MAR_TINA: dovolím si nesouhlasit, moje dcera je houžvička, ale velice svalnatá, řekla bych. Břišní svaly má lepší než já kdykoli ve svém životě:), ale ano, sportuje.

BERUSKA_CA: to dělají i v Afánistánu, pijí horkou vodu, kdžy nemají ani čaj, a žvýkají trávu, na zahnání hladu.

DIVA: ja zeleny caj nesmim (skoda, chutna mi).
A s KFC, stryckem Donaldem a jinymi to mam snadne. Moje maminka velmi dbala na to, abychom jedli jak se ma, takze mi ty fast foody organismus razne zakazuje. Casem mi doslo, ze se tak deje v sebeobrane. Muj drahy ma na rozdil ode mne zazivani v poradku a tak mu to, i pres nemene ukazkove krmeni jeho matky, v dospelosti zachutnalo.
DIVA: muj otec jednou hladovel za penize, pod lekarskym dozorem. Tusim, ze merili, jak se meni metabolismus v zavislosti na delce hladoveni. Pit mohl. No a pokusem dospel k zaveru, ze velmi teple tekutiny zahani vlci hlad. Presneji, z vlciho hladu se stane "normalni hlad" :)

ARGANNAH: 8-15 let. Někdy v druhé třídě jí doktorka poradila, ať mi nedává svačiny do školy, když sem tlustá. A spíš sem byla lehce špekatá a pod tím měla běžné svalnatější tělo. Nebyla jsem takové vyhublo jako jiné děti. Ale dnes už vím, že holčičky s odstálýma lopatkama a hůlčičkonožičkama jsou podvyživené a mají malou svalovou kondici. Neříkám, že jim to rodiče nějak způsobují, ale není to na pochvalu.

Tvoje dítě jí asi normálně, pokud k tomu dodáváš ovoce a mléčné výrobky.

A víkend nebo dovolená s rodiči vypadal asi takto. Jezdili jsme hodně na běžky a na kola.
Ráno vydatná snídaně - 2 pečiva s něčím anebo 2 pečiva a polívka z pytlíku (na horách to je ok ).
Běžky až 50 km, kolo až 100 km.
S sebou jeden mazaný chleba na osobu, jablko a 1 čokoláda dohromady pro tři.
Na horských chatách čaj a polívka, občas sem vyloudila tatranku.
Čokoláda (studetská pečeť) se dělila jako horská prémie po kostičkách, což sice bylo v pořádku, ale neumíte si představit můj zoufalý pláč na hranici záchvatu, když byla čokoláda vypsaná za první na kopci a otec mě na posledních metrech předběhl. Večeře v chatě, něco uvařeného, docela vydatná - těstoviny s omáčkou a podobně. Asi byla i občas sladkost. Jenže jakmile jsem se dostala k šanci na sladkost - obchod, moučník pro všechny, zastávka na čaj, škemrala jsem tak šíleně, že to rodiče spíš popudilo a nedovolili to.

Když jsem narazila na své cukrové dětství. Jedna z příčun neustálého žraní sladkého byla asi trvalá podvýživa způsobená, nechtíc, matkou. Doprovázená špeky.
Ano, babička mě krmila sladkým a tučným neustále, ano, byla jsem žravá, ano, kulatila jsem se. Ale tuhle jsem spočítala příděl, který mi ordinovala matka a byl dost zoufalý. Pro představu - v době od cca 10 do 15 let

snídaně - 1 chleba, matlavý sýr nebo pomazánkové máslo, paštika
svačina - jablko, jsi tlustá
oběd - ve škole, např. polívka, maso, brambory nebo knedlík omáčka.
odpolední svačina - nic
večeře - (v týdnu) 1 chleba s máslem a salámem, okurka.

Knedlíky školní jsem moc nejedla a maso nechávala, bylo tlusté. odpolední svačiny matka zrušila už po školce, prostě ji nenapadlo mi dát svačinu. Doma jsme jídlo neměli, abych nežrala, protože jsem opravdu snědla všechno, co jsme viděla. Jakmile jsme objevila další zdroj cukru a snědla ho (granko lžící, marmeládu), schovala i to.
DO a ze školy jsem chodila pěšky a i když byla lemra, přece jen trochu spotřeby jsem měla. Takže jsem tak ve dvě ve tři vyrazila k babičce (společný dům) nebo do špajzky - vlašský salát, sušenky, párky, zákusky - babička a chleba s kečupem nebo suché rohlíky s hořčicí - doma. Ve čtyři chodila domů máma, to už byly stopy zahlazeny.

Složení jídle jí nevyčítám, bylo to dle tehdejších zvyklostí, ale to upírání svačin, protože sem tlustá, to byl hlavní důvod šmejdění u babičky a po spíži. Mnohem líp by udělala, kdyby byla v lednici nachystaná svačina s cedulkou - svačina pro Martinku. Jogurt, ovoce, piškoty nebo rohlík, sýr a paprika nebo pomazánka a chleba, loupáček a termix...

Já sem prostě měla zoufale málo energie a věčný hlad. Pak ať se nedivili, že sem netíhla ke sportu. Když mi vnutili sportovní kroužek, třeba volejbal, měla jsem ve škole oběd, pak pauzu (asi odpoledku, nevím) a pak volejbal 2 hodiny, cestu domů a k večeři jednu housku se sýrem. Svačinu s sebou jsem neměla.

ARGANNAH: Vodu se sirupem jsem taky v dětství pila, ale já jsem měla opačný problém, než synovci, mě bys přerazila soplem. Blbý je, že to sestra neutnula v okamžiku, kdy z hochů byli hroši. To už je pár let.

KOCHANSKA_CH: No ale já třeba paradoxně jako malé dítě pila taky sirup a všechno jsem sladila... Nic není ztraceno :)

(Teda a nalévat dítě odmalička sladkým pitím je samozřejmě zhůvěřilost. Moje mrně pije normálně vodu a k snídani neslazené mlíko a žádný problém s tím v životě nebyl).

ARGANNAH: Moje sestra svoje syny od mala naučila na sladké pití, takže vodu odmítají. Jsou oba obézní tak, že mají špatné jaterní testy a čas od času netučnou dietu. Když jí řeknu, ať je zkusí sladkému pití odvyknout, nemá sílu s něma bojovat. :-/ Takže pořád kupuje barely sirupů.

MAR_TINA: Tak jako řeč byla tuším právě o slazeném čaji a o cole. Lít to do sebe celý den - to asi fakt ne, ale dva tři šálky slazeného čaje za den podle mě opravdu nikoho nezabijou, pokud jinak jí normálně.

Si to představuju, jako kdyby mě někdo nutil pít sladké kafe. Fuj, jak jsem po dobrém obědě, tak se mi zvedá žaludek už jen při té představě. ;)

NYX: no i tak je divné, aby byl autoamtický reflex ovoce=inzulin. Nějak slyším prvně, že by jeho sekrece byla podmíněna i řekněme psychikou, tedy zpracováním vizuálních vjemů. REspektive teda Mar_tina zjevěn ví, na jakou studii narážíš, ale já ne.

ARGANNAH: Tuhle výhodu vlastním taky. Nikdy jsem nepila sladké ani jako dítě i přes to, že jsem chodila i na kostkový cukr do špajzu. Ta cola se u mě zabydlela až při hubnutí jako nesladké povzbuzovadlo, takže skoro ve 30.

Slazený čaj ráno k vyvážené nesladké snídani ano. ALe pokud nejsem schopná pít nesladký čaj, vyberu si na den sladce chutnající druhy - různé ovocno bylinkové (lékořice, vanilka, hruška atd.) nebo ho nepiju vůbec. Kdo nedokáže pít vodu, je vadný ;).

MAR_TINA: vidím to stejně. sice to nemám tak dobře věcně podložené .) ale raději si upřu cukr v něčem co doopravdy "sladké" ani vlastně není a pak si dám něco co vážně chcu a co mi chutná a čím se odměním za svoje nové pozitivní návyky .)

MAR_TINA: jsem teď nejčastěji na těch třech jídlech, dopoledne večer večer. praktičnost už jsem byla rozhodnutá obětovat, ale jedině výměnou za efekt - který se nedostavil

ZUZKAOU: no nerikal bych prevazne, kdyz to zprumerujes, vyjde ti to s glukozou dost nastejno.

MAR_TINA: Víš co, ale to předpokládáš schopnost zvyknout si na neslazené. Já mám v tomhle třeba nefér výhodu - sladké nápoje (do nichž nepočítám víno a portské) mi vůbec nechutnají, dokonce vlastně ani džusy (jenom čerstvě vymačkané šťávy), sladím jen svařák a čokoládu, a obojí si dávám tak jednou ročně. :D Ale vem si někoho, komu se z neslazeného pití prostě zvedá žaludek - fakt umím pochopit, že si ten obligátní ranní čajík prostě osladí.

KOCHANSKA_CH: nedík, žes mi tu slast připomněla