Tak s mrkví je to u mě asi beznadějné, obě fotky na mě působí naprosto stejně odpudivě. Mrkev snesu v jídle, do kterého je zakomponovaná natolik, že není poznat její barva a chuť.

TOOMIX: jo veprovy v mrkvi nemuzu taky do dneska - je to snad nejodpornejsi zalezitost, co jsem kdy zral. Koprovka mi nevim proc nikdy nevadila (sice verze s bramborem a vajickem s sedivym zloutkem nebyla nic moc, ale dalo se to)

Byl jsem sem odkázán z auditka od Babici. Mé největší trauma ze sravy ve školce spočívá v tom, že jsem byl onehdá nucen sníst tu odpornoou koprovku s bramborama. A nemohl jsem jít po obědě spát, dokud jsem to nesnědl. Brečel jsem, křičel, nic nepomohlo, já to musel sníst. Později se ke koprovce přidala i játra a ostatní vnitřnosti (ledvinky, jazyk, dršťky...). Po dosažení věku hodného základní školy jsem počal nesnášet veškerou dušenou zeleninu, zejména brokolici a mrkev, tlusté vepřové a hovězí. Nejhorší jídlo ze základní školy bylo "Vepřové maso v mrkvi". Ohavné klepající se cosi zalito UHOŘem, a k tomu brambory posypané dušenou mrkví. Dále také rajská s hovězím tvrdosti kvalitní podrážky. Dodnes nesnáším koprovku, jídla s koprem (tzatziki jako jedniné můžu), vařené vepřové (například koleno), dušenou mrkev s brokolicí a veškeré vnitřnosti. Jediné, pro mě akceptovatelné formy jídla, ve kterém jsou nějaké vnitřnosti, jsou tlačenka a paštika.

Tak priznam se, ze srdce, zaludky, krky a podobne nemuzzuuu, proste ne. Ale jatra mi napiklad chutnaji. Jednou na stredni jsem od Světlany (pani, co vydavala obedy) vyslechla, ze mame dneska veprove srdicko a kolinka a povim Vam, ze z te jidelny jsem valila neuveritelnou rychlosti a to i po slepu: jsem totiz nevidoma :D Ta predstava toho srdicka me proste donutila se rychle hybat smer skolni bufet :D

ZUZKAOU: Když já jak tyhle orgány vídám lidský, tak si pak přijdu jak kanibal, tak to radši nejím :). Ale že je to jistě dobré, to věřím.

my se doma o tyhle veci vetsinou rvali. Poskakovali jsme s otcem u hrnce s vyvarem a cekali, nez nam mama vytahne krky, zaludky, srdce,...

WILDENBURY_SQ: Tak se netrap, udělej si čistý vývar a psovi dej to srdce radši syrové. Ono to bude lepší pro vás oba ;-)

INUSHKA: Ano. Mam stejny problem. Pajšl NE. Ani za nic.

Chystam se do vyvaru pridat kousek hoveziho srdce v ramci rozsirovani obzor, ale pak ho dam okamzite psovi a aplikuju si dostatek rohypnolu, abych na to po probuzeni zapomnel a na stole mel cistej vyvar :)

INUSHKA: tipla bych si, že jednorázová akce. Respektive, pokud měli výrazně zvýšenou návštěvnost, tak to možná zopakujou, ale divila bych se, kdyby Spolek se rozhodl vařit jen jídelnovitě...

ZUZKAOU: Nechápu z toho, jestli to byla jednorázová akce nebo takhle budou vařit pravidelně. Bohužel to mám z práce daleko, ale příležitostně bych to zkusila otestovat, pokud to bude dlouhodobě. I když teda plíčka ani jiné vnitřnosti mě nedonutí jíst nikdo, i kdyby je vychválil až do nebe.

DAVE_PAGE: no hlavně, pokud by to vařili ve větším množství, tak se náklady pohybují v jednotkách korun na proci a tudíž jako levná varianta jídla z obědového menu jim to zajistí daleko větší profit a návštěvnost, než nějakej poblbaná kuřecí prsíčka s nivou, abych vzala první příklad z lunchtime.

Me to menu hodne laka a verim ze bude ve Spolku uvarene obstojne. Mel jsem tam nekolikrat polevku a nejake testoviny v nadprumerne kvalite. Kazdopadne ty jidla mi v restauracich na polednim menu chybi. Bohuzel restaurace se (alespon v mem okoli) usmyslely, ze budou varit jen smazena jidla a sem tam svickovou.

Kdyz jsem s timhle svym pranim prisel za jednim provoznim v restauraci, tak se na me dival jako na blazna. A nedokazal jsem ho presvedcit, ze tyhle jidla (dusena mrkev, buchticky s kremem,...) musou byt vyborne a ze je i nekdo muze jist. A to ani po tom, kdyz jsem mu popisoval moji psychoanalytickou cestu domaciho vareni, v ktere jsem se vyrovnaval s nenavisti ke skolni jidlene. Prekonal jsem asi vsechny strasidlene jidla, jen kvasnicovou polevku a pomazanku ne ;)

MEANDER: Spolek je v Brně, takže to je brněnsky :-)

Plíčky jsou buď jen plíce a nebo směs vnitřností - plíce, žaludky a játra. Plíčky na smetaně jsou výborné - viz ZUZKAOU: A to mám z vařených plic trauma, protože se kdysi doma vařily nějaké výsekové, mírně zavánějící plíce psovi a jak se nacucaly do sklípků vodou, tak se strašně blbě krájely a vůbec fuuuuj. Malé vepřové mi toto nedělali.

Předpokládám, že ve výsledku ten daný pokrm bude výrazně rafinovanější, než hnusný puding se sacharinovým sirupem. Nebudu se s tebou hádat, že to je atraktivní a moderní menu a jestli za to budou chtít kasické ceny (tedy okolo 80 kč za jídlo), tak to bude dost zlodějina, jestli za to ale budou chtít okolo 50- 60 za ty bezmasé varianty, tak to stojí minimálně za experiment, jestli se jim náprava těch jídel povede.

Nechcete tam někdo, kdo budete v Brně zajít a poreferovat?

Jinak domácí termix je skvělej - respektive děla jsem ho ze skvostného polského smetanového tvarohu a dlabaly ho i ty nejrozmlsanější dětičky, co se jinak celej tejden stravovali kečupem a těstovinama.

Smíchat tvaroh (v čechách zjemnit zakysankou) s moučkovým cukrem a podle nálady buď s rozpuštěnou čokoládou/dobrým kakaem a nebo s rozmixovaným ovocem. Maximalisti to budou ještě šlehat.

MEANDER: To je moravsky, okurek. Plíčko asi taky.

ZUZKAOU: Knedlík s vejci a okurek (to je česky?), rajská polévka s písmenky (!), mrkev s vejcem (?), ananas se šlehačkou... to ani nezní jedle, natož aby to jedle chutnalo. Fakt ne. Pudink se sirupem si vybavuju a nejsem za to ráda. A konečně, co je to "plíčko"?

MEANDER: No tak předpokládám, že to byla základní myšlenka - stejná jako je v základu tohohle klubu, že jídla, co nás traumatizovala se dají udělat velmi jedle. Co si pamatuju, tak ve Spolku umí vařit.