ZIVA: Věřím tomu že jsou lidé nezlomní, kteří se nenechají ani po delší době hysterickým partnerem zlomit. Nicméně to že to dokážeš ustát ty neznamená, že to dokážou ustát jiní. Hodně lidí nemá na to aby neustále oponovali někomu kdo se stavído role nedžazeného soupeře a rezignují úpravou svého vlastního chování.
FRONEMA: Však já sem to v tom postu přehnal správně. Celá ta diskuze směřovala k jasnýmu: Žárlit i extrémně je normální, protože sme se s tim narodili.
LAURA_P: Podle kontextu tý diskuze sem z toho pochopil, že uznáním něčeho takového se "omluví" iracionální žárlivé chvání i v dospělosti. Nemuselo to tak být myšleno, ale rozhodně mi to tak přišlo. I kdyby tedy něco takového co popisuješ u dětí existovalo (já opravdu věřím tomu, že jde hlavně o podvědomé reakce těla, které si prostě nemůže dovolit přijít o zdroj potravy etc.), měla by nám nějaká inteligence a sebeuvědomnění v určitém věku jasně říct že tudy už cesta nevede a to se rozhodně u sposuty jedinců neděje.
MILLY: Když si přečteš kontext tý reakce - netvrdil sem že žárlivost je chování, ale že žárlivost to chování vyvolává. Je to pocit, kterej spouští "odvetný" akce. Kterej dává jasně na jevo nedůvěru vůči partnerovi a je uplně jedno, jestli ho máte z dětství, výchovou nebo ne. Žárlení krom všeho vyvolává právě to iracionální a nesmyslné jednání o kterém se bavíme, které většinou lidi co to prožívají nedokážou ovlivnit, ani vidět. Souhlas s tím, že je o těch věcech potřeba mluvit, nicméně je nesmysl pracovat na změně svého chování, pokud je člověk sám se sebou spokojený jen proto, že to vyžaduje partner ovlivněnej žárlivostí.
Není normální nedělat to, co vadí mému partnerovi. V záchvatu žárlení vadí většinou partnerovi VŠECHNO co dělám a jak se chovám a musel bych tedy změnit kompletně svojí osobnost, abych čtoho člověka uspokojil. Vem to tak, že jsou lidé, kterým vadí reálný voloviny na svejch partnerech - je podle tebe tedy normání, když partnera miluješ kompletně přizpůsobit tvůj život podle něj?
Kompromis neexistuje, o tom sem psal. Je to přizpůsobení se, jinak to nic neřeší. Tyhle další věci ohledně: nedělám to pro sebe, dělám to pro nás, mi přijou strašidelný. Pokud si to měla na mysli.
NE, nepojedeme někam kde se bude líbit oběma. Když si rozmyslím že chci ject na hory a moje partnerka ne, nevidim tak nějak žádný jiný místo kde by se mi v tu chvíli líbilo a všechno ostatní je jen náhražka. Jako chci si dát svíčkovou - nemají, tak si dám rajskou, ale na tu svíčkovou mám stejně chuť. A i když mám normálně rajskou rád, v tomhle případě je to náhražka a sere mě.