MADIETTA: Otázka trvá, kde se vyměnují geny?

U nás doma to v dětství bylo tak. Starší bratr byl děcko žravé, celý dospělý věk má nadváhu a zdravotní potíže z toho plynoucí. Mladší sestra taktéž. Já byla frfňa, u stolu mě nutili sedět, dokud to studené jídlo nedojím. V dospělém věku jsem se nezvětšila a jediná neberu prášky na tlak, nemám zvedlý cholesteról a bla bla.

KEMENTARI: hele, mladší sestry nemají rády, když je vychovávají ty starší, to se seknou mnohem víc, než vůči výchově rodičů. Jste ségry, ne matka a dítě, chovej se k ní jak k setře, tedy od ignorace (a naschválů :D) po hlubokou lásku a přátelství (neboj, to po padesátce přijde).
Přesně si pamatuju, jak mě sestřinice nesnášely za jakýkoli výchovný komentář a omezování. Jsou o 10 let mladší a často mě doma ustanovili dozorem. nejpraktičtější bylo nechat je zlobit a pak je prásknout ;).


KEMENTARI: Na ty hlášky po ní hoď kastról, to je dobrá sesterská rekace ;). Jo a zjevně jsi dost stará na společnou kuchyň s rodiči, odstěhuj se.

MAR_TINA: moc obyčejné .) takové věci se dělají pro nedělní návštěvu ne pro tak významnou událost. to se hodí jedině několikapatrový dort s nápisem a svíčkama .)

KEMENTARI: .)) já zas "bleju" z jídla co vaří švagrová bráchovi, samé česko-klasické pomleté a nadívané blafy ;)

tje dobrá finta :) já tak ňák zaakceptovala že se sní celá naložená porce, a že se jídlo jí v poměrech tak, aby žádná složka nepochyběla a nepřebyla .) ale naložit jsme si mohli podle vlastní vůle .)

do dvacíti jsem na tom byla stejně, pořád dokola totéž, některé kombinace dost divoké, zcela chyběly některé významné složky. až později se postupně začal ten repertoár rozšiřovat, dodneška to trvá, poslední byla třeba ta ovesná kaše. díky které jsem z jídelníčku vymýtila snídaňové koblihy a šátečky .)

hlavně buď v klidu a neber si to osobně.. já třeba zrovna bublaninu velmi oblibuju, ale zas nesnáším dorty a rolády ve kterých jsou vrstvy marmelád a krémů, imho prostě kekel. jednoduše jí nenabízej čím se jí nezavděčíš a budete spokojenější obě .) chudák já každý rok na narozky dostanu dort :) až poslední roky jsem si vytrvalým opakováním a upřímným přesvědčováním vymohla že aspoň není s rumem a že těsto není čokoládové, tzn není celý uplně hnusný a stačí vydlabat mazlavé vrstvy .) (a tobě ten dortíček nechutná ivanko? vždyťs měla jenom malý kousíček, tak já ti ho zabalím domů a dáš si později ju!) vysvětlit jí že opravdu opravdu si to neupírám a že mi to doopravdy vážně nechutná, to asi leda tak v hypnóze :)

SUURJA: že vyjadřuju názor, nikoli objektivní pravdu, se snad dá snadno odvodit už z obecného charakteru diskuse i z konkrétního mého příspěvku, a psala jsem "ale z jeho hlediska" - nebylo snad rozuměno, že ze synova hlediska? Uznávám, že když tak na to koukám, vymyslela bych gramaticky uhlazenější, ale srozumitelné mi to připadá dost.

No, a že jsem reagovala na jeden konkrétní příspěvek, kterej zněl tak, že syn chce jíst X a Madietta chce, aby jedl Y, pročež syn nad Y brečí, Madietta je na prášky a dětem se nejde zavděčit - tak to holt vypadá na neslučitelné rozdíly a chudáka děcko. Ano, Madietta dodala, že Y mladýmu taky chutná a že je lítostivý, což ovšem mění obraz věci a v tom duchu jsem se k tomu vyjádřila posléze.

MADIETTA: promiň, že nečtu myšlenky, ale jenom to, co jsi psala.

Každopádně, pokud mladej žere do nevolnosti, tak to je na psychologa tak jako tak, to není v pořádku. Podle mě (a brát cum grano salis) si tím může zadělávat na nějakou poruchu příjmu potravy a možná bych ho rovnou vzala k nějakému odborníkovi na tyto.

Pozor, psychologizování po internetu, nebrat zoufale vážně:
Ten kluk určitě vnímá, že ti něco vadí, aniž jsi ho tloukla, ale to, že rodiče jsou nespokojení s něčím, co dělá, toho si všimne. Z nějakého důvodu se ale nedokáže přizpůsobit očekáváním - prostě má třeba doopravdy hlad, nebo si to myslí, protože nepozná, co je hlad a co je kdovíčím způsobené nutkání najíst se k prasknutí. Nebo se prostě v jídelně nadlabe čehokoli, protože mu to chutná, má to rád a uklidňuje ho to chutí i množstvím. Podle mě to fakt smrdí nějakou poruchou příjmu potravy, ale je pod tím něco jinýho.

Mimochodem, dost prznění občas napáchá právě ta usilovná snaha. Neříkám, že konkrétně ty konkrétně něčím, to je opravdu poznámka mimochodem.