MADIETTA: achjo .) co jsem kde vyvrátila? já opravdu (trvám na tom) při režimu mnoho malých jídel denně příliš času a mylšenek věnuju jídle. to opravdu (trvám na tom) považuju za nežádoucí. ten režim jsem definitivně zavrhla. funguje špatně, neustále je na programu jezení jídla, plánování jídla, shánění jídla. to je špatně. to bych si opravdu nepřála, takto žít. nebo jde o něco jinéího? co přesně jsem měla vyvrátit? žasnu jak lze z čehokoli nadělat takový maglajz, dyť původní sdělení bylo tak jasné. tolikrát jsem ho přeformulovala a doplnila. a na závěr zjistím, že jsme nedospěly vůbe nikam

můžeš mi prosímtě nastínit něco podrobnějšího o pravidelnosti mojí stravy? to mě celkem zaujalo

přípravě jídla věnuju méně času, než kdybych jedla dvakrát tak často. ať je součet jakýkoli, vždy bude nižší, když bude činnost méně četná. když vaříš tři jídla najednou, bude to efektivnější, než když budeš třikrát vařit jedno jídlo. to stejné platí i pro tebe s tvými sekundami (i když zrovna v případě takových výkonů připuštím, že je rozdíl zanedbatelný). (konkrétně tohle turbojezení jsem zatím neměla tu čest poznat, takže tu variantu jsem opravdu zanedbala a beru nově na vědomí)

jo, jestli většinu bdělého času jíš, připravuješ jídlo, plánuješ jídlo a hladovíš, jen řekněme třetinu života jsi sytá, jídlem nezaneprázdněná, soustředící se na ostatní aspekty žití. to je přehnané

pokud jsi nezaznamenala nic o trvalém hladu, projdi si příspěvky na které reaguju před tvým vstupem do diskuze

jsem ráda, že ty hlad nemáš. je to fajn, že? jsou ale tací mezi tlouštíky, co to štěstí nemají

symptom je to obezity na úrovni psychické poruchy

mi připadá zas něco docela jiného, ale proč být osobní, k čemu by to mohlo být dobré

ten důkaz dědou ti brát nebudu, je fajn jak to celé fikaně zmáknul ,)


pocit hladu, pokud je přirozený, fyziologický, upozorňuje nositele těla na nutnost doručit živiny. pokud spořádáš půl selete a tělo ti řekne že má potřebu jíst, nejde o individualitu, pokud nechceme vidět individualitu i třeba ve schizofrenii, jde o poruchu. ty s tím nesouhlasíš? no dobře. v pořádku. obézní lidi jednoduše potřebují jíst více jídla. jejich tělo to poznalo, jejich mysl tomu vyhověla a zřejmě je vše jak má být. gratulki

MADIETTA: aha. tak já třeba pracovat a jíst současně neumím. nebo možná nechci? to opravdu jen v případě náběhu na kolaps z vyhladovění, kdy je okamžitý pracovní výkon otázkou života či smrti .) jídlo si neužiju, práci taky ošidím, tím neprospěju ničemu .)

ale dyť píšu, taky to tak mám, když delší dobu nejím, sním více jídla, však proč ne .) psala jsem, že neustálé uždibování (těch 6 porcí) vedlo při mém pokusu k neustálému praktikování jídla prokládanému přemýšlením o jídle. což je podle mě špatně, protože to zabírá kapacity a zdroje, které chci ponechat volné k jiným účelům. myslím, že mě to vehnalo v koloběh Jídla, který dobře mohl vyústit až v závislost. třeba se pletu a vůbec to spolu nesouvisí .) ale má nesystematická pozorování mhouří zraky ,)

MADIETTA: to se máš. můj děda se do smrti vyvaloval v sofa, pozoroval dostihy, kouřil doutníky a pil whisky, při čemž ho obskakovala jeho o čtvrt stolentí mladší žena. jedl košer, o pravidelnosti se lze jen dohadovat. zabil se pádem ze svého majestátního schodiště v hale. a to raději samozřejmě celé dny jen uždibovat ;) otec je urostlý štíhlý (skoro)sedmdesátník, který nechápe, jak můžu strávit všechno jídlo co sním, on toho tolik nikdy nejed. ale zas jí takovým šnečím tempem, že na čas bych asi vedla já .)

MADIETTA: pokud konzumace velkého jídla zabere půlhodinu, už za dvě a půl hodiny se patří znovu jíst. když jídlo zasytí na pouhou hodinu, zbývá půl druhé hodiny hladu

kolikrát je variabilní, podle denních činností. nepřizpůsobuju své aktivity stravě, naopak. objem jídla řekla bych je běžný, ale vidíš jak je nesnadné se shodnout. spočtené to nemám

já nepíšu, že nejím "vůbec" nebo že nic nechystám a nenakupuju .) víš že je víc variant než všechno nebo nic, že jo ,) díky své zázračné schopnosti nehladovět v krátkých intervalech můžu pracovat třeba šest hodin vkuse s dvěma desetiminutovýma přestávkama na doplnění vody v karafě, uvaření kafe. nebo můžu půlhodinu jet autem, tři hodiny strávit za městem se psy a pak se vrátit, doma teprv něco uchystat, vyřídit hovor a teprv se najíst, 5 hodin jen to hvízdne. mám už zdravý hlad, najím se kolik chci. mmch taková příležitost (odjezd za podobným účelem) je jeden z těch případů, kdy něco malého sním strategicky i když nemám hlad. po návratu, když příjemně vyhladovím, sním toho třeba hodně, potom zas ale o to déle nemusím znovu jíst

nemluvě o tom vyměšování. z pravidelné záležitosti se stal problém, kdy mě chytla potřeba třeba uprostřed výběhu, 5 km od domova. nebo v práci, kde na mě musel někdo čekat, protože prostě musím jít posedět na trůn. tohle chci odbýt jednou denně, to je pak i potěšení. když jsem tam potřetí, ztrácím svůj klid