KALHOTKA: No tak v tom jsem měl štěstí, i když se s matkou rozvedli když mi bylo 7, je to otec docela fajn.
No chtěl jsem tím jenom naznačit, že občas je lepší ty lidi neznat, nechci říct že je to můj případ, jsem rád že jsem ho poznal, ale připadal jsem si jako vetřelec. Nejdřív jsem poznal jednu ze sester, na koncertě, má kapelu) přišel tam i on a zbylé sestry plus rodina, koukal jsem na něj z 10 metrů, ale nešel za nim, protože tam byl ten zbytek lidí, navíc nejmladší sestra a ta o mě ještě nevěděla, vypadalo by to divně, tak jsem počkal až odejdou a pak šel za tou sestrou, to bylo moc zajímavý shledání (i když jsem si musel dát pár piv, střízlivej bych na to neměl), upně filmový, pak jsem šel na její koncert znovu a mámě se seznámila i s otcem.
Na jednu stranu to je užasný, poznat ty lidi po takový době, na druhou stranu jsem se opravdu cítil jak nějákej šmejd narušující rodinou pohodu (ale to jsem si nejspis vsugeroval, protoze o me stejne vedeli a byli fajn).
Jinak si člověk začne strašně všímat mališkostí ve kterejch jste si podobný...
romantika to je, jak z filmu z juesej, a tojsem citovej analfabet takze kdyz to reknu tak uz to neco znamená...