Teď jsem si vzpomněla na další "perlu" - dragounský marš. Sice teda ne ze školní, ale z nemocniční jídelny, ale to je celkem fuk. Ten pokrm mi přišel, že se kuchař nemohl rozhodnout, jestli chce dělat francouzské brambory nebo šunknfleky, tak spatlal v pekáči obojí.

ZUZKAOU: Podle toho "Tvého" receptu na tzatziky jsem poněkud upravila svou verzi okurkového salátu se zakysanou smetanou. Řecký jogurt je tu celkem nedostatkové zboží (ačkoliv před prázdninama ho měli v Tescu), tak i nadále dávám zakysanku, ale nově přidávám trochu olivového oleje a citronovou nebo limetkovou šťávu a získalo to nový rozměr. Díky za link.

Trochu jsem pozapomněla přiložit ten recept na tzaziky...
http://www.lidovky.cz/tzatziky-podle-violety-0sm-/ln_recepty.asp?c=A090417_112613_ln_recepty_hrn

ZUZKAOU: sladká amnézie :-) Tak přece jen existuje něco, co kvůli ŠJ nemohu nikdy pozřít. Nejsem mimozemšťan!

ZUZKAOU: Takhle to mám se strouhanou mrkví. Doma: Mrkev nastrouhaná na jemném struhadle, cukr, pomerančová šťáva. Ve škole - mrkev nastrouhaná přes "okurkové" díry, nějaká divná voda.

A ještě jedna věc, kterou jsem milovala od maminky a nenáviděla v jídelně - okurkový salát.

Jidelna - rozbředlé cosik se spoustou hnusného octa.
domácí postup - nastrouhat okurku, smíchat se zakysanou smetanou osolit, opepřit.

Zde recept na tzaziki (vyžaduje řecký jogurt)

momentálně do sebe tlačím fůzi okurkového a klíčkového salátu.

Chutnají mi naklíčené věci, obvykle je jednoduše opláchnu, smíchám s bílým jogurtem, osolím a opepřím. Teď jsem si ze zbytku okurky dělala salát (jogurt, kopr, sůl, pepř) a protože toho bylo málo, tak jsem do toho přihodila naklíčenou směs (mungo, cizna, čočka koupeno v Bille). Je to výborná kombinace, kromě klasické chuti okurkového salátu tam je ještě něco na křoupání - ty klíčky...

Nějak jsem se doklikala k jednoduchým základním receptům psaných úžasným nářečím.

http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlsotnik-postni-jidla-meho-detstvi-aneb-jak-se-jedlo-na-vrbici-pum-/p_zviretnik.asp?c=A080619_233921_p_zviretnik_dru

Na Zelném trhu koupíme mladou červenou řepu a čerstvý česnek. Obojí strčíme do trouby a upečeme. Řepu nakrájíme na plátky,pečené česnekové stroužky vypreparovat a rozložit na řepu, zakápneme olivovým olejem a balsamicovým ocetem, posolit, namlít čerstvý pepř a posypat nasekanou petrželkou. Pokrm dodává další významy slovu rustikální ;-)

Osobně jsem k tomu ještě do té trouby přihodila nové brambory (ze stejného loviště) s jogurtovým dresingem.

Nebrňáci mají smůlu se sháněním surovin, no...

Ještě jedna věc mě napadla - nedávno jsem viděl v jedné tácovně jídlo, které bylo fakt odporné už na pohled a pochopil jsem, proč tolik dětí chodí raději k mekdonaldovi. Sice je to tam také odporné, ale aspoň jsou in.

Na prvním stupni jsem byl chvíli v naší obecní škole - stejná budova jako školka, jen jiné patro - kuchařky byly ženské z vesnice, každá nás za tu dobu pořádně znala (školka, 3 roky základky). Vařily super. Na základní škole, kam jsem potom přestoupil jsme měli jídelnu v jiné budově, takže jsme nikdy nevěděli co budeme mít k jídlu. Tam nás někteří učitelé nutili jíst polévku, která nebyla polévkou a hovězí, které bylo spíš hovězinou. Většinu jídel jsem ovšem jedl rád.

Do dnešní doby mám lehký blok pozřít polévku z mléka (jak je popsaná níže - mléko, slaná voda, nudle nebo rýže) a rýžovou kaši (ten blemcavej hnus bez chuti s trochou cukru a másla). Je zajímavé, že zelňačka (tam je také tuším mléko) mi nevadí a krupicová kaše mi dokonce chutná. Odpor k hliníku postupně zesílil a nevařil bych v něm ani domácí zvěři.

Jinak věci jako jsou libovolné vnitřnosti mám hodně rád, ale musí být vše správně připraveno. Je jen málo věcí odpornějších než ledvinky na smetaně, které jsou na 30m cítit močovinou.

Fakt je ten, že mi chuťové pohárky doma vždy někdo napravil - všichni v rodině jsou dobří kuchaři, pravidelně máme i ryby, zvěřinu a poslední dobou i mořské potvory (můj přínos).

ZUZKAOU: Dík:)

EDERA: já asi měla na školní jídelnu fakt štěstí :-) pozřeme skoro vše :-)

SIMSA: tenhle způsob vaření srdíček je geniální. Ten extra koncetrovaný vývar s česnekem a v mém případě s jogurtem je skvělá, jedoduchá chuť.

MONI: A teda dost často bylo hodně věcí vyztuženo fazolemi.. takže se pak všichni nervózně vrtěli na židlích a snažili se chovat podle bontonu...:-)))

MONI: Chodila jsem 2krát v týdnu do školní jídelny na obed, 22 kaček v poho, lepší než bageta, a všechno zapražené moukou až mě z toho pak pálila žáha a třeba v číně měli takové zvláštní kuřecí maso co nemělo ani tvar, bylo to jak sekánka... ale třeba kapustu a svíčkovou měli dobrou, bylo tam i kus opravdického masa:-)) a párky teda taky dost často... no žádná sláva.

ALTHIA23: kdyby jen instant, u nás v jídelně si poslední dobou kuchařky oblíbily vařit z párků

PRSKAFKA: Nezlepšilo...řekla bych že zavání více instatntních věcí

MARKYTKAK: Já mám vždycky úplně sevřené hrdlo, jen fazolky vidím. Když zabojuju s podvědomí, tak je v úpravě s anglickou slaninou a česnekm pozřu a i si na nich pochutnám, ale ten začátek je vždycky stejně těžký. K těm na smetaně už se asi nepropracuju nikdy.:-((

Jo, a segedín se tu už řešil? Ten zas "díky" menze odmítá jíst moje máti.

EDERA: teda já fazolky taky miluju a muž by se po nich užral :-)

ZUZKAOU: máš u mě 1* .-)

Tak u mě taky školní jídelna způsobila nemnohá traumata - vzpomínám např. na francouzské brambory, které v jídelnovém provedení byly prostě nestravitelný (a tento odpor trval i spoustu let poté, teprve cca před třemi lety jsem konečně podlehla přemlování maminky a její francouzký brambory zkusila - teď se po nich můžu utlouct :) ) To samý vlastně zapečený těstoviny, obojí "chutnalo" stejně a lišilo se snad jenom názvem....
Dodnes nejsem schopná si dát dušenou kapustu, k tomu mě ještě nikdo nepřemluvil :)
Dále všechny variace kompotů.... a všechny druhy jídelnových polívek, v čele s Milionovou - jinde známou jako Krupicová s vejcem :)
No a o hliníkových příborech, mastných tácech a plastových ubrusech už nechci nikdy slyšet :))
Docela by mě zajímalo, jaký je stav jídelen teď, po těch cca 10 letech :) Zlepšilo se nebo je to pořád stejný?

EDERA: Fazolky?

Náprava snadná.

Takové jídlo nesmí obsahovat rozvaření krájené fazolky z mrazáku a nebo z konzervy.

V mrazicích boxech je potřeba hledat celé fazolové lusky a nebo přes léto koupit (natrhat) fazolky čerstvé. Z čerstvých fazolek odkrájet stopky a popřípadě stáhnout vlákno.
Dát vařit osolenou vodu s trochou muškátového květu, do vařící nasypat fazolky a pár minut nechat povařit. Fazolky mají být měkké, ale ještě křupavé. Hned slít a pořádně propláchnout studenou vodou - tím že se prudce ochladí, zůstanou jasně zelené a křupavé, protože se nebudou dál "dovářet" zbylým teplem.

Nejjednoduší je pak takovéhle fazolky polít roztaveným máslem, popřípadě zamíchat s jogurtem a nebo zakysanou smetanou. Plus sůl a čerstve mletý pepř.

Další varianta je uvařit smetanový bešamel a ten pak okyselit a osladit podle chuti, čímž člověk dostane původní variantu té věci z jídelen - Fazolky na smetaně.

Skvělá věc je tak vzít uvařené fazolové lusky a opéci je na slanině, popřípadě z nich udělat svazečky, obalené slaninou a takto opéct.

Další varianta - na hluboké pánvi zesklovatět cibulku, pak opéct na kostky nakrájené drůbeží (sojové) maso, přidat česnek a fazolky (tohle zvládnou i řezané mražené), podlít vývarem/vínem, přidat muškátový oříšek a dusit. Na závěr zjemnit jogurtem/zakysanou smetanou. Popřípadě do toho narvat nějaké kari či podpobnou směs koření

S fazolkama je také Salát nicosie.

Dobře uvažené fazolky jsou příjemné i s dobrou koprovkou.

EDERA: Tak ty fazolky zrovna miluju, ne teda ze skoly, tam byly takový bez chuti, nebyly kyselý, ale doma od babičky, mnamka