PIZI: nejsem si jistej, jakej myslíš přesně rozdíl mezi "směrem" a "cílem", ale mám pocit, že nějakej "cíl" si vytyčit prostě musíš - musíš mít představu, jaký budou mít provedený opatření vedlejší účinky, jak je eliminovat, jaký opatření se vzájemně podporujou a jaký si naopak protiřečej, i když jdou částečně stejnym "směrem" atd. ... samozřejmě, že "cíl" je nutný po cestě přezkoumávat, revidovat, aktualizovat, zapracovávat do něj nový vlivy a zjištění (oúčincích nebo mechanismech, který sme nepředpokládali atd.), ale jenom "vydat se směrem" je imho docela cesta do pekla..
JAGA: já si nemyslim, že bysme se hnali za vyšším HDP za každou cenu, zejména ne na úrovni jedince (to vůbec, imho většina lidí nějak poměřuje svoje pohodlí a vztahy atd. a pokuď se někdo žene jenom za vyšším platem, tak to neni norma, ale patologickej jev, byť poměrně rozšířenej), na úrovni státu to má určitej smysl v tom, že to je nejjednodušší měřítko, kterym se řídit*, ale stejně to neni jediný používaný měřítko - furt se zohledňujou nějaký lidský práva, životní prostředí, demokracie atd., byť se o tom většinou nemluví, dokuď se nepřekročí nějaká prahová hranice..
* jinak je totiž kvalita života dost individuální - to ti má jako stát nařizovat, že seš šťastnější, když máš víc volnýho času? nebo že musíš porodit aspoň dvě děti, aby tvůj život stál za něco? vytvářet nějaký agregátní měřítka na základě rozličnej individuálních žebříčků hodnot a hnát se pak za růstem tohodle jednoho ukazatele je zavádějící snad ještě víc.. hdp (v kmbinaci s gini indexem a podobnejma nástrojema) má výhodu v tom, že alespoň nějakym způsobem vymezuje, jakej máš
prostor k dosahování štěstí..
samozřejmě, že ukazatel "spokojenosti se životem" nebo něco podobnýho má určitou vypovídající hodnotu, ale nevim, jak z toho vyplívá, jakou politiku má stát prosazovat..