (nechávám stranou, zda je to dobře či nikoli) stejně jako prakticky všechny ostatní mezinárodní smlouvy, které ČR uzavírá. Výjimkou byla Smlouva o přistoupení ČR k EU, k níž bylo uspořádáno referendum. Řekni mi - pokud jsi v roce 2004 byl oprávněn k referendu jít - četl jsi smlouvu o přistoupení? Pochopil jsi ji? Ta smlouva byla nepoměrně složitější a nečitelnější než LS a měla pro ČR a její suverenitu (která se tu neustále skloňuje ve všech pádech) zcela zásadní důsledky. V porovnání s tím je LS téměř marginální novelizací.
Za druhé, co se týče srozumitelnosti, musíš vzít na vědomí, že se nejedná o dokument určený běžným občanům - v takovém případě by byl samozřejmě stručný a srozumitelný. Nejedná se o žádnou kvaziústavní listinu, jde o složitou mezinárodní smlouvu, kterou se upravuje složitá matérie - tak už to u komplikovaných věcí chodí. Fascinuje mne tvoje přesvědčení, že ta smlouva prostě srozumitelná být musí. Pokud se někdo pouští do důležité věci s právními následky (třeba kupuje dům či zakládá firmu), obvykle si bere k ruce právníka, aby mu s odbornými věcmi pomohl. Nemusím snad zdůrazňovat, že v případě institucionální struktura EU jde o víc než o dům či firmu...
Za třetí, co se týče ratifikace všemi státy, je pravda, že LS ke svému vstupu v platnost vyžaduje přijetí včemi členskými státy. Pokud některý stát řekne ne, znamená to pouze, že smlouva za dané situace v platnost vstoupit nemůže. Je však čistě vnitrostátní věci toho státu, zda své rozhodnutí v budoucnu změní. Pokud se irská vláda rozhoda uspořádat nové referendum s tím, že jí bude smluvně potvrzena například nedotknutelnost irské neutrality, z čehož měli voliči údajně největší obavy, je to jen a jen věcí Irska a nikoho jiného. Vezmi si modelový příklad: v zemi X podmínila opozice ratifikaci LS třeba tím, že vláda znárodní doly (hlasy opozice jsou k dosažení potřebné většiny třeba). Vláda s tím samozřejmě nesouhlasí, přesto se o ratifikaci pokusí a pohoří. (V zemi Y se začne výskat, že je LS tedy mrtvá, ostatní 25 zemí je zklamáno, neboť smlouvu již ratifikovaly a její vstup v platnost považují za potřebný). V zemi X následně vypukne politická krize, jsou vypsány nové volby a v nich je bývalá opozice na hlavu poražena. Vláda nyní má ústavní většinu a může LS ratifikovat. Nebo nemůže? Je třeba podle tebe sjednat novou smlouvu, svolat mezinárodní konferenci, novou smlouvu podepsat a opět ratifikovat všemi členskými státy?