LAURA_P: Nežárlící chlapi existujou. .o)
Jak já Tě chápu..!
CHIRURGUS: Žárlivost není chování, nýbrž pocit. Pocity se ovlivňujiou daleko hůř než jednání. Mně přijde normální a užitečný o svejch pocitech mluvit. (zvlášť když se týkají vztahu a jsou intenzivní) To, co popisuješ, nějak vůbec neznám- a to ani z příkladů okolí. :-D (následné jednání atd.- hněv mi přijde jako reakce taky nesmyslnej. Když trpím žárlivostí (tzn. strachem), není důvod, proč by to mělo partnera štvát. A je důležitý o svej pocitech ve vztahu mluvit. Samozřejmě i pracovat na sobě a na případný změně..)
_BENNY: Proč? Pro rozvoj, který ten vztah podporuje a tak můžou bejt partneři čím dál tím vyspělejší, šťastnější a tím i užitečnejší svému okolí, ne? ;-) (a protože je spolu lidem dobře ve vztahu)
CHIRURGUS: Asi žiju úplně jinde. :-D Všichni kolem mají koníčky. ..a vyžadování..- každej má trochu jiný potřeby a strachy a tak- tak se prostě snažíme vycházet si vzájemně vstříc. A když můj přítel ví (na základě vzájemné komunikace), že je mi něco hodně nepříjemný, tak to prostě nedělá. To je snad normální, ne? .-)
CHIRURGUS: Důležitý jsou kompromisy (nedělat, co je druhýmu moc nepříjemný, pokud s ním jsem), protože strach není něco, co by se dalo jen tak škrtnout, aby rychle zmizel. Nejde si říct "odteď nežárlím". To nefunguje.. A taky je důležitý podle mě mít na mysli rozvoj sebe i vztahu. (sebe ve vztahu, partnera ve vztahu- obou)
CHIRURGUS: Pojedeme někam, kde se bude líbit nám oběma a kde si tov užijeme spolu, čímžto utužíme i náš vzájemný (ku všeobecnému prospěchu fungující) vztah, ne? .-)