| popis | Církevní restituce je pojem pro vrácení majetku některým církvím a náboženským společnostem, kterým byl dříve státem zabaven, tzv. znárodněn. V Československu se tak stalo nejprve částečně pozemkovou reformou za první Československé republiky a zcela po druhé světové válce, zejména po Únoru 1948. Církve, v největší míře římskokatolická, přišly asi o 2 500 budov, 175 tisíc hektarů lesa a 25 tisíc hektarů orné půdy. Stát se náhradou za výnosy z tohoto majetku zavázal zákonem a začal hradit platy, sociální zabezpečení a penze duchovních a kněží některých církví, náklady na provoz a údržbu znárodněného majetku církví, a to ze zdrojů státního rozpočtu - dle zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností. K úplné odluce státu a církve v Česku (což si podle průzkumů přeje většina občanů České republiky, kraje, obce i menšina z registrovaných náboženství - 17, které tvrdí, že vlastnili, a budou muset vlastnická práva prokázat),[1][2][3] tak i přes oboustranné rozhovory, trvající od Sametové revoluce v roce 1989, dosud nedošlo, zatímco ve většině evropských zemích už odluka státu a církve proběhla. |