DANYSEK: jestli riziko nesplacení dluhu jde celé za dlužníkem, nebo jestli část odpovědnosti nese i věřitel, který ho v první řadě vytvořil - to je asi jedno z nejzásadnějších témat politické ekonomie a svým dopadem vlastně předčí i zdánlivě veledůležitá témata jako jestli demokracie nebo nějaký ten "osvícenský absolutismus", apod. Protože dluh je něco, co není běžně vidět, je to nějaká forma informace, něčí závazek chovat se nějak, který někdo jiný musí vynucovat, apod.
"Svoboda se zadlužit" vlastně popírá svobodu jako takovou. A ano... debata, jestli přebytky produkce ničit (války, konzumní společnosti apod.) nebo je nějak alokovat formou daru, ta je taky stará jako lidstvo samo. Sahá to dávno před jakékoliv levicové myšlení.. ke klasickým filosofickým a společenským a náboženským směrů, silné postoje v tomto směru zaujíámalo křesťanství a třeba i islám (který má i některé méně-středověké aspekty, které se týkají právě interpretace dluhu)
Ono to je furt strašně zjednodušované, komunismus = stalinismus = cokoliv levicového obecně, veškerá eko-genderová levice stejně vlastně chce jen vybudovat gulagy, vyvlastnit všechno všem, apod. Ale on byl komunismus z hlediska liberálně-levicové scény naprostý exces a většina těch, kteří k němu konvertovali, byli v podstatě spíš ex-národovci se silnou afinitou k totalitním/totálním řešením problémů (toto je ve značné míře platné právě pro Čechy a Moravu; na Slovensku byla vzhledem ke katolickému rozměru situace s nacionalismem složitější).
Debata, jestli je etické dovolit někomu, aby se zadlužil víc, než je prokazatelně schopen za svého života splatit, kdo nese odpovědnost za to, že jediným legálním východiskem pro takového člověka je totální přepnutí do ne-svobodného režimu přežívání (bez ohledu na to, jak moc třeba uskrovní svojí spotřebu, apod.), nebo jestli třeba právo na majetek znamená i práv hromadit majetek nade všechny meze - to všechno jsou poměrně legitimní debaty na liberální části politického spektra.
Kdybychom se drželi čistě konzervativních interpretací, tak např. nikdy ani nebude zrušeno otroctví či nevolnictví, když jsme u toho. Představa, že všechen pokrok směrem ke svobodě se stal v minulosti a teď už je naším úkolem jen ta pravidla udržovat a neměnit, je dost naivní - on spíš ten pokrok byl plíživě smazán (pokud vůbec kdy byl něčím víc, než jen iluzí, což zase tvrdí většinou ti radikálové...)