MAR_TINA: to jsou problémy generace bez internetu. Já začínal vařit po maturitě, kdy byl internet už skoro všude. Ačkoliv máma umí vařit skvěle jsem samouk (vařil jsem proto, že najednou nebylo k dispozici jídlo od maminky a já byl dost rozmazlenej kvalitní domácí stravou). Takže pokud jsem našel návod "uvaříme rýži jako na sushi, pokrájíme ingredience, poklademe řasu a stočíme jako obvykle. ", jednoduše jsem projel internety a zjistil co je třeba. Poměrně rychle člověk objevil relevantní zdroje (a vyhnul se návodům á la mimibazar). Podle klasický kuchařky jsem vařil párkrát a to už v době, kdy pro mě podobný zkratkovitý postupy nebyly nic záludnýho.

Btw: 90% jídel vařím od oka, prostě to porůznu během procesu ochutnávám a spolíhám se na zkušenost...Tim jsem chtěl říct, že absence časů a množství mi u receptu nevadí. Buď mám hned jasnou představu jak to vyrobim nebo si prostě detaily dohledám. Vaření neni věda - stojim si za tim, že po zvládnutí základních technik stačí nemíchat sračky a mít trochu cit. Jestli tam do toho člověk narve jednu mrekv nebo dvě mrkve už pak nehraje rozdíl...Ale zas uznávám, že pro mě je to koníček - aktivně si zjišťuju věci a zajímám se o to. Člověk co vaří z povinnosti to bude mít jinak.

GENTIANA: ptala jsem se na postup dle Vaňka, ne postup z hotelu na konci světa ;)

POHODAVOLE: pořád se kruhem vracíme k tomu, na co je někomu kuchařka napsaná tak, že podle ní začátečník úspěšně neuvaří. Pokud se někdo chce naučit vařit (nebo třeba umí vařit a chce proniknout do indické kuchyně), potřebuje knihu, která nějak vysvětluje pracovní postupy. Výčet surovin (případně bez uvedení množství) a postup na svíčkovou na 5 řádků je na nic.

Připočti si k tomu to, že v socialistickém Československu vycházely kuchařky s recepty světové kuchyně bez obrázků, fotek a podrobných postupů. Umíš si představit vaření pizzy, kterou jsi nikdy předtím neviděl, leda chviličku v televizi?

Vzpomínám si, že jsem se dlouho učila akorát solit, protože jsem netušila, kolik soli do čeho, aby to bylo dobrý, 2g? 20g? všude psali sůl a pepř bez čísla.

To je stejné jak doporučit namísto učebnice angličiny si vyhledávat slovíčka a fráze v on-line slovníku.

btw. Vařit docela umím, jsem ten případ učení se od mámy a dvou babiček. Ale to nehraje roli v okamžiku, kdy si vezmu recept na maki sushi a tam bude napsáno : uvaříme rýži jako na sushi, pokrájíme ingredience, poklademe řasu a stočíme jako obvykle.

-------------
shrnu to : to, že na youtube existují videa s pečením kuřete, neomlouvá autora kuchařky z toho, že u napsal kuře upečeme do zlatova bez času a teploty.
Gracjan Roztocki - Kurczak czyli Gotuj z Gracjanem
https://www.youtube.com/watch?v=q1eYqr4-Jtw

SYNTHY: mám tu hrudí, tomu dělá papiňák dobře, když ho chci povařit a vyndat. Bude za hodinku (spíš za 40 minut) měkké a vývar silný. Mezi dělat v papiňáku hodinu a vařit tři hodiny není chuťový rozdíl. (Vaněk tam dává loupanou plec, ta pouští víc kolagenu.)

Hrudí lze ještě dlouze dusit v těžkém hrnci a občas podlít. Pak vznikne silné šťáva, ochucená tím, co leželo okolo a čím sem to podlila. Ta se jí rovnou, je škoda to měnit na koprpvku.

SYNTHY: jo a to maso strčím do papiňáku :D

MAR_TINA:

OMNIHASH: dokážeš vybrat ten správný? Pokud ne umíš vařit? I mě se stane, že občas vytvořím šlichtu.
A nabízí se otázka, proč psát kuchařku, ve které není návod, jak uvařit.

TAPINA: to věřím.
Nezapomenu svůj pokus o zajímavé jídlo z kapra podle Vrabce, vznikl mi rozvar rybího šlemu (nepsla, jak dlouho se vaří rybí maso) s vyplavenýma kostma a rozinkama!

MAR_TINA: Já jsem se učila vařit podle pověstných Receptur teplých pokrmů. To byly ze začátku veledíla, kolikrát jsem vytvořila i úplně jiné jídlo, jen z těch stejných surovin :D