BADIANE: u jedináčka jsem řešila všechno - u novorozence - Dýchá? Je dnes nějaký trochu jiný, není nemocný? Nemá teplotu? Čím mazat? Jak často krmit? Jak často mýt? Čím mýt? Jak řešit prdy? Jak dávat spát? Jak obléknout? U kojence - Kdy začít prikrmovat? Čím přikrmovat? Snědl toho dost? Vypil toho dost? Má dostatečně rozmanitou stravu? Vyvíjí se správně? Mám ho nějak rozvíjet? Jak ho zabavit? Jaké první boty a kdy? Proč se vzteká? Jak s ním jednat správně? Co je vlastně správně? Jaký na něj má vliv chování okolí mimo nejužší rodinu (babičky a jejich výchovné metody), Čím ho to ty babičky krmí? Jak se postavím ke sladkému? Proč to dělá? Je to normální? A proč dělá tohle? Řve, vzteká se, něco musím dělat špatně. Má dost kontaktu s vrstevníky? Proč se takhle chová k ostatním dětem? Atd., atd..
U druhého dítěte už máš většinu otázek vyřešených a řešíš už jen opravdové problémy (nemoci, výrazné potíže s jídlem, spánkem apod.). Plus tě už nepřekvapí určité fáze, kterými dítě prochází (např. to házení věcmi okolo druhého roku, zoufalé hlídání si vlastních věcí apod.), neřešíš je nijak a necháš dítě si tou fázi v klidu projít. Nepozoruješ to dítě tolik, nad vším nepřemýšlíš, dítě má víc volnosti. Plus musíš dát větší důvěru i tomu staršímu, nestíháš ho tolik sledovat a kontrolovat, zejména při pohybu venku s už chodícím (a rychlým), ale ještě nemyslícím mladším...