_BENNY: Protože ten pocit ohrožení vychází ze subjetivního pocitu jednotlivce a jeho dopadem je omezení někoho druhého, nebo usměrnění jeho chování. Nejlepší způsob jak někoho milovat rozhodně netkví v tom, nutit ho do něčeho co nechce, nebo ho zkoušet směřovat jiným směrem než chce žít. Krom toho, láska jako taková, ten obdiv a věci s tím spojené by měli člověka spíš nasměrovat k tomu, aby partnera podporovat v tom co chce. Ne k tomu co chci já.... I když ten model "Já tě miluju, tak budeš dělat co já chci abys mi neublížil" je mnohem častější...

YMLADRIS: Takže mluvíš o prožití něčeho co nedáš najevo? Můžu ti přesně říct kam tohle vede. K víkendovejm superhádkám. Proč? Protože v sobě dusíš něco, co tě vnitřně zžírá a pak to v nejmíň vhodný chvíli bouchne...

CHIRURGUS: nerikam ze je rozumne na zaklade zarlivosti nejakym konkretnim zpusobem jednat (napr prudit); mluvila jsem o zarlivosti jako o vnitrnich pocitech - ze si myslim ze je normalni, ze kdyz je bezprostredneji ohrozeno neco ceho si cenime, dostavuje se vice uzkosti; plus ta zavist atd. Jak s temi pocity nalozis je druha vec.

LAURA_P: Ale ta žárlivost JE to chování. Jasně - jak chápu žárlivost. Je to stav, kdy jeden z partnerů prožívá strach o toho druhého, ale upřímně - kdo k tomu partnerovi půjde a řekne mu: Mám tě rád, nechci o tebe přijít aby ten stav vyrovnal? Nikdo, nebo menšina. 99 procent lidí zahájí odvetnou akci plnou nesmyslnejch otázek typu: "Já nevim proč se s ní/nim musíš vůbec bavit/chodit na kafe/vídat/psát SMS/". Upřímně sem nepotkal v životě NIKOHO, kdo by byl při žárlení schopen racionálního jednání. Takže ano, nemusí k tomu chování dojít, ale ze 99 procent k němu dojde. Dopady jsou většinou logická hádka, nebo "usměrnění" toho kdo je cílem tohodle jednání.
Pokud i ty budeš žárlit na partnera, kterej půjde se svojí kamarádkou třeba na kafe a dáš mu to na jevo, bude on naštvanej že žárlíš a buď se pohádáte, nebo se s tím člověkem přestane vídat s ohledem na svůj klid, ale bude v něm růst pocit že něco nesmí jen protože to jeho partnerka vyžaduje...

FRONEMA: k tomu mne napada laicky, ze deti zarli na nove prichozi sourozence (musi se delit s nimi nove o zdroje), ale casem to zpravidla poberou, protoze rodice je roky a roky a roky ujistuji, ze je "neopusti" kvuli mladsim detem.

Zatimco v sexualnim vztahu "mladsi dite" je cerstvy maso vyvolavajici zamilovanost - nemuzes tomu konkurovat - a riziko ze partner da prednost novemu vztahu tu vzdy je. Zavistiva (ach my uz tak zamilovani nejsme a jak mu sviti kukadla kdyz na ni kouka, ach to bych zase chtela zazivat) a uzkostna (kam to povede - intelektualne muze slibovat co chce, ale laska se neresi primarne pres rozum) mi pripada normalni, jako ze fyziologicka. Musela bys zit v kulture, kde partnerske vztahy nejsou dulezitou soucasti identity (mas ji spis rodinnou, klanovou, nejakou jinou - viz Sex at Dawn); pak by te pripad rozpad partnerske identity nestihoval. _Nejakou_ sirsi identitu nez jsi ty sama potrebujes, leda ze se vedome promeditujes do stavu ze ne, ale to IMHO urcite neni vychozi pripad deti/lidi.

CHIRURGUS: Imho ne. To je chování vycházející ze žárlivoti. Může k němu dojít a nemusí.