TMA: I když bude mít celý svět právo psát básně, tak jen někteří to skutečně učiní a zase jen někteří z nich budou psát dobré básně. Samozřejmě, když bude mít právo psát básně jen třeba sto lidí, tak konkurence nebude tak veliká a tudíž i příšerný básník bude básníkem, protože je tím privilegovaným.
Nějak se mi z duše protiví tohle rovný a rovnější - možnost by měli mít všichni, jak s tím naloží, je věc druhá. Ohrožen tím není nikdo, kdo se nepovažuje za z principu nadřazeného. A pokud se apriori za nadřazeného považuje, tak je jen dobře, když se mu dá najevo, že není. Stejně tak, když se zrušilo otroctví, mělo dost lidí problém s tím, že "klesli" na úroveň bývalých otroků, protože mají stejná práva. Nepochopili, že se tím nestávají horšími, ani ohroženými, že prostě jen někteří další lidé byli uznáni lidmi...