DIVA: Ano, já jsem se vyptávala, protože jsi úporně tvrdila něco, co jsi vlastně nakonec sama vyvrátila, nakonec jsme se dobraly k tomu, že možná nejíš šestkrát denně, ale vlastně dosti pravidelně, a přípravě a obstarávání jídla též věnuješ hodně času, ale všichni ostatní, kdo jedí pravidelně a zaobírají se přípravou jídla, jsou obsesivní a divní (tvoje opakovaná vyjádření, že ten, kdo jí častěji, musí určitě na to jídlo stále myslet a je tedy chorobný). O trvalém hladu se tu navíc nikdo nezmiňoval, já jsem psala konkrétně o sobě a ujišťuju tě, že nemám stále hlad ani na jídlo stále nemyslím, ale ráda se poučím, čeho konkrétně je to symptom. Zatím mi to připadá, že je to celé jen symptom klasického syndromu "já tak, a kdo jinak, ten špatně".
Ostatně když už jsem tu anekdoticky zmínila toho svého dědu, tak i kdyby skutečně měl stále hlad a nemyslel na nic než na jídlo (což netuším, ale nemyslím si to), vzhledem k tomu, že byl celý život zdravý a štíhlý, zjevně to tedy na jeho tělo nemělo žádný zhoubný vliv, a tudíž to asi nebylo chorobné a podivné, protože JEMU to fyziologicky vyhovovalo.
Neboli zase se dobíráme k tomu, že pocit nasycení/hladu a frekvence potřeby jíst jsou věci individuální a nikdo to nemá stejně. Akorát že někteří mají pocit, že to dělají lépe než všichni ostatní. ;-)